Podtitul: Tvář, která si získá objektiv
Jak se pár posledních let věnuji fotografii intenzivněji, začínám konečně přicházet na to, co mě (momentálně) zajímá nejvíc. Upletl jsem si proto na sebe malý osobní fotoprojekt.
V první části projektu jsem se zaměřil na zbavení se trémy/ostychu (nebo přímo strachu?) z oslovování cizích lidí. Ano, jsem lehký asociál a klidně celý den nepotřebuji mluvit s nikým jiným, než se svým vnitřním já. Bohužel ale život si nevybírá, a tak, často proti své vůli, musím. Stačilo necelých deset hodin a první úkol byl splněn.
Také jsem v průběhu času párkrát přečetl McNallyho knihu a nejdůležitější lekce, kterou mě naučila (kromě všech těch bezva věcí o svícení), byla:
„Najdi tvář, která si podmaní objektiv.“
Tak jsem v říjnu 2013 odstartoval další část projektu. Staví na dovednosti získané v první části a cílem je hledat a fotografovat lidi, kteří upoutají mou pozornost. Sociální kontakt je skill jako každý jiný a chcete-li v něčem být dobří, je potřeba to trénovat. Znovu se vydávám ven z „bezpečné zóny“, protože věřím, že mi to pomáhá rozvíjet se.
Fotky jsou černobílé, ledaže by barva byla pro fotku nezbytná. Veškerou pozornost chci totiž soustředit k tváři. A nejlepším způsobem, jak donutit mozek vnímat intenzivně to, co je na fotce (objekt), je nezatěžovat jej dalším přemýšlením nad podružnými problémy, jako například významem barev v obraze. Je to dlouhodobý projekt (alespoň 1 rok), jelikož vyžaduje spoustu chození a hledání. Technické kvality fotek nehleďte, často musí stačit i minimální světlo, tj. ne zřídka cvakám na nejvyšší ISO.
Doufám, že se mi daří nacházet zajímavé tváře. Osobnosti si pečlivě vybírám. V prvním díle šlo o kvantitu, tady jde o kvalitu. Nechci tím říct, že některé lidi bych nechtěl fotit. Mám za to, že každý by měl mít dobrou fotku (třeba pro tu nebudutonazývatvugárnímijmény xichtknížku). Chci tím říct, že někteří lidé jsou pro mě vizuálně zajímavější než jiní. Tváře, na které se chci dívat znovu a znovu. Tváře, které si podmaní objektiv.
Ty fotky se mi líbí… Akorát jsem nechápala tu první – kde se vzala, kdes ji stáhnul?
Pak jsem se zeptala a Tvá odpověď mi vzala dech – ten člověk s hodinkami je aktuální fotka!
Ty fotky se mi líbí… Akorát nemůžu popadnout dech… Je to jako cestování v čase… Tak TEN si vážně objektiv podmanil ;-).
Je to gentleman s vytříbeným stylem. Vzhledem, oděvem i chováním. A o to víc si fotky vážím.