Dvojí funkce odrazné desky

Fotíte-li portréty, odrazná deska 5in1 je pravděpodobně tím prvním vybavením (po fotoaparátu a objektivu), které si pořídíte. Je to levné víceúčelové zařízení, které vám dovolí pracovat s dostupným světlem – odrážet ho, směrovat do tmavých míst, rozptylovat, změkčovat, pohlcovat, případně měnit jeho charakter tím, jaký povrch máte zrovna nasazen (bílý, stříbrný, zlatý…).

. . .

Odraznou desku však můžete použít i způsobem, který výrobce původně nezamýšlel – například k vytvoření proudu vzduchu, kterým rozevlajete dlouhé vlasy modelu, který zrovna fotografujete (pokud zrovinka nemáte před objektivem partičku skinů). Stačí jedno mocné máchnutí ze strany a máte fotku, jako je tato. Pravda, potřebujete k tomu máchání asistenta. Ale – řekněme si to na rovinu – kdo, v dnešní době, jednoho nebo dva na každém focení nemá, že? 🙂

. . . [ o ] . . .

Kdy koupit lepší vybavení?

Dříve nebo později se dostanete do situace, kdy bude přemýšlet o pořízení nového, lepšího vybavení. Sem tam sledujete práci jiných fotografů a vidíte fotky, které byste chtěli také umět fotit. Při pohledu na technické detaily fotky zjistíte, že fotka byla pořízena fotoaparátem nebo objektivem, který nemáte. V ten moment si řeknete:

Takhle bych chtěl taky fotit…. No jo, ale on(a) má D810 a Nikkor 14-24 mm f/2,8. Bez nich obdobné fotky asi neudělám… Měl bych si takové (nebo srovnatelné) vybavení koupit?

Jestliže se musíte ptát, odpověď zní NE.

Jestliže se musíte ptát, nemáte jasno v tom, čím (a jestli vůbec) vám nové vybavení pomůže. Pokud vás nějaký kus výbavy svými vlastnostmi a výkonem omezuje v rozvoji a brání vám pořizovat takové fotky, jaké chcete, potom se nemusíte ptát. Pravděpodobně dobře víte, v čem omezení spočívá a co potřebujete, abyste jej odstranili. Prostě jděte a kupte si takové vybavení, jaké chcete potřebujete a jaké váš rozpočet dovolí.

Obvykle ale problém nebývá ve vybavení. Bývá kousek za fotoaparátem. Schopnost tvořit, vidět, komponovat a exponovat totiž není vlastností vybavení, ale schopností fotografa. Špatné fotky nejsou vinou vybavení, ale důsledkem neschopnosti fotografa. Spíše než na nové/lepší vybavení bychom měli myslet na to, jak vylepšit svoje současné fotografie a postupy k nim vedoucí.

Když jsem na lokaci a fotím, snažím se 100% momentální pozornosti věnovat tomu, jak si představuji výslednou fotku a jak jí co nejlépe dosáhnout. Co vidím v hledáčku a jak to na mě působí. Co všechno na fotce chci a co všechno tam nemá být. Jestli mám čisté okraje. Jestli to nejde vylepšit změnou pozice. Nepřemýšlím o tom, jestli mám fotit na tělo s full-frame nebo s APS-C snímačem. Nepřemýšlím o tom, zda stačí stativ, který mám, nebo jaké by to bylo s jiným. Nepřemýšlím o tom, jestli můj objektiv stál 3 tisíce nebo 58 tisíc. Lepší kompozice a lepší světlo je lepší než lepší objektiv (to jsem napsal schválně). Budu-li přemýšlet o vybavení, zbyde mi méně kapacity na přemýšlení o výsledku. Jinými slovy, každá mozková buňka, která se zabývá otázkou vybavení, se nezabývá otázkou tvorby a vylepšení fotky, kterou se chystám udělat. Signál a šum.

Pojďme přemýšlet o tom, jak dělat lepší fotky s vybavením, které máme. Věnujme více času hledání neobvyklého pohledu. Věnujme více času výběru motivu. Věnujme více času kompozici. Nezatěžujme se přemýšlením o vybavení. A ještě lépe – nezatěžujme se přemýšlením o vybavení, které ani nemáme!

Podtrženo a sečteno, rozlišujte mezi potřebou a chtíčem. Pokud víte, že vás konkrétní kus vybavení omezuje a víte v čem, jděte a kupte si lepší. To je potřeba. Pokud toužíte po lepších fotkách a myslíte si, že lepší kus vybavení vám k nim pomůže, je to chtíč a naivita. Je to Fotoďábel.

. . . [ O ] . . .

Jak vybrat stativ

Jelikož jsem se s tímto tématem sám nedávno potýkal, rozhodl jsem se, že se pokusím vám ostatním usnadnit cestu prostřednictvím tohoto postu. Výběr stativu totiž není radno podceňovat (ostatně stejně jako výběr jakékoliv jiné věci), protože se jedná o investici na několik let dopředu a ne o tatranku ke svačině (ovšem, ani tu se nevyplatí podcenit).

Svůj první stativ jsem si koupil ještě za dávných studentských let. Stál 799 Kč a šlo o model Hama Star 63. Hliníkové nohy, vypadal poměrně robustně oproti svým hubenějším sourozencům, kteří byli o něco levnější. V tu chvíli jsem ještě netušil, kolik trápení s ním budu v příštích letech mít. Teprve postupně jsem zjišťoval, kolik věcí ten krám nemá a neumí (grrrrrrrr Hama), a fotil jsem s ním stále víc a víc nerad. Nemám totiž rád vybavení, které překáží v práci. Až jednoho dne pověstný pohár trpělivosti přetekl a nastal čas výměny.

Následující řádky obsahují pár postřehů o tom, jak vybrat vhodný funkční stativ, který vám nebude při práci překážet, a na co si dát pozor. Předem upozorňuji, že půjde o fotografický tripod, nikoliv o monopod či stativ pro natáčení videa.

Materiál základny

Hlavní otázkou je volba materiálu. Mainstream má dnes dvě paralelní koleje, a to hliník a karbon. Jak se dá asi očekávat, každý má své výhody a nevýhody. Hliníkový stativ je řádově levnější. Má také vyšší hmotnost, což je nepohodlné pro cestování. Výhodou však je, že když vám upadne na zem nebo s ním nešťastnou náhodou klepnete o kámen, nic se mu nestane (maximálně poškrábete lak). Stativ karbonový má podstatně nižší hmotnost. Čím nižší však je hmotnost, tím je také menší stabilita (relativně k váze fotoaparátu plus objektivu). Čím těžší fotoaparát máte, tím robustnější by měl být i váš stativ. Není totiž nic horšího, než když stativ neplní svou základní funkci – být stabilní. Se stabilitou souvisí i další parametr – počet sekcí nohou. Zpravidla máte na výběr 3, 4 nebo 5 sekcí, přičemž platí pravidlo, že čím méně sekcí, tím vyšší stabilita (méně vůči sobě pohyblivých částí). Méně sekcí však znamená také větší transportní velikost.

Na peníze to vychází asi tak, že za cenu karbonové základny můžete mít robustní hliník a kvalitní hlavu k tomu (a ještě zbyde na tatranky ke svačině). Existuje ještě jedna varianta – čínský karbon. Cena jako evropský hliník. Lákavé, že? Já jsem se však rozhodl neriskovat. Takový stativ si musíte nechat dovézt (minimálně přes Amazon) a v případě reklamace či nutnosti servisního zásahu se vám taková levná koupě hezky prodraží, jelikož v tuzemsku nenajdete ani prodejní partnery, natož pak oficiální zastoupení nebo servisní středisko.

Já jsem šel cestou poměrně konzervativní. Materiál hliník, počet sekcí 4. Rozumný kompromis mezi stabilitou, hmotností a transportní velikostí. A k tomu evropská cena.

Hlava

Nedílnou součástí stativu je tzv. „hlava“, neboli ta část, na kterou se upevňuje fotoaparát. Levnější stativy mají hlavu pevně spojenou se základnou. Standardem ale je mít zvlášť základnu a zvlášť hlavu, abyste mohli jedno nebo druhé v případě potřeby vyměnit. Hlavy bývají nejčastěji kulové (univerzální) nebo třícestné s možností aretovat nezávisle jednotlivé osy pohybu. (Zvláštní třídou jsou potom hlavy panoramatické. Ty záměrně vynechám, protože to už je v podstatě jednoúčelové specializované příslušenství, které běžný amatér nevlastní.) Já jsem vybral kulovou hlavu, jelikož umožňuje snadnou a téměř neomezenou manipulaci a je nejvhodnější pro situace, kdy základna stativu nestojí vodorovně. A to v přírodě bývá dost často. Rychlejší a pohodlnější než zkracovat a prodlužovat jednotlivé nohy stativu metodou pokus-omyl (grrrrrrrrrrr Hama) je srovnat fotoaparát „do váhy“ (resp. do horizontu) pomocí kulové hlavy. Opět platí pravidlo, že čím větší a těžší fotoaparát a objektivy máte, tím robustnější by měla být i samotná hlava.

Další funkce

Dobrý stativ má možnost vyklopit jednotlivé nohy základny do více než jedné polohy (např. 45°, 80°, 90°), a to nezávisle na sobě. Můžete se tak s fotoaparátem dostat k zemi blíže než na půl metru (grrrrrr Hama). Vybírejte takový stativ, který má samostatný středový sloupek. Ten se zpravidla dá vertikálně posouvat, v lepším případě také otočit vzhůru nohama (pro makro fotky blízko u země) a vyklopit do horizontální polohy. Kombinace nezávislých vyklápěcích nohou, výklopného středového sloupku a kulové hlavy vám poskytne dostatečnou polohovací volnost na v podstatě jakoukoliv situaci. Příjemné je, když horní části nohou stativu – tam, kde je zpravidla držíte rukama – jsou obaleny pěnovou gumou. To oceníte zejména v zimě, kdy vám nebudou ruce (a jazyky) přimrzat k hliníkovým nohám (grrrrrrrrr Hama). Kdo se rozhodne pro karbon, je v pohodě. Samozřejmostí by měla být rychloupínací destička. Tu přišroubujete k tělu vašeho fotoaparátu a upevnění ke stativu je pak otázkou vteřiny.

Shrnutí

Záměrně nejmenuji žádné značky. Určitě bych na nějakou zapomněl a majitelé těchto stativů, kteří sem náhodou zabrousí, by po mně mohli házet virtuální kameny. Nakonec přidám souhrn nejdůležitějších bodů, které je vhodné při výběru stativu vzít v úvahu:

  • materiál: jde-li vám o peníze, berte hliník. Jde-li vám o váhu, zvolte karbon;
  • hlava: určitě na ní nešetřete, nebojte se za ni dát stejné peníze jako za základnu;
  • základna: preferujte nezávislé plně výklopné nohy a také středový sloupek pro maximální volnost polohování;
  • váha a nosnost jak základny tak hlavy stativu by měly být dostatečně dimenzované na hmotnost těla vašeho fotoaparátu plus největšího objektivu.

Já jsem zvolil Vanguard AltaPro 264 s kulovou hlavou AB-100. Je to pořádný kus poctivého nářadí. Není z nejlehčích, 2,3 kg. Váha je zřejmě jeho největší slabinou, ale zároveň jeho největší výhodou. A mám-li zvolit mezi váhou a stabilitou, beru za všech okolností stabilitu. K čemu mi bude 637 gramů váhy, které jsem nemusel přinést na lokaci, když se stativ kymácí ve větru?

. . . [ O ] . . .

DIY Photek Softlighter II

Úvod

Snad každý, kdo se pohybuje ve fotografické branži a fotí portréty, se už někdy setkal se studiovým deštníkem jako levným základním změkčovačem světla. Je to takříkajíc „nástroj první volby“, právě kvůli nízkým pořizovacím nákladům (základní verzi ve střední velikosti pořídíte už za pár stovek Kč). Časem pak člověk zjistí, že deštník není vždy optimálním nástrojem pro každou situaci. Fotíte-li skrz deštník, rozptyl světla je příliš velký než jaký byste potřebovali. Fotíte-li odrazem, nemůžete dát deštník tak blízko, jak byste si přáli, protože byste svému modelu vypíchli oko tyčkou. Všechny tyto problémy pak řeší softbox – poskytuje lepší kvalitu a větší kontrolu nad světlem a můžete jej dát jen pár decimetrů daleko. Překážkou však jsou téměř vždy několikanásobně vyšší pořizovací náklady.

Geniální kompromis – Photek Softlighter II

Naštěstí se pár chytrých hlav sešlo kdesi v USA a vymysleli úpravu deštníku, která poskytuje stejnou kvalitu světla jako softbox a zároveň disponuje možností demontovat nosnou středovou tyč tak, aby bylo možné deštník přiblížit tam, kam potřebujete. Ten polozázrak se jmenuje Photek Softlighter II. Problém je v tom, že výrobce sídlí v ú es á a do Evropy tyhle věci nikdo nedováží (bohužel, primární trhy pro fotoaparáty a věci jim příbuzné jsou USA a Japonsko a pro nás teprve až co zbyde). Dovézt jej individuálně nemá vzhledem k přepravním nákladům, clu a DPH moc velký smysl. Malý český člověk si však vždycky nějak poradí.

 

Domácí úprava

Jelikož neznám nikoho, kdo má aktuálně cestu do US a zároveň by byl ochoten Softlighter propašovat celní kontrolou, dlouhou dobu jsem přemýšlel o tom, jak to udělat doma. Rozptylná vrstva není až takový problém, nejobtižnější věc je vytvořit rozebíratelný spoj středové tyče deštníku o dostatečné pevnosti a přesnosti. Nejdříve tedy rozptylná vrstva. Běžný fotografický deštník (můj má průměr 100 cm) obkreslíte na bílou podšívkovinu, hezky stranu po straně. Nad každou stranou osmiúhelníku jsem pak udělal obdélník. Pohlídejte si, aby všechny vrcholy byly stejně daleko od středu. Můžete například do středu ťuknout hřebík a tužkou přivázanou na provázku obkreslit kružnici, to funguje poměrně spolehlivě.
Poznámka: pokud výrobu provádíte doma v obýváku, ujistěte se, že vás při téhle operaci nevidí manželka. Jinak byste příštích pár minut nemuseli nic vidět vy 😉DSC_3223Strany obdélníků nejvzdálenější od středu osmiúhelníku (zkrátka ty po obvodu) se přehnou a zašijí (díky, švagřice!!) tak, aby vznikly „rukávky“, kterými se provleče guma, která bude celou rozptylnou vrstvu držet na deštníku. Délka gumy logicky musí být o něco kratší než je obvod deštníku (pro ty, kteří si to už nepamatují ze školy, tak je to přibližně dvě pí er, neboli pí krát průměr deštníku). Ve středu rozptylné vrstvy prostřihnete křížek na prostrčení středové tyče deštníku.

Poté rozptylnou vrstvu navlečete na deštník a změříte, kde přibližně asi bude hlava vašeho systémového blesku. Tam prostřihnete další otvor a aby neunikalo žádné nerozptýlené světlo, přišijete tam rukávek s gumičkou, který hezky obepne hlavu blesku.DSC_3346

DSC_3348

Až doposud to bylo jednoduché, teď to složitější. Středová tyč deštníku má příliš tenkou stěnu, než aby se dala svařovat nebo do ní vyřezat závit. Takže bude potřeba najít něco, co se vloží do tyče. Jednou mi takhle v domácích potřebách padl do oka nábytkový šroub – a bylo vymalováno. Jsou to vlastně dva šrouby s vnitřním závitem, které spojuje krátká závitová tyč. Oběma šroubům jsem obrousil hlavičky tak, aby se šrouby daly zasunout do vnitřku středové tyče deštníku (vnitřní průměr tyče je cca 6,5 mm). Jednotlivé poloviny šroubu jsem pak do rozřízlé tyče deštníku zalepil dvousložkovým epoxidem Pattex.DSC_3351Tím jsem vytvořil spoj, který je dostatečně pevný a zároveň je možné jej rozšroubovat. Je potřeba pracovat co nejpřesněji a čistě. Hlavně si tím epoxidem moc nezapatlejte závity, jinak budete muset ještě prořezávat, abyste to vůbec dali dohromady.

Výsledek:DSC_3353

Náklady

  • deštník (v tomto případě Fomei EW-114): aktuálně 417 Kč;
  • podšívkovina na rozptylnou vrstvu: cca 80 Kč za běžný metr;
  • guma: cca 30 Kč (3,5 m po 9 Kč);
  • nábytkový šroub průměr 6 mm: 9 Kč;
  • epoxidové lepidlo: 84 Kč;
  • režii v podobě nitě a fixy na textil si dovolím zanedbat.

Dohromady je to i s rezervou necelých 650 Kč. Vzhledem k tomu, že deštník už jsem měl, jsou náklady konverze veskrze lidových 230 Kč.

Originál velikosti 46 palců nepořídíte v USA za méně než 99 USD. Připočítejte mezinárodní dopravu, clo (asi 2,3%) a DPH (20%) a jste odhadem někde u čtyř tisíc Kč. Tedy, ne že by to v globále bylo nějak přehnaně moc. Softbox stejné velikosti levněji rozhodně nepořídíte. Největší výhodou tohoto „deštníkoboxu“ je především jeho univerzálnost. Nemusíte s sebou mít deštník a softbox – stačí jen tohle jediné zařízení a o způsobu použití (deštník odrazný X deštník průsvitný X softbox) můžete rozhodnout až v závislosti na konkrétní situaci. Jediná nevýhoda je, že na něj nenasadíte mřížku.

Photek Softlighter s oblibou používá i dosud žijící legenda Annie Leibovitz – a použila jej také při focení Keitha Richardse pro Louis Vuitton (video i s anotací (anglicky) můžete shlédnout třeba zde).

* * * * *

Would you have had the nerve to light a Louis Vuitton shoot of Keith Richards using only a sub-$100 brolly box?

(„Měli byste koule na to, svítit fotku Keitha Richardse pro Louis Vuitton deštníkoboxem za méně než 100 dolarů?“)

🙂

Fotoďábel

Snad každý, kdo vlastní zrcadlovku, pocítil někdy chuť koupit si nový kus vybavení. Je to logické. Zrcadlovka zpravidla není otázkou jednorázové investice jako kompakt, který si koupíte a máte vystaráno. Zrcadlovka je základ systému, který můžete budovat dlouhá léta. Objektivy, filtry, blesky, stativy, nepřeberné množství studiového vybavení. Vše, na co jen si můžete vzpomenout a co vám pomůže rozvíjet se směrem, kterým chcete jít. Má to však drobné úskalí. Když ještě pořádně nevíte, o čem fotografie ve skutečnosti je, může vás posednout fotoďábel. Začne vás nahlodávat, věší vám bulíky na nos a snaží se vás přesvědčit o tom, že s dalším (nebo lepším) kusem vybavení se z vás stane lepší fotograf. Pokračovat ve čtení „Fotoďábel“

DIY mřížka na systémový blesk

Jedna z nejlepších rad, které jsem o fotografii kdy četl, je tato:

„Stín je ve fotografii stejně tak důležitý, jako světlo.“

Vyjádření nálady, pocitu, zdůraznění či potlačení určité části fotky provádíme pomocí světla a stínu. Z toho vyplývá potřeba světlo (tím mám na mysli zejména světlo z blesku) směrovat a omezovat jeho rozptyl.  Kam chceme přitáhnout pozornost, tam nasměrujeme světlo. Chceme-li něco potlačit, nebo navodit atmosféru, skryjeme to do stínu.

Funkce
Existuje několik druhů udělátek, jejichž úkolem je právě omezovat rozptyl světla – mezi ně patří stínítka („gobo“), komínky („snoot“) a mřížky („honeycomb grid“).  Liší se od sebe účinností – stínítko omezuje rozptyl na jednu stranu, komínek je něco jako kombinace čtyř stínítek a mřížka je de facto nádstavba, resp. vylepšení a zefektivnění komínku. A na mřížky se podíváme právě dnes. Pokračovat ve čtení „DIY mřížka na systémový blesk“