Možná překvapivý fakt

Nikoho asi nepřekvapí, že když člověk vyrazí s fotografickým přístrojem do přírody, výsledkem jsou fotky. Málokdo si ale uvědomuje, že – ač se to zřejmě nezdá – samotné fotografování (krajiny) má s výslednými fotografiemi jen pramálo společného.

Když vyrazíte, máte hrubou představu o tom, co vás čeká – kam jedete, co tam bude, co byste chtěli fotit. Pak jsou věci, které byste si přáli, ale neovlivníte je – zejména to, jestli bude světlo, které chcete. Obojí jsou jen podružné věci, spadající do šuplíku s nálepkou „JAK“. Hlavní důvod, proč tam jedete, totiž není ani světlo, ani fotky. Nejedete tam přemýšlet o clonových číslech, dynamickém rozsahu, expozičním bracketingu nebo optimálním kontrastu středních tónů.

Jedete tam kvůli tomu, co se schovává v šuplíku s nálepkou“PROČ“.

Kvůli tomu procesu samotnému. Jedete tam postát nebo posedět. Roztáhnout stativ, upnout do něj foťák a užít si pár desítek nerušených (máte-li štěstí) minut. Podívat se na východ/západ slunka. Zaposlouchat se do zurčení vody nebo šumění větru ve větvích stromů. Jedete tam být sami.

Naplnit svůj vnitřní energetický rezevoár.

A někdy obnovit vlastní příčetnost, pokud rezervoár zeje prázdnotou.

Jestli jste si mysleli, že lidi chodí rybařit, aby nachytali ryby, pletete se. Prut nebo foťák, to je fuk. Ryby i fotky jsou jen bonus. Někdy ryby a fotky jsou, někdy ne. Ale to nevadí. Protože ryby a fotky jsou JEN bonus. Vedlejší produkt. Fotografování má s fotkami jen pramálo společného. Stejně jako rybaření nemá téměř nic společného s chytáním ryb.

. . . [ o ] . . .

Napsat komentář