V sobotu odpoledne jsme byli na procházce v lese. Bylo horko, obloha azurově modrá a přestože už byly čtyři hodiny, slunko stálo ještě pořád hodně vysoko. Sluneční paprsky pronikaly mezi větvemi stromů a nemilosrdně vysušovaly zem i z ní rostoucí drobné rostlinstvo.
Ostré letní světlo. Nerovnoměrné a velmi, velmi kontrastní. Takové to světlo, ve kterém nikdy nefotíte. Nebo, alespoň ne v případě, kdy máte na výběr… Co s takovým světlem?
Můžete to vzdát a nechat krytku nasazenou na objektivu (případně celý fotoaparát v brašně), aby vám jej prach zvedající se od kol občas projíždějících cyklistů nepoškodil. Nebo můžete pozorovat, jak kužely slunečního světla selektivně značkují fragmenty vegetace a snažit se tu pomíjivou krásu zachytit. Co si vyberete?
Krásný… a já jsem se místo toho v tom vedru honila za keškama, kruci 😉
Díky… To víš, každý máme to svoje 😀