Autor: David Taranza

Publikováno

Prvorozený

Můj prvorozený.

Nic vám nezmění život tak, jako příchod prvního dítěte. Ani se nenadějete a je mu šest. Ani se nenadějete znovu a bude maturovat (a dá-li Pan Bu, tak i promovat, ženit se atd.). Někdy mě ta rychlost plynutí času děsí. A proto fotím, fotím, fotím, abych navždy zachytil tu prchavost okamžiků, které prožívám. A až budu mít jednou čas, proberu se těmi stovkami zdánlivě bezvýznamných každodenních výcvaků a znovu prožiju tu nejkrásnější dobu svého života.

Proč zrovna tato fotka? Pro ten letmý dotek světla. Pro ten něžný kontrast monotónních odstínů. Stejně něžný a citlivý, jako je jeho duše.

*
*
*

(Ano, vím, že tento příspěvek není nic než jen obrovská hromada sentimentu.)

*

(No a co? 😀 )

Publikováno

Podzimní les

Přestože bylo nedlouho po poledni, slunko už bylo docela nízko a střídavě se schovávalo za mraky. Vyrazil jsem s prvorozeným na proházku, protože…. znáte to: Všude dobře, tak co doma 🙂 . Foukal sice ledový vítr, ale když slunko zasvitlo, les byl najednou plný lehkosti a optimismu.

Nebyl to takový ten šedý vlhký listopadový hnus. Najednou jako byste se v kalendáři přenesli o měsíc zpět. Stojíte po kotníky v listí a vás i celý les zaplavuje všeobjímající záře, která vaším směrem vysílá neobyčejné množství pozitivní energie. Otočíte se čelem ke zdroji, abyste zachytili co možná nejvíc, zavřete oči, několikrát se zhluboka nadechnete a necháte se na pár okamžiků pohltit a nabít.

A než zase přijde mrak, rychle rozložíte stativ, nastavíte nejnižší ISO, střední clonu, která vám zaručí dostatečnou ostrost a hloubku pole (třeba f/10), a záměrně o jednu clonu přeexponujete. Abyste do fotky dostali tu lehkost a optimismus.

Publikováno

List

Všechny byly téměř stejné. Přece však jeden jiný. Speciální. Jakoby ještě živý nastavoval tvář nízkým odpoledním paprskům, aby zachytil poslední teplo svého života. Paprsky však záhy zmizí a list nadobro zemře. Zhnědne a splyne se záplavou svých bratrů a sester. Zrození, život a smrt. Koloběh přírody. Koloběh života.

Publikováno

Podzimní

Teplý konec léta je definitivně pryč. Než přijde šedá zima, je tu ještě krátké mezidobí chladných, vlhkých, ranněmrazivěmlhavých, za nehty protivně vlezlých, nádherně barevných podzimních dní. Stačí jen vzít s sebou stativ a hledat hezkou kompozici. Budete-li mít to štěstí, že zároveň najdete i světlo, máte úspěch téměř jistý. Já tentokrát našel jen tu kompozici. Bez světla.

Buďte lepší než já. Najděte i světlo.

Publikováno

Fotoďábel

Snad každý, kdo vlastní zrcadlovku, pocítil někdy chuť koupit si nový kus vybavení. Je to logické. Zrcadlovka zpravidla není otázkou jednorázové investice jako kompakt, který si koupíte a máte vystaráno. Zrcadlovka je základ systému, který můžete budovat dlouhá léta. Objektivy, filtry, blesky, stativy, nepřeberné množství studiového vybavení. Vše, na co jen si můžete vzpomenout a co vám pomůže rozvíjet se směrem, kterým chcete jít. Má to však drobné úskalí. Když ještě pořádně nevíte, o čem fotografie ve skutečnosti je, může vás posednout Fotoďábel. Začne vás nahlodávat, věší vám bulíky na nos a snaží se vás přesvědčit o tom, že s dalším (nebo lepším) kusem vybavení se z vás stane lepší fotograf. Pokračovat ve čtení „Fotoďábel“

Publikováno

Začátkověpodzimní…

Začal podzim. Listí se barví, vítr fouká studeně a teplých prosluněných dnů bude čím dál tím míň. Užívejte si každý z nich, dokud ještě nějaké jsou.

Foceno 28. září na Sokolském koupališti u přehrady. ISO 100, f/16, čas 20 sekund s neutrálním šedým filtrem ND 1000x (minus 10 EV). Ty rozmázlé větve fakt nejsou ušmudlaný objektiv 😉