Moje švagrová. Už před několika lety jsem jí slíbil, že jí ten den nafotím. A já svoje slovo držím. Tentokrát jsem dostal příležitost na krásném zámku v Lysicích. (Nechcete-li číst dál, pokračujte na stránku s fotografiemi).
Je to vlastně jedna z výjimečných příležitostí, kdy můžete uvnitř zámku fotit. A můžete fotit s bleskem! (Yeah, baby!) Celá ta věc je o to lepší, když se svatby účastní rodilý Kanaďan v kiltu. Takové příležitosti PROSTĚ MUSÍTE vyjít vstříc. V poklusovém tempu (všichni mají hlad, dvě krabice koláčů zmizely zatraceně rychle) vymýšlíte kompozice, hledáte světlo, dirigujete novomanžele (v češtině) a dirigujete svého vypůjčeného asistenta (anglicky).
„Hlavně si hlídej rohy vole, ať nemusíš retušovat“, říkáte si sami pro sebe.
Do toho všeho vám v hlavě jako na rolodexu rotují rychlostí světla clonová čísla, synchronizační časy, hloubky ostrosti, kompenzační expozice a prázdná místa, kde za normálních okolností bývají anglické ekvivalenty v takové situaci používaných slov. Prostě, takový běžný svatební den. Ten jejich byl krásný. A já si zase jednou pořádně zafotil 🙂
Jsem ráda, že i pro fotografa to byl dobrý zážitek, protože my jsme všechno užili 😉 A musím říct, že nám bylo opravdu ctí stát v tak výjimečný den před Tvým objektivem 🙂
PS: Zapomněls ještě na Švéda a švédskou Číňanku 😀
Nezapomněl. Ale ti mi neasistovali, tak jim nemůžu přiznat takovej kredit 😉