Kdysi jsem tu v jednom článku napsal pár řádků o fotoserverech a o tom, proč jsem z této platformy odešel. Že mi nedělalo dobře, kam se komunita fotografů ubírala. A o neslušnosti a vulgárním chování v online prostoru, kde si kdekdo troufne k jiným to, při čem by mu v rozhovoru mezi čtyřma očima zajely koule zpět do břicha rychleji, než byste řekli „expozimetr“.
Také jsem se dotkl toho, že častá návštěva fotoserverů vede k destrukci sebedůvěry. Ve volných chvílích si zabrouzdáte po nějaké galerii a skoro pořád narážíte na fotky, ze kterých vám padá čelist na stůl. A nesedíte-li hrudí pevně přiražení ke stolu, tak leckdy až na zem. A aby toho nebylo málo, tak fotografů, kteří mají fotky úžasné (a lepší než vy), jsou stovky. Nebo spíš stovky tisíc. Po kratší či delší chvíli (záleží na tom, kolik času zrovna máte na prokrastinaci) zavíráte záložku prohlížeče s pocitem frustrace a chutí okamžitě prodat všechno vybavení, které máte. Už jste to někdy zažili?
Jádro pudla tkví totiž v tom, s kým se srovnáváte. Možná, že ti lepší fotografové jsou lepší proto, že fotí o dost déle než vy. Pokud ne déle, tak rozhodně intenzivněji. A čím si můžete být naprosto jistí? Že VŽDYCKY mají lepší vybavení. Tedy, ne že by na vybavení nějak extra záleželo, ale tak trochu (dost) přece jen. A pokud nebudete tvrdě makat několik dekád, mít talent, prostředky a štěstí, VŽDYCKY se najde řada těch, kteří budou lepší než vy. Tenhle závod prostě nemůžete vyhrát. Dobrou zprávou je, že nemusíte a nepotřebujete.
Jediné srovnání, které dává smysl a může vám říct, jak jste na tom, je srovnání sám se sebou v čase. Teď versus před rokem. Teď versus před pěti lety. Teď versus před deseti. S postupujícím časem totiž získáváte nové poznatky, zkušenosti a dovednosti. Vyvíjí se vaše schopnost vidět a komponovat. Vyvíjí se technika, ještě rychleji pak softwarové nástroje, se kterými pracujete. Vyvíjí se vaše měřítko kvality. Před pěti lety jste se koukli na svou novou fotku a zdála se vám super. Kouknete se na ni teď a vidíte řadu věcí, které byste teď udělali jinak. Už byste si ji nedali ani na fejsbůk. Ale tak je to v pořádku. Potřebujete vidět, že se někam hýbete, že se vyvíjíte a že vaše současná práce je lepší a kvalitnější než vaše stará. Pokud to tak je, je všechno v pořádku.
Srovnávání se s ostatními je slepá ulička. Srovnávání se s ostatními je šum. Hledejte signál, soustřeďte se na svou příští fotku. Signál a šum.
. . . [ o ] . . .