Zase po roce

Po roce opět na Velkém Dářku. Tentokrát však ne tradičně od hráze se západem slunce. Letos od Radostína – s východem slunce.

Budíček ve 4:30. Adrenalinová jízda kolmo potmě lesem s baterkou na hrudní přezce batohu. Můj bajk totiž žádné svítilny nemá (jsou pro trapáky a je to zbytečná zátěž). Naštěstí se nikdo nepokoušel Pomáhat a chránit. Hodinu do půli stehen ve vodě a hledání nejlepší kompozice a světla. ND filtr a kabelová spoušť zastrčené v plavkách, střídavě dle potřeby vytahuji jedno nebo druhé a to zbývající se snažím neutopit ve vodě. Série odstupňovaných expozic (bracketing pro HDR) s různým časem, různou clonou (f/9 pro maximální ostrost popředí a horizontu, f/22 pro sluneční paprsky) a různou zaostřovací vzdáleností (focus stacking).

Když už je slunko docela vysoko, balím, suším nohy a jedu lesem zpět. Tentokrát už bez baterky. Ještě dlouho před snídaní jsem doma. Někteří ještě leží v posteli 🙂

Miluju tichá rána. Jen já, foťák, příroda a světlo. Nic víc. To stačí.

. . . [ o ] . . .

 

2 odpovědi na “Zase po roce”

  1. Budu upřimný, dnešní foto dne se mi nelíbí.Fotografie to není, obraz to taky není, smysl to nedává. Asi mě ta horka vymazala v mozku hodně megapixelů a oči ztratily dioptrie.

    1. Za upřímnost děkuji, velmi si jí cením.
      Proč to není fotografie? Zdrojový snímek nedošel nějakých zásadních úprav, aby se dalo říct, že je to grafika nebo manipulace s realitou. Vše, co na obrázku je, je autentické – jedno místo, jeden čas. Co přesně dělá tu hranici? Lze Zimní Prýgl nazvat fotografií?

Napsat komentář