Tématem třetího kola projektu DEDPXL byly STÍNY. Stín často vyfotíte nevědomky, nebo jako sekundární motiv, ale málokdy je stín ústředním prvkem kompozice. Na téma jsem měl jsem k dispozici 12 dní. Deset z toho byla obloha zatažená. Co dělat, když máte fotit stíny a sluníčko nikde? Vytáhnete blesk. Nebo dva. Tentokrát to byla sázka na jedinou kartu.
Myšlenka
Koncept jsem měl v hlavě už několik měsíců, ale ne a ne se dostat k realizaci. Vzhledem k počasí a tou dobou již několik dní šedoplechové obloze jsem tušil, že TOHLE bude moje jediná šance, jak přispět do třetího kola. Několik dní jsem přemýšlel, jak to celé zrealizovat. Šlo by to samozřejmě nafotit zvlášť a poté v PS zkompletovat jednotlivé vrstvy dohromady. Proč to ale nezkusit do jediné fotky hned na místě? Nafotit jednu sadu obrázků by mohlo zabrat celkově méně času, než nafotit dvě sady a potom ještě skládat a retušovat kompozit…
Realizace
Promyslel jsem umístění blesků, domluvil „oběť“ a vyrazil na místo. Ze všeho nejdřív jsem připnul fotoaparát na stativ a vybral místo a úhel záběru. Graffitti v podchodu posloužilo výborně k navození iluze místa, kde není tak úplně bezpečno. Místa, na kterém byste se v noci nechtěli zdržovat sami… Další v pořadí bylo určení pozic oběti a jejího vraha (nebo možná černého svědomí?) K tomu účelu dobře posloužil obal od stativu a lahev půllitrové Coca-coly, která byla umístěna vpravo, těsně za hranicí záběru, a označovala tak linii, kterou neměla přesáhnout ruka s pistolí. Pozice blesku, který osvětloval oběť, byla víceméně jasná. S bleskem, který vrhal stín vraha však bylo potřeba trochu experimentovat, tak aby se vržený stín promítnul celý do záběru a v nadživotní velikosti. Na spodní stranu blesku jsem přidal stínítko, tak aby k vrženému stínu NEVEDLY NOHY (!). Před příchodem figuranta jsem měl víceméně nanečisto odzkoušeno, takže „ostré“ focení trvalo celkem jen asi 15 minut. Zbytek času jsme se věnovali popíjení zlatavého moku v nedalekém bistru ;-).
Pro technicky založené jedince doplním, že stín na zdi je můj vlastní. Fotoaparát na tripodu jsem odpaloval infračerveným dálkovým ovládáním. Vestavěný blesk v režimu Commander řídil dva podřízené blesky (ve dvou skupinách, abych mohl výkon blesků nastavovat nezávisle na sobě). Umístění pistole přesně doprostřed „O“ byla šťastná náhoda. Třináctka na zdi už byla jen třešničkou na dortu a doslova svedla manželku k pojmenování fotky „Pátek třináctého“ (shodou okolností foceno v pátek 13. června 2014).
A hodnocení? Fotka byla vybrána do závěrečné kritiky do skupiny fotek s hodnocením „A-B“ (tj. patřila mezi nejlepší v tomto kole) 🙂
Poučení? Vyplatí se investovat do dobrého nápadu.
Výhled do budoucna? Bude nesmírně těžké výsledek zopakovat.
Gratulace k výběru! Nutno ale přiznat, že jako malíř by ses asi neuživil 😀
Malovat jsem nikdy neuměl. Ještě teď mám trauma, když si vzpomenu na školní hodiny kreslení…
Stačilo by mi, kdybych se uživil jako fotograf 😉
Abys věděla, maluje pěkně. Těch bagrů, traktorů a nákladních aut, co už namaloval!
hele, jak „iluze místa, kde není tak úplně bezpečno“? A co ti podvratní živlové, co vás tam pozorovali?? Tam bylo REÁLNĚ nebezpečno a ne že ne ;-).
Ááále, říkal jsem Radlovi, že kdyžtak je umlátíme stativama 😀