Další fotka do série projektu Quit Smoking (Svlečte smoking).
Tentokrát i s náhledem do zákulisí.
Okna v East Village mě už dlouho fotograficky inspirovala a hoodně jsem chtěl u nich fotit. Jednou se mi to dokonce povedlo, ale byla to jen rychlá momentka. Tentokrát to bylo něco jiného. Říkal jsem si, že kdo se bojí, nesmí do lesa. A tak jsem se jednou u oběda zeptal provozní, jestli by bylo možné v lokálu pořídit pár fotek. Navrhl jsem čas mimo otvírací dobu, abych nenarušoval provoz restaurace. Majitel k mému překvapení souhlasil, a tak už zbývalo „jen“ 🙂 vymyslet program a sehnat nějaké lidi a rekvizity. Na moje obvyklé poměry (zpravidla jeden na jednoho v garáži) se začal rodit vcelku ambiciozní plán. A zde je jeho výsledek.
Na osvětlení fotky se podílely celkem 4 zdroje – klasické žárovkové světlo je v záběru. Dále potom denní světlo přicházející z levé strany oknem. Moc ho bohužel nebylo, před okny v té době stálo lešení, které značně redukovalo množství světla přicházejícího z venku. Na zdi jsou dokonce vidět stíny od ochranných ocelových sítí. S těmito zdroji vypadala scéna poněkud ponuře, tak nějak….. jako výcvak…….. z telefonu. ISO 200, f/5 a 1/10 sekundy:
Klasická expozice temného pokoje – na jedné straně hodně světla, na druhé straně hodně tmy. A všechno, co se jen trochu pohne, rozmazané. Čas vytáhnout z batohu blesk. Nebo dva?
Chci svítit tak, aby to nebylo moc poznat. Hlavní světlo v podobě softlighteru umisťuji mezi fotoaparát a okno. Výplňové světlo na projasnění stínů z pravé strany. A jak víme z příspěvku o Robertovi, světlo není téměř nikdy bílé. Na hlavním světle je proto poloviční CTO (Color Temperature Orange) gel, který neutrální světlo blesku přivede na půl cesty k teplotě žárovky. Žárovku máme přece v záběru, ne? Takže mozek diváka bude logicky očekávat teplé světlo. Máme tam ale také (téměř neutrální) denní světlo, které nám významně pomáhá v expozici. Proto volím kompromis mezi bílou a plně oranžovou – polooranžovou (1/2 CTO). Stíny bývají nejčastěji modré, proto na výplňovém světle (z pravé strany) je temný gel modré barvy – full CTB (Color Temperature Blue) a napolo zavřený velký deštník.
Výsledkem je vyvážené osvětlení, které je navíc barevně vyladěné tak, aby nevypadalo sterilně. Kvůli hloubce ostrosti jsem malinko přivřel clonu na f/6,3. Abych však příliš neovlivnil celkovou expozici denního světla, musel jsem prodloužit expoziční čas na 1/8 sekundy.
Maska je skutečná, oheň zapalovače taky. Jen ty (tři nebo čtyři) vrstvy dýmu jsou přidané v postprocesu. Možná je ani moc nevnímáte, ale jsou tam. Cedulka „NEKUŘTE“ je malý neplánovaný bonus – byl zrovna třetí den platnosti celostátního zákazu kouření v restauracích. Jak říkají fotbaloví funkcionáři – „Někdy musíte tomu štěstíčku jít naproti…“ Někdy přijde štěstíčko samo k vám.
Poděkování patří všem, kteří jakkoliv přispěli ke vzniku této série:
modely – Radim Brychta, Alena Taranzová, Julie Tomaňová
zajištění plynové masky – Magdaléna Dvořáčková
lokace – restaurace East Village Bar & Diner
Ještěže mám ty „kuřácký grify“ okoukaný od táty 😀