„Pozor pozor! Důležité hlášení!
Nastala nám zima a uhodily mrazy.
Hliníkové stativy bývají příčinou úrazů.
Kovové předměty se vlivem mrazu stávají lepkavými
a je nebezpečné na takové předměty sahat, nebo je dokonce olizovat!
Opakuji.
NEOLIZUJTE HLINÍKOVÉ STATIVY! NEOLIZUJTE ANI NAMRZLÉ OBJÍMKY FILTRŮ!!!
Konec hlášení.“
Zima je konečně tady, a tak jsem v neděli vyrazil vyzkoušet, co to dá. S sebou jsem nabalil jedno tělo, dva objektivy (široký a tele), stativ (hliníkový, bohužel) a filtr pro dlouhé expozice. Sněhu je (u nás v Brně) zatím dost málo, proto i já začínám jednoduchým, skoro až minimalistickým obrázkem z polí mezi Bystrcí a Troubskem.
Zdá se mi ale, že zima už není taková, jakou znám z dětství… Když jsme byli malí, v půlce prosince napadla sněhová peřina a příroda pod závějemi na pár měsíců usnula. A naší největší starostí bylo, aby kopec před domem byl co nejrychleji uježděný a my mohli pořádat závody na saních a bobech. Ach, dětství… 🙂
V posledních letech jsme si spíše zvykli na Vánoce na blátě. Sníh, když přijde, tak to bývá až v průběhu ledna. Množství buď jen symbolické, anebo je ho zase naopak tolik, že vydrží až do Velikonoc (zcela živě si vzpomínám, jak předloni se můj tříletý syn s pomlázkou brodil po kolena ve sněhu).
Přidám jeden výhled z naší ložnice, jen o pár stupňů západněji než je tento pohled, který jsem zachytil před dvěma roky.
I na sídlišti je poznat, že je zima. Najednou si uvědomíte, že kromě lidí zde s námi žije i další fauna. Na tu obvykle myslíme nejčastěji v okamžiku, kdy umýváme její produkty ze svého plechového miláčka (nevím jak vy, ale já obvykle v duchu připojuji několik peprných nadávek).
Jelikož bylo dost větrno (přímo ledově větrno), přišel ke slovu i šedý filtr pro dlouhé expozice. 30 sekund, f/14, ISO 100.
Teda řeknu vám, že operovat v terénu pár desítek minut bez rukavic, držet se při tom hliníkového stativu a sem tam na foťáku potočit nějaká ta kolečka a pomačkat pár tlačítek, není vůbec příjemné. Ale to k řemeslu patří, bez obětí by nebylo vítězství.
Naštěstí jsem si vzal k srdci hlášení pana ředitele, a tak mě doma nemuseli odlepovat od vybavení letlampou 🙂
Je to nespravedlivý, všude jinde se brodí sněhem po kolena, jen u nás je zas květen… Na tu pořádnou ladovskou zimu si asi budeme muset ještě počkat. A palec nahoru za statečnost pracovat v té zimě bez rukavic – tohle udělat já, tak mi ty packy zaručeně upadnou 😀
Tak, třeba se letos dočkáme.
Měl jsem s sebou našeho mladýho – ten měl svoje rukavice a NA NICH TY MOJE, tak na mě už žádný nezbyly 😀