4 odpovědi na “Zachraň si svého důchodce”

  1. Já, ačkoliv jsem důchodce /72/ ponechávám řešení pomoci seniorům profesionálům v našem zdravotnictví, kterému plně důvěřuji. Odmítám akce / Mádl / „Zachraň bábu, zachraň dědka“,které jsou neupřímné a výsměšné.

    1. Po pravdě, je asi naivní domnívat se, že naše zdravotnictví, ač je na vysoké úrovni, dokáže zvládnout cokoliv. Je to systém jako každý jiný – tvořený z lidí a materiálu. Při neúměrném náporu udělá to stejné co kterýkoliv jiný systém – zhroutí se. Naopak mi přijde sympatické, že mladí nejsou lhostejní a že se národ dokáže semknout i jindy než při sportovním šampionátu.

  2. Podle mě jde předně o to, aby senioři pomoc zdravotnického personálu vůbec nepotřebovali. Protože s narůstajícím počtem nakažených a tudíž i zmenšujícím se počtem lůžek v nemocnicích může brzy dojít k tomu, že zdravotníci budou muset volit mezi nemocnými, kdo má větší šanci na uzdravení a kdo tuto šanci bohužel nedostane (jako v Itálii). Tohle máme v rukou my, zdravotníkům se tato bezprecedentní situace brzy vymkne, pokud se tak již nestalo….
    PS: http://www.zachran-babu.cz není Mádlova práce. V žádném případě to není neupřímné a už vůbec ne výsměšné, je to alarm pro všechny, aby pochopili, co je opravdu důležité.

  3. Jsem taky důchodkyně. A babička. Když mi moje první vnouče řeklo poprvé „bába“, byla jsem štěstím bez sebe. Pro toto označení bych se opravdu nehoršila. Herce a režiséra Mádla popravdě poslední dobou taky moc nemusím. Ale tady se směšuje podobné s podobným. A chápu proč je to takto použito. Protože mladí to berou. Vítám to i ve svém seniorském věku. Už před 14ti dny jsem říkala, že by se lidé měli nějak chránit, třeba rouškami. A neuspěla jsem. Že prý roušky nechrání, jen respirátory a ty v této době nebyly už k mání. A ejhle, týden se sešel s týdnem a roušky mají smysl . Obrácení Ferdyše Pištory (senioři jistě inscenaci znají). Jenže už nebyly ani ty roušky. Tedy byly. U nás v lékárně 5 ks obyčejných za 165 Kč! No nekupte to, když je to tak výhodné. Takže podporuji iniciativu šití roušek (a smekám, když šije maminka od dvou hodně malých dětí a šije po nocích, ale ne pro přivýdělek, ale proto, aby pomohla nejen širší rodině, ale i sousedům v domě a seniorům v Domově důchodců). A tak jsem se zastyděla a vyprala plátno a dala se taky do šití. Ruce mám zdravé a času taky teď dost. A všechny dosud vyrobené roušky jsem rozdala. Zatím jich bylo 18. Není to nedůvěra ke zdravotní péči v našem státě. Když se každý z nás bude snažit pomoci tam, kde mu stačí síly, věřme, že vyhrajeme. Někdo prezentací, někdo šitím, jiný nákupy pro seniory, hlídáním malých dětí a školáků těm, bez kterých bychom se neobešli. Lékaři, sestřičky, hasiči, policisté, prodavačky a mnozí další, bez kterých by kolaps už nastal dávno. A především jim jsou určeny první došlé zásilky respirátorů a roušek. A bude jich potřeba ještě hodně. A tak dokud to bude nutné, budeme šít a budeme zveřejňovat a apelovat a stavět „rouškovníky“. Nejhorší je sedět s rukama založenýma v klíně a čekat až……………..

Napsat komentář