Sedím si takhle na obědě v East Village (z práce to nemám daleko), když ke mně přišel mladík s neobyčejně intenzivním pohledem.
Hostili jsme kamarády. Jelikož před večerními domácími burgery bylo potřeba dostatečně vyhladovět, vyrazili jsme na krátkou procházku k přehradě. A co bych to byl za fotografa, kdybych s sebou nevzal foťák a alespoň jeden blesk.
„Pozor pozor! Důležité hlášení! Nastala nám zima a uhodily mrazy. Hliníkové stativy bývají příčinou úrazů. Kovové předměty se vlivem mrazu stávají lepkavými a je nebezpečné na takové předměty sahat, nebo je dokonce olizovat! Opakuji. NEOLIZUJTE …
Jdete a jako lusknutím prstu se před vámi objeví. Vidíte ji poprvé v životě, ale přesto se do ní okamžitě zamilujete… Fotka. Někdy je hrou světla a stínu, jindy zase o vzájemném vztahu kompozičních prvků. …
Mějte foťák vždy u sebe. Berte jej s sebou třeba i na oběd. Bez něj totiž nic nevyfotíte. Původní plán byl úplně jiný, ale…. Život je jako bonboniera. Nikdy nevíš, co ochutnáš. (Forrest Gump)
Příroda u nás na sídlišti. Malý hvozdík z borovic. Před ním loučka, jejíž půlku okupuje psí hřiště. A strom.