Možná jste si někdy řekli, že svatební fotografové nemají až tak špatný život. Účastní se slavnostních dnů, obdivují krásné nevěsty v krásných šatech, pojídají koláče a cukroví, sem tam cvaknou nějaký obrázek (co je na tom, prostě přiloží foťák k oku a zmáčknou) a ještě za to všechno dostanou najíst a pěkný honorář. Není tohle dream job?
Ano, takhle to skutečně může při pohledu zvenčí vypadat. Sundáme teď ale růžové brýle a já zkusím trochu přiblížit, jak to obvykle vypadá zevnitř. Tedy přesněji, jak taková „jednodenní zakázka“ vypadá u mě.
Příprava na svatební den
Náročnost: 1-4 hodiny
Práce svatebního fotografa obvykle nezačíná v den svatby ráno, ani den předtím večer. Začíná nejpozději přijetím objednávky (resp. rezervací termínu), což bývá klidně půl roku dopředu, často i více. A to zcela pomíjím, že klient se o fotografovi musí odněkud dozvědět, musí mít možnost někde vidět jeho práci (nechce přece kupovat zajíce v pytli) a musí mít možnost fotografa snadno zkontaktovat.
Já si s nastávajícími vždy dávám osobní schůzku, kde se snažím získat co nejvíce informací o tom, jak si svůj den představují, s čím můžu počítat a s čím naopak počítat nemám. Potřebuji vědět, co se kdy bude dít a co nastávající chtějí, abych mohl svoji službu maximálně přizpůsobit a individualizovat. Zároveň mám možnost jim sdělit, na co je dobré při plánování myslet, aby to stran focení proběhlo hladce a dobře. Sběr těchto „tvrdých“ dat je však jen polovina podstaty setkání. Druhá polovina jsou „měkká“ data neboli pocit. Jestli si budeme lidsky vyhovovat, jestli jsme na stejné vlně a jestli naše spolupráce bude tím pádem fungovat. Pokud ano, je napůl vyhráno. V den svatby mám pak pocit, že už to nejsou cizí lidé, že už se přece známe.
Asi týden před svatbou, je-li to možné a účelné, následuje prohlídka místa, kde se má svatba odehrát, a zvažování možných lokací pro portrétování. V den svatby už totiž moc není čas vymýšlet, kam by se asi tak dalo zajít. („A neznáte tady v okolí nějaké pěkné místo? Ne? Tak co budeme teda dělat?!?“)
Vybavení
Náročnost: veeelký balík prachů. V anglofonních zemích by pravděpodobně řekli „shitload of money“. Tyto věci sice nekupujete na každou svatbu zvlášť, ale je to netriviální vstupní investice. Navíc technologie v dnešním digitálním světě jdou rychle kupředu a po pár letech budete chtít svoje morálně zastaralé nástroje obměnit.
Den před svatbou je na řadě příprava vybavení. Máte-li fotit svatbu, není toho málo, co potřebujete. Klíčové věci navíc chcete mít dvakrát jako zálohu pro případ selhání („No, víte…. až po příchod nevěsty k oltáři to mám všechno, ale pak mi bohužel odešla závěrka, takže dál už nic není. Sorry jako!“). Takže:
- Dvě těla fotoaparátu – za prvé – záloha, za druhé – je pohodlné nemuset během dne 100x měnit objektivy na jednom těle. Velice praktické je mít taková těla, která mají stejný typ paměťových karet i baterií. Úplně ideálně dvě stejná těla. Nebudete se muset učit dvoje rozložení čudlíků, dva systémy menu atd.
- Každé tělo fotoaparátu s duálním slotem pro paměťové karty a nastavením funkce druhého slotu jako „backup“, neboli záznam téhož na obě karty současně. Paměťové karty selhávají. Jestli vám ještě žádná neselhala, každým dnem se zvyšuje pravděpodobnost, že se tak stane.
- Paměťové karty musí mít dostatečnou kapacitu a být prázdné, tj. čistě zformátované. Nechcete v poledne zjistit, že karta je plná, protože jste zapomněli smazat fotky z loňské dovolené. Mějte raději kartu navíc pro případ poruchy některé z těch aktuálně používaných. Kupujte vždy jen karty, které mají nejvyšší rychlost zápisu. Levné karty jsou pomalé – plýtvají časem, omezují rychlost sekvenčního snímání, spotřebovávají více energie a své majitele přivádějí k šílenství.
- Objektivy čisté a funkční. Někdo má rád pevná skla, já preferuji kvalitní zoomy s konstantní světelností (24-70 mm f/2,8, 70-200 mm f/4) pro jejich univerzálnost. Vyplatí se mít UV filtry. Může se totiž stát, že u kadeřnice nechtěně schytáte spršku lakem na vlasy. V takovém případě je jednodušší nahradit UV filtr za pár stovek než celý objektiv za 30-50 tisíc.
- Přesvědčte se, že kombinace vašich těl a objektivů zvládá obstojně ISO 6400. Ne vždy budete mít k dispozici tolik světla, kolik byste si přáli, nebo nízký strop neutrální barvy, od kterého byste odrazili svůj blesk.
- Alespoň jeden systémový blesk. Neříkám, že to nejde bez něj, ale budete víc v klidu, pokud jej budete mít v arzenálu.
- Nabijte všechny baterie (fotoaparáty, blesk) a mějte náhradní. Záloha, znáte to. Bez šťávy si totiž ani necvaknete. Pokud jste zatím nepodlehli marketingové masáži výrobců bezzrcadlovek a stejně jako já jedete takzvaně „oldskůl“ s DSLR, máte v tomto o trochu jednodušší život.
To je výčet nezbytného minima. Další vybavení je volitelné podle toho, co všechno chcete dělat – odrazná deska, druhý blesk, korekční gely na blesk, softbox, deštník, stojan a zátěžový vak, schůdky pro případ, že byste potřebovali fotit shora nebo je využít při portrétování (třeba v případě, že ženich a nevěsta mají znatelný výškový rozdíl).
Když už jsme u toho vybavení, nelze nezmínit i to, co budete potřebovat po svatbě – obstojně výkonný počítač, kalibrovaný grafický monitor, software pro zpracování fotek, zálohovací zařízení, volitelně třeba grafický tablet.
Svatební den
Náročnost: 12-15 hodin
Vybavení máte připravené a při troše štěstí jste se dobře vyspali. Začíná svatební den. Já nejraději fotím svatbu jako celek, tj. od ranních příprav až do večera. Taková šichta standardně trvá 12, někdy i 15 hodin. Většinu času na nohou, neustále ve střehu. Hledáte dobré světlo, pěkné kompozice a záběry, které vystihnou atmosféru, zachytí emoce a pomohou vyprávět příběh svatebního dne. Na nic nesmíte zapomenout. Je to fyzicky i duševně vyčerpávající, ale takhle to dělám rád, protože takhle mi to dává největší smysl.
Po svatbě
Náročnost: 15-45 hodin
Po příchodu domů se může stát, že vaše hlava je přehlcená dojmy z dlouhého dne, kolečka uvnitř se ještě točí vesmírnou rychlostí a nemůžete usnout, i když jste za celý den kromě tří espress neměli ani jeden RedBull. A tak je klidně možné, že ještě než jdou novomanželé po veselce spát, vy už jste zase vzhůru a pracujete na fotkách. Co jiného byste asi tak dělali, že. Selekce, úpravy, záloha. Předání fotek.
Pokud to děláte z lásky (k fotografii), můžete nabídnout i navazující služby – například tvorbu webové galerie, kterou mohou novomanželé snadno nasdílet svatebním hostům. Nebo fotoknihy. S tím je spojená obvykle další selekce vhodných fotek, volba zpracovatele, materiálů, druhu papíru, design obálky a uspořádání vnitřních stran tak, aby fotky k sobě ladily příběhově, barevně, logicky.
Suma sumárum, jednodenní svatba znamená pro fotografa cca 40-60 hodin práce, pokud nevyužívá k úpravě fotek služeb umělé inteligence. A tak jako jsem v úvodu úmyslně vynechal čas a náklady na vytvoření a údržbu portfolia a funkčních webových stránek (s vlastní doménou, samozřejmě), tak v závěru nezmiňuji čas spotřebovaný studiem fotografie a souvisejících oblastí: fyzika světla, estetika, teorie barev, kompozice, pózování lidí, ovládání a testování vybavení, techniky zpracování obrazu a mnoho dalšího. Četba knih, workshopy, nekonečné hodiny na YouTube. Náročnost – roky.
Připomíná mi to celé jeden starý příběh o chlapíkovi, který sedí v kavárně a kreslí na ubrousek. Jiný zákazník kavárny to uvidí, kresba se mu zalíbí a chce ji od chlapíka koupit:
„Kolik byste chtěl za tu kresbu?“
„500 dolarů.“ odpoví chlapík.
„Cože?!? Vždyť jste to kreslil ne víc než 10 minut! Nestydíte se, chtít 500 dolarů za 10 minut práce?“
„Víte pane, trvalo mi celých 20 let, než jsem se naučil takto kreslit. Není 500 dolarů férová cena za 20 let dřiny?“
K tomu všemu si ještě přičtěte klíčovou komponentu – tíhu odpovědnosti za výsledek patrně jednoho z nejdůležitějších dnů jejich životů (pro nevěstu určitě). Odpovědnost za zachycení okamžiků, které nejdou opakovat. Pokud se vám teď zadnice sevřela na f/22, je to tak správně.
Až příště půjdete na svatbu a uvidíte fotografa (případně kameramana) v akci, možná si vzpomenete na tento článek a budete vědět, že práce svatebního fotografa nemusí být zase až taková legrace, jak se na první pohled zdá.
. . . [ o ] . . .
