Garáž & Prýgl photoshoot 2020/1
Jednou jsem ji už fotil, bylo to téměř před dvanácti lety. Byla plachá, stydlivá a já teprve začínal objevovat taje a krásy fungování blesku mimo fotoaparát. Teda, jestli se tak dá říkat jednomu odraznému deštníku uvnitř malé bílé místnosti. Asi si dokážete představit, jak to světlo vypadalo.
Od té doby jsem se posunul o velký kus dál. A ona je pořád stejně plachá jako tehdy. Když nedávno souhlasila s opětovným focením, měl jsem radost. Vymyslel jsem koncept dvou fotek v garáži (níže) a jako prémii fotku venku v přírodě. Původně měla na sobě mít kraťasy a běžné triko, tu fotku jsem totiž považoval za bonusový hokus-pokus, tak mi na tom bůhvíjak nezáleželo. Pak ale zasáhla vyšší moc a focení se neuskutečnilo v původně plánovaný den. Měl jsem dalších 48 hodin na přípravu, proč to tedy nezkusit líp? Vyladit, vymazlit a perfektně provést. Svícení, kompozice, barvy.
Uvažoval jsem asi takto: OK, fotku. Jakou? Fotku, která řekne něco o tom, jaká Jana je. Ale jaká je? Kdo je? Vždycky ráda četla. Tak jí dám do ruky knížku. Jak to vypadá, když se někdo ponoří do čtení? Je najednou sám. Tělesná schránka sice okupuje prostor v tomto světě, ale vědomí je jinde – v knize – a okolní svět jako by neexistoval. Toto psychické „odpojení“ mysli od reality je ve fotce reprezentováno prázdným prostorem kolem ní.
Budeme fotit ve večerní modré hodince. Světlo bude modré. Trochu podexponuji, aby Jana víc vynikla a modrá byla saturovanější. Co bude mít na sobě? Chtělo by to něco elegantního a kontrastního. Barevně kontrastního k modré – červená, oranžová, žlutá? Případně světle modrá, fotka by pak byla téměř monochromatická. Rychlá zpráva přes WhatsApp – bingo, má červené šaty. Čím budeme svítit? Potřebujeme veeelké světlo. Co největší. Tvrdé světlo z malého zdroje by jí neslušelo. Není problém – mám odrazný deštník, 150 cm v průměru, říkám mu „velká máma“. A co kdybychom tomu barevnému kontrastu ještě trochu pomohli? Na blesk plný CTO gel, bude pak mít barvu běžné žárovky, cca 2800 K. Nastavím-li na foťáku bílou někam do rozmezí 3000-3500 K, denní světlo bude supermodré a Jana bude nasvětlená mírně teplým oranžovým světlem. A kromě „běžných“ fotek širokoúhlým ohniskem musím určitě vyzkoušet i skládaný portrét, který vypadá jako ze středoformátového přístroje.
—–
Začínali jsme ale v garáži. Klasickým portrétem s rembrandtovským svícením, které na sebe nepoutá pozornost (a bílým odrazným panelem naproti za účelem projasnění stínů). Víc jsme mluvili než fotili, Jana je totiž konverzační mág. Ale stačí sem tam do prostoru hodit nějakou repliku z filmu a přirozený úsměv na sebe nenechá dlouho čekat.
—–
Potom jsme udělali pár změn. Ona v oblečení, já ve svícení. Velký deštník zůstal, jen se z pozice 8 hodin posunul na pozici 10 hodin. Odrazný panel jsem přesunul nalevo k deštníku, aby světlo něžně obalilo její tvář. Taky jsem přidal malý softbox s mřížkou na pozadí (vpravo), aby byla od pozadí hezky oddělená. Jen lehký náznak. Pozornost chci přitáhnout k obličeji, takže v té oblasti musí být nevyšší jas a kontrast a nesmí soupeřit s jakoukoliv jinou částí fotky. Pruhovaný rolák je šedočerný, barva zde nemá téměř žádný (natož pak kompoziční!) význam. Černobílá se přímo nabízí.
—–
Poté následoval přesun na přehradu a na konci této mise fotka v úvodu. Odklad původního termínu focení se zatraceně vyplatil. Ze zřejmě úspěšného ale nepříliš promyšleného hokusu-pokusu k propracované fotce. Investovat čas a energii do detailního promyšlení záměru a provedení se vždy vyplatí. Pokud by vám – stejně jako mně – hrozilo, že si detaily nezapamatujete, rozepište a rozkreslete si všechno na papír. Nepodceňujte přípravu. Mějte plán, mějte vizi. Je snazší dojít do cíle, pokud víte, kde se ten cíl nachází. Bez plánu a vize budete jen bezcílně bloudit sem a tam.