Autor: David Taranza

Publikováno

Jak fotit – dlouhá expozice

Proč se to dělá?

Nejčastěji proto, abyste do dvourozměrné fotky dostali zdání pohybu. Dejme tomu, že je hezky větrno. A vy chcete ten pocit větru, nestability a pohybu přenést do fotky, tak aby i každý divák měl pocit, že ten vítr cítí na své tváři. Nebo jste třeba na výletě na zámku a chtěli byste hezkou fotku zámku bez lidí. Jenže <lidi> pro váš záměr nemají pochopení a najednou jakoby se VŠICHNI domluvili, nacpou se vám do záběru a ne a ne odejít pryč, i kdybyste tam stáli celý den. Dlouhá expozice pak může být pro takovou situaci dobrým řešením, protože dokud <lidi> setrvávají v pohybu, na výsledné fotce prakticky zmizí (kéž by šlo některé lidi zmizet i ve skutečnosti). Pokračovat ve čtení „Jak fotit – dlouhá expozice“

Publikováno

První sníh

Letošní první sníh! 26. listopadu! Ve srovnání s předchozími roky extrémně brzy. Že by prosinec byl po dlouhých letech na blátě znovu zimním měsícem? Nechme se překvapit a přejme si, aby tomu tak opravdu bylo. Aby byly bílé Vánoce. Aby si děcka užily trochu sněhu. Nemusí být úplně ladovská zima, stačí když bude normální. A když pak včas skončí a dá zase prostor jaru.

Ne jako v roce 2013, kdy to na Velikonoce kousek za Brnem vypadalo takhle:

velikonoce

😀

Publikováno

Prvorozený

Můj prvorozený.

Nic vám nezmění život tak, jako příchod prvního dítěte. Ani se nenadějete a je mu šest. Ani se nenadějete znovu a bude maturovat (a dá-li Pan Bu, tak i promovat, ženit se atd.). Někdy mě ta rychlost plynutí času děsí. A proto fotím, fotím, fotím, abych navždy zachytil tu prchavost okamžiků, které prožívám. A až budu mít jednou čas, proberu se těmi stovkami zdánlivě bezvýznamných každodenních výcvaků a znovu prožiju tu nejkrásnější dobu svého života.

Proč zrovna tato fotka? Pro ten letmý dotek světla. Pro ten něžný kontrast monotónních odstínů. Stejně něžný a citlivý, jako je jeho duše.

*
*
*

(Ano, vím, že tento příspěvek není nic než jen obrovská hromada sentimentu.)

*

(No a co? 😀 )

Publikováno

Podzimní les

Přestože bylo nedlouho po poledni, slunko už bylo docela nízko a střídavě se schovávalo za mraky. Vyrazil jsem s prvorozeným na proházku, protože…. znáte to: Všude dobře, tak co doma 🙂 . Foukal sice ledový vítr, ale když slunko zasvitlo, les byl najednou plný lehkosti a optimismu.

Nebyl to takový ten šedý vlhký listopadový hnus. Najednou jako byste se v kalendáři přenesli o měsíc zpět. Stojíte po kotníky v listí a vás i celý les zaplavuje všeobjímající záře, která vaším směrem vysílá neobyčejné množství pozitivní energie. Otočíte se čelem ke zdroji, abyste zachytili co možná nejvíc, zavřete oči, několikrát se zhluboka nadechnete a necháte se na pár okamžiků pohltit a nabít.

A než zase přijde mrak, rychle rozložíte stativ, nastavíte nejnižší ISO, střední clonu, která vám zaručí dostatečnou ostrost a hloubku pole (třeba f/10), a záměrně o jednu clonu přeexponujete. Abyste do fotky dostali tu lehkost a optimismus.

Publikováno

List

Všechny byly téměř stejné. Přece však jeden jiný. Speciální. Jakoby ještě živý nastavoval tvář nízkým odpoledním paprskům, aby zachytil poslední teplo svého života. Paprsky však záhy zmizí a list nadobro zemře. Zhnědne a splyne se záplavou svých bratrů a sester. Zrození, život a smrt. Koloběh přírody. Koloběh života.

Publikováno

Podzimní

Teplý konec léta je definitivně pryč. Než přijde šedá zima, je tu ještě krátké mezidobí chladných, vlhkých, ranněmrazivěmlhavých, za nehty protivně vlezlých, nádherně barevných podzimních dní. Stačí jen vzít s sebou stativ a hledat hezkou kompozici. Budete-li mít to štěstí, že zároveň najdete i světlo, máte úspěch téměř jistý. Já tentokrát našel jen tu kompozici. Bez světla.

Buďte lepší než já. Najděte i světlo.

Publikováno

Fotoďábel

Snad každý, kdo vlastní zrcadlovku, pocítil někdy chuť koupit si nový kus vybavení. Je to logické. Zrcadlovka zpravidla není otázkou jednorázové investice jako kompakt, který si koupíte a máte vystaráno. Zrcadlovka je základ systému, který můžete budovat dlouhá léta. Objektivy, filtry, blesky, stativy, nepřeberné množství studiového vybavení. Vše, na co jen si můžete vzpomenout a co vám pomůže rozvíjet se směrem, kterým chcete jít. Má to však drobné úskalí. Když ještě pořádně nevíte, o čem fotografie ve skutečnosti je, může vás posednout Fotoďábel. Začne vás nahlodávat, věší vám bulíky na nos a snaží se vás přesvědčit o tom, že s dalším (nebo lepším) kusem vybavení se z vás stane lepší fotograf. Pokračovat ve čtení „Fotoďábel“

Publikováno

Začátkověpodzimní…

Začal podzim. Listí se barví, vítr fouká studeně a teplých prosluněných dnů bude čím dál tím míň. Užívejte si každý z nich, dokud ještě nějaké jsou.

Foceno 28. září na Sokolském koupališti u přehrady. ISO 100, f/16, čas 20 sekund s neutrálním šedým filtrem ND 1000x (minus 10 EV). Ty rozmázlé větve fakt nejsou ušmudlaný objektiv 😉

Publikováno

Monika

Garáž photoshoot 2015-1 + BTS

Hodil jsem rukavici a čekal, až ji zvedne. Trvalo to snad dva roky. Až dostuduje. Až zhubne (jakoby měla co). Až nebude ona ani já na dovolené. Až bude v atelieru víc než 7 a míň než 30 stupňů (což se zařizuje dost komplikovaně, když v každém z rohů máte neustále 90). Ale nakonec ji přece jen zvedla a přijela. Pokračovat ve čtení „Monika“

Publikováno

DEDPXL09 – Autoportrét

David Taranza

[Parafráze]

Vivian: „Whose camera is this?“
Butch: „It’s not a camera baby, it’s PHASE ONE.“
Vivian: „Whose Phase One is this?“
Butch: „Zack’s.“
Vivian: „Who’s Zack?“
Butch: „Zack’s dead, baby, Zack’s dead.“

[viz konec příspěvku]

Březnovým tématem projektu DEDPXL byl autoportrét. Proč? Abychom zjistili, jaké je to na „druhé straně“. Pokračovat ve čtení „DEDPXL09 – Autoportrét“

Publikováno

Kdo je fotogenický?

Lidé mi často říkají

„Ale já vůbec nejsem fotogenický!“

Není-li to jen výmluva, jak nabídku focení zahrát „do autu“ („Co budeš fotit takovýho dědka, vyber si radši nějakou mladou holku…“), ani sami netuší, že  žijí ve lži. Celý konstrukt „nejsem fotogenický“ je špatný už od svého základu. Staví totiž na mylném předpokladu, že fotogeničnost souvisí s fotografovaným objektem. Pokračovat ve čtení „Kdo je fotogenický?“

Publikováno

Ranní (2)

Zamiloval jsem se do ranního světla. Mám rád ty chvíle, kdy se slunko začne objevovat nad obzorem a město ještě spí. Okamžik zrození nového dne. Žádný jiný se tomu nevyrovná. Stojí za to si přivstat. Pokaždé, když si takovou chvíli můžu vychutnat, cítím se obohacen. Obohacen o zážitek, který pro většinu ostatních zůstal skrytý. Protože jednoduše – ještě leží v posteli. Pokračovat ve čtení „Ranní (2)“

Publikováno

DIY mřížka na systémový blesk

Jedna z nejlepších rad, které jsem o fotografii kdy četl, je tato:

„Stín je ve fotografii stejně tak důležitý, jako světlo.“

Vyjádření nálady, pocitu, zdůraznění či potlačení určité části fotky provádíme pomocí světla a stínu. Z toho vyplývá potřeba světlo (tím mám na mysli zejména světlo z blesku) směrovat a omezovat jeho rozptyl.  Kam chceme přitáhnout pozornost, tam nasměrujeme světlo. Chceme-li něco potlačit, nebo navodit atmosféru, skryjeme to do stínu.

Funkce
Existuje několik druhů udělátek, jejichž úkolem je právě omezovat rozptyl světla – mezi ně patří stínítka („gobo“), komínky („snoot“) a mřížky („honeycomb grid“).  Liší se od sebe účinností – stínítko omezuje rozptyl na jednu stranu, komínek je něco jako kombinace čtyř stínítek a mřížka je de facto nádstavba, resp. vylepšení a zefektivnění komínku. A na mřížky se podíváme právě dnes. Pokračovat ve čtení „DIY mřížka na systémový blesk“

Publikováno

DEDPXL (08) – Náladová černobílá

Tématem vyhlášeným na začátku února byla Náladová černobílá („Moody B&W“). Jak příznačné pro únor, kdy je většinou zamračeno, šedivo, černobílo, mlhavo, depresivno, hnusno. A právě z toho vycházelo zadání – deprese, temno, ticho, lítost, neopětovaná láska, nehybný, ztracený, zlomený, zamyšlený, vážný. Jenže já byl v poměrně optimistické náladě, natěšený na jaro, které už o sobě dávalo sem tam vědět. Pokračovat ve čtení „DEDPXL (08) – Náladová černobílá“

Publikováno

Ranní

Vesměs dílem náhody je tato fotka. A vás určitě všechny zajímá, jak vznikla. No tak dobře, když už se ptáte…. 🙂

V dětském pokojíčku máme vestavěnou skříň. A na posuvných dveřích je velké zrcadlo, které žena s dětmi čas od času tématicky zdobí papírovými obrázky. Na velikonoce kuřátka a vajíčka, pak Mikuláš, pak zima a Vánoce (a mezi tím bezpočet nejrůznějších samolepek, které pak nikdy nejdou dolů, grrrr!). Když se nepodaří najít vhodnou motivaci, ranní převlékání je většinou během na dlouhou trať. Nedávno jsem zavítal do pokojíčku a uviděl tenhle obrázek. Ranní slunce svítí oknem přes žaluzie do pokojíčku, dopadá na zrcadlo a od něj se odráží do prostoru pokojíčku. Leč, nese s sebou stín vržený žaluziemi a velkou vystříhanou sněhovou vločkou. A v ten okamžik jsem byl vděčný, že to převlékání trvá tak dlouho. Protože jinak, kdyby nebylo potřeba popohánět, by tahle úžasná fotka vůbec nevznikla.