Lidé mi často říkají
„Ale já vůbec nejsem fotogenický!“
Není-li to jen výmluva, jak nabídku focení zahrát „do autu“ („Co budeš fotit takovýho dědka, vyber si radši nějakou mladou holku…“), ani sami netuší, že žijí ve lži. Celý konstrukt „nejsem fotogenický“ je špatný už od svého základu. Staví totiž na mylném předpokladu, že fotogeničnost souvisí s fotografovaným objektem.
Co je to fotogeničnost?
Wikipedie definuje fotogeničnost mimo jiné jako „hodnocení schopnosti vypadat dobře na fotografiích“.
Mám za to, že každý bez rozdílu může na fotografii vypadat dobře. I Vy (i když tomu možná nevěříte). Jak se pokusím vysvětlit dále, fotogeničnost (tedy schopnost vypadat dobře na fotografii) má pramálo společného s tím, jak kdo vypadá. Moje zkušenost s fotografováním lidí je zatím poměrně krátká. Nefotil jsem tisíce lidí, jen desítky. Ale i z těch pár tisíc portrétů mohu zodpovědně říct, že jsem nenarazil na nikoho, kdo by byl nefotogenický.
Proměnné
Základní proměnné při fotografování obecně jsou světlo a kompozice. Jedině JÁ jako fotograf jsem zodpovědný za to, při jakém světle (množství, kvalita, barva, směr atd.) fotografuji a jak scénu komponuji. Při focení portrétů přibývají ještě další proměnné: komfort, emoce a časování. Záleží na Vaší momentální náladě, na tom, zda máte hlad a žízeň, jste-li dobře vyspaní nebo zda Vás dnes v práci/ve škole/doma někdo vytočil k nepříčetnosti. Tohle všechno se děje bez ohledu na to, zda se ve Vaší blízkosti vyskytuje fotoaparát nebo ne. Je odpovědností fotografa (mojí) zajistit, abyste se při fotografování cítili dobře a uvolněně, protože jedině TO dokáže nastavit dobré výchozí podmínky pro úspěch.
Stigma špatné fotky
Lidé mi také říkají:
„Já se fotit nechci, protože mě fotilo už několik lidí a nikdy to nedopadlo dobře“.
To ovšem nijak nesouvisí s Vámi. Kdo jste a jak vypadáte je ve Vás, bez ohledu na to, jestli Vás někdo fotí. Jestli máte doma v šuplíku či v počítači sbírku špatných fotek, na vině je ne příliš nadaný fotograf. Máte-li takové negativní zkušenosti, můžete se lehce ocitnout v cyklické spirále špatných fotek. Po předchozích zkušenostech už totiž nevěříte, že můžete na fotce vypadat dobře. Jinému fotografovi se zdráháte dát šanci, protože máte obavu z dalšího neúspěchu. A tuto obavu si ve formě očekávání nevědomky přinášíte s sebou před objektiv při každé další příležitosti. Vzniká nebezpečná implikace „špatný portrét → jsem nefotogenický“, ve které se zacyklíte a není snadné se zase odcyklit. To celé bohužel jen proto, že předchozí „cvakálkové“ nevěděli, jak pracovat se svým modelem.
Věřte si
Vypadáte skvěle.
A budete vypadat skvěle i na fotkách – pokud Vás bude fotit zručný fotograf. Klíčem k úspěchu je nestresovat se. Bavit se. Užít si to.
Je MÝM (fotografovým) úkolem navodit takovou atmosféru, abyste se cítili v pohodě.
Je mým úkolem vytáhnout emoce z Vašeho nitra na povrch.
Stejně jako je mým úkolem zvolit vhodné světlo, dobře komponovat a zmáčknout spoušť ve správný okamžik.
S Vámi to nemá nic společného (nic ve zlém).
Od Vás se očekává jen přijít a spolupracovat. Oba totiž pracujeme na společném cíli – abyste na fotkách vypadali dobře.
Ne vždy se podaří uvolněnou atmosféru navodit hned. Někomu trvá déle, než se „otevře“. Je totiž normální, že se před objektivem cítíte divně. Duši Vám ten přístroj neukradne, ale ten pocit je pochopitelný a sám ho také zažívám. Za prvé – nechat se fotit je za hranicemi běžné sociální interakce. Za druhé – s velkou pravděpodobností to neděláte každý den. Je mým úkolem postarat se, abyste se při focení cítili dobře. Pokud se to nepovede, pak jsem selhal.
Špatný portrét nemá nic společného s tím, kdo jste a jak vypadáte.
Za špatnou fotkou stojí – světe div se – prostě jen neschopnost fotografa.