Vyvážení bílé

Vyvážení bílé je funkce, která u klasických fotoaparátů nemá obdobu. Pomáhá nám vyrovnat se s tím, že různé zdroje světla vydávají různě barevné spektrum. Vezměme to ale hezky od začátku.

Co je to bílá?

Fotoaparát je hloupý stroj a neumí vyhodnotit, co je to „správná“ barevnost. Neví, že když na bílý list papíru posvítíte svíčkou nebo žárovkou, bude papír na pohled sytě žlutý nebo oranžový (podle barvy aktuálního světla). Aby ale na našich fotografiích byly barvy správné (takové, jaké opravdu jsou, když na věci posvítíme neutrálním „bílým“ spektrem), musíme našemu fotoaparátu říct, CO je bílá, aby se tzv. „zkalibroval“ a reprodukoval bílou i ostatní barvy správně. K tomu ale potřebujeme vědět, JAK barevné to které světlo je, tj. potřebujeme jeho barvu nějak měřit.

Jak se měří barevná teplota

K měření barvy spektra nám slouží stupnice barevné teploty spektra, která se měří v jednotkách Kelvinů. Abychom si nemuseli všechny hodnoty na stupnici pamatovat, změřili chytří lidé teplotu spektra nejčastějších světelných zdrojů a přiřadili těmto teplotám příslušné piktogramy. To jsou ty obrázky, které můžete vidět na displeji svého fotoaparátu – žárovka, zářivka, sluníčko, blesk, mráček a domeček vrhající stín. Světelné spektrum těchto konkrétních světelných zdrojů má vždy zhruba stejné složení. Následující obrázek ukazuje, jakou barevnou teplotu jednotlivé světelné zdroje (resp. podmínky) mají.

Vyvážení bílé na fotoaparátu

Jak můžeme fotoaparátu říct, co je to bílá? Můžeme to udělat pomocí funkce vyvážení bílé (white balance – WB). Řekneme mu, jaký světelný zdroj právě (převážně) osvětluje scénu a on podle toho upraví reprodukci barev tak, aby byla co nejvěrnější. Vyvážit bílou můžeme na fotoaparátu několika způsoby:

• automaticky
• zvolením příslušného piktogramu
• ručním nastavením konkrétní barevné teploty v Kelvinech (u lepších přístrojů)
• uživatelským vyvážením s pomocí kartičky (viz dále)

Na následující fotce (na kvalitu a obsah nehleďte, je z mobilu a čistě jen pro ilustrační účel v tomto článku) jsou identifikovatelné dva různé druhy světelných zdrojů – časné ranní světlo a žárovky. Fotoaparátu jsem nastavil bílou na sluníčko (denní světlo, cca 5400 K). Jak můžeme vidět na levé straně na zdech 1. a 2. patra budovy, ranní světlo před východem slunce, tzv. „modrá hodinka“, je o dost modřejší než běžné denní světlo (odhadem cca 7500 K; asi podle toho se tak jmenuje). Žárovky osvětlení pouličního a uvnitř budovy jsou naopak sytě žluté až oranžové (cca 2800 K).

Co na bílou náš mozek?

Lidský mozek je neobyčejně chytrý orgán. Ze zkušenosti ví, že bílý papír je bílý. Dokáže se však sám vyrovnat s tím, že na bílý papír momentálně svítí jiné než neutrální spektrum. Ví, že papír je bílý a upraví si svoje vlastní vnímání barev tak, že papír i pod žárovkovým světlem vyhodnotí jako (téměř) bílý. Má v sobě vlastně zabudovanou funkci automatického vyvážení bílé a sám se podvědomě průběžně kalibruje podle toho, v jakém barevném prostředí se zrovna nachází. Fotoaparáty také umí vyvažovat bílou automaticky. Někdy (častěji než zřídka) ale bývají nepřesné – jistě jste se už setkali s tím, že fotky měly zvláštní žlutý nebo naopak namodralý nádech. A (také) proto je lepší vyvažovat bílou ručně. Co když ale teplotu okolního světla špatně odhadnete? Nemusíte si zoufat, na každý problém existuje řešení.

Jak nejpřesněji bílou vyvážit?

Pokud toužíte po ultrapřesné reprodukci barev v každé situaci, najděte ve svém fotoaparátu funkci uživatelského vyvážení bílé („Preset Manual WB“ nebo „Custom WB“). Dále budete potřebovat neutrální šedou kartičku – nejlépe zase ta 18% šedá – například taková. Ale pro vyvážení bílé stejně dobře poslouží i čistý list bílého (!) papíru. Proč? Protože bílý papír je, pokud jde o barvu, stejně neutrální jako 18% šedá, jen světlejší. (Pokud byste místo bílého papíru vytáhli z knihovny Babičku po babičce nebo původní vydání kuchařky M. D. Rettigové, s bílou asi moc nepochodíte.) Chceme-li mít pod určitým typem osvětlení přesné barvy, vytáhneme bílý papír, namíříme na něj náš fotoaparát a vyvážíme bílou uživatelsky (přesný postup pro svůj fotoaparát najdete v uživatelské příručce). Voila a kouzlo je hotovo. Vizir je zase bez práce.

Kromě neutrální šedé tabulky však můžete fotoaparátu ukázat i libovolnou jinou barvu. Fotoaparát se překalibruje tak, že tuto barvu bude považovat za neutrální a ostatní barvy reprodukuje podle toho. V závislosti na tom, na jakou barvu jej zkalibrujete, můžete dosáhnout až surrealistických výsledků – fantazii se žádné meze nekladou.

Proč bílou vyvažovat a co z toho?

Inu, jsou tu dva důvody. Za prvé, můžeme chtít přesnou reprodukci barev – z pochopitelných důvodů. Aby bílá bílá byla a modrá byla modrá a nebyla jiná. V takovém případě aplikujeme postup s šedou tabulkou nebo bílým papírem popsaný v předchozím odstavci. Za druhé, můžeme bílou uchopit kreativně a pomocí záměrně „chybného“ nastavení bílé docílit zajímavého barevného podání fotky. Pomocí funkce WB můžeme velmi snadno za pár sekund z bílého světla udělat modré nebo naopak béžové jen tím, že bílou schválně nastavíme na jiný barevný zdroj. Pokud byste chtěli vyvážit bílou u klasického fotoaparátu, museli byste vyměnit roličku filmu za jiný typ, což bývá v terénu krajně nepohodlné. Tuto funkci nám kinofilmoví kolegové (při čekání na převinutí roličky filmu) mohou jen závidět. Na následujícím obrázku se podívejme, jak vypadá stejná fotka, které jsem pokaždé vyvážil bílou jinak:

Jak vidno, prosté nastavení bílé lze úspěšně prohlásit za výrazový prvek. Existují samozřejmě určité limity dané kontextem a použitím fotografie. Zatímco obloha v krajinářské umělecké fotografii může klidně hýřit téměř libovolnou barvou (pomineme-li fakt, že by taková skutečně mohla být), taková pleťová barva má jen určité poměrně úzké spektrum odstínů, ve kterém nám připadá „správná“. Toto spektrum pramení z naší zkušenosti. Vidíme-li na fotce pořízené pod běžným denním světlem modré nebo pomerančově oranžové lidi, podvědomě nám to nepřipadá v pořádku, protože takovou barvu lidé za daných podmínek normálně nemívají. Nebo pokud chceme ukázat, jak něco vypadá ve skutečnosti (reprodukovat realitu), je věrné podání barev více než žádoucí. Buďte tedy obezřetní a dobře rozmýšlejte, zda je taková „kreativní bílá“ v daném kontextu přijatelná.

Kdo pořizuje fotografie v surovém formátu RAW, nemusí si s vyvážením bílé moc dělat starosti, protože může nastavit „správnou“ barevnou teplotu i později v počítači bez ztráty kvality.

 

Praktická cvičení:

• Nastavte na fotoaparátu sluníčko a udělejte 4-5 fotek – jednu pod umělým osvětlením (žárovka) a tři fotky z okna v různých denních dobách – když se ráno rozednívá (vstáváte-li po desáté, první fotku vynechte), po obědě a večer, když slunce zapadá a než se setmí. Pozorujte, jakou barvu má světlo na fotkách. Aby výsledek byl jasněji viditelý a barvy více saturované, nastavte expoziční kompenzaci na přibližně -1,7 EV.
• Nastavte WB na sluníčko a udělejte fotku pod žárovkovým osvětlením. Vezměte list bílého papíru a uložte do fotoaparátu uživatelskou hodnotu WB. Nyní pořiďte fotku s uživatelskou hodnotou WB a pozorujte, jak se barevné podání změnilo.

 

Co byste si měli zapamatovat:

1. K čemu je funkce vyvážení bílé
2. Jak se v průběhu dne mění teplota spektra – v jakých podmínkách je světlo červené, v jakých neutrální a v jakých namodralé.

. . . [ o ]. . .

 

Návrat na Přehled