Brněnská adventní

Po dlouhé pauze opět s fotopřístrojem v ruce. Respektive, na stativu. Nadešel čas adventní a centrum Brna se již tradičně ponořilo do záplavy stánků. Na náměstích se mísí vůně svařeného vína a punče s pronikavou vůní skořicových trdelníků, pečeného masa a uzených klobás. Letos má však Brno jednu premiérovou atrakci – třiatřicetimetrové ruské kolo.

Poměrně dlouho jsem hledal kompozici, která by kolu slušela – aby bylo v čistém prostoru a nevedla přes něj žádná šňůra světel. A zároveň aby popředí nedominovaly všudypřítomné odpadkové koše, což při stanovišti na zemi a širokém ohnisku (10 mm na APS-C) byl trošku problém. Původně jsem měl připravenou kompozici s dvojicí pouličních lamp po krajích. Ale lampy z nějakého důvodu nesvítily, čímž v kompozici ztratily svoje opodstatnění, a tak jsem tuto variantu opustil.

I při tak širokém ohnisku bylo potřeba fotoaparát mírně naklonit vzhůru. I když focení trvalo jen pár minut, neuchránil jsem objektiv od dešťových kapek. Napřed jsem počasí ten den (šedé plechové zataženo a mírný déšť) proklínal. Když jsem ale uviděl fotku, byl jsem mile překvapen – barevné rozostřené skvrny mi nejen nevadily, ale naopak pro mě dotvořily atmosféru studeného sychravého počasí, které k adventu patří stejně neodmyslitelně jako zálohované kelímky ohřívající svým obsahem prokřehlé ruce návštěvníků.

Třešničkou na pomyslném dortu pak byla paní ve žluté bundě, která notnou chvíli hypnotizovala kolo. Možná přemýšlela, jestli stojí za to vystát frontu a dát jednu jízdu. Možná si jen užívala svůj kelímek a nasávala atmosféru blížících se Vánoc.

. . . [ o ] . . .

Okno

Opět se blíží změna času na letní a to je ten nejlepší čas pro focení východu slunce. Nejenže nemusíte vstávat tak brzy, ale dokonce máte ještě šanci zachytit noční světla města. Tedy, ne že byste jindy neměli, ale právě těsně před změnou času nemusíte na místě strávit hodiny, abyste měli obojí. A máte-li po ruce šikovný editor, můžete mít obojí v jedné fotce! Pokračovat ve čtení „Okno“

Zimní Prýgl

Hledání kompozic v tuhých mrazech nedělního pozdního odpoledne. Původně to měla být dlouhá expozice na Žebětínském rybníku, ale vzhledem k tomu, že se tam momentálně o víkendech vyskytuje asi tak stovka lidí lačných pilování brusařského umění, rozhodl jsem se nakonec vyrazit na přehradu. Za doprovodu podivných, téměř až vesmírně znějících zvuků nesených pevným ledem na vzdálené kilometry jsem prošel kousek pláže mezi hasičskou stanicí a Sokolským koupalištěm a ulovil pár záběrů. Konkrétně na tomto mě zaujal odraz barvy oblohy na ledových krách a kameny v popředí. Aplikoval jsem svých 5 tipů pro focení krajiny – stativ s sebou, včasný příchod, počkat na zajímavé světlo, najít zajímavé popředí a jít blíže k zemi. A každý z těch tipů přispěl svůj nezanedbatelný díl ke vzniku celkem ucházející fotky.

. . . [ o ] . . .

Nedělní fotovýprava

Žena lehce ochořela, druhorozená 3 dny po ní. Já a prvorozený se zatím držíme (a snad se i udržíme). Ráno klasický nákup, rychlé vaření, nedělní oběd. Jenže co odpoledne? Jaký je plán? Předně minimalizovat riziko nákazy zdravých jedinců zkrácením pobytu v zavirované zóně našeho bytu. OK, na přehradu chodíme pořád, tak pro změnu vyrazíme do centra. Je krásně šedivě zataženo, lehce větrno, počasíčko jak dělané pro toulky s fotoaparátem :-). Dlouhodobě plánuji zdokumentovat současné Brno – v černobílé, hezky „postaru“. Takový pokus o fine art.

Jsme oblečení, chystám potřebné vybavení. Šalinkarta, klíče, peněženka, svačina. Jdu nalehko – D7000 + širokáč, základní zoom jako záloha pro nečekané situace a vybavení pro dlouhé expozice – stativ, šedý filtr (ND 1000x), dálkový ovladač a krytka očnice. Po cestě musím zaparkovat auto do garáže (do centra jedeme tramvají). Takže ještě klíče od auta a klíče od garáže. Taky musím zavolat babičce a zajistit hlídání na zítra pro druhorozenou, já i žena musíme do práce. Mobil mám v kapse. Takže zbývá batoh, klíče, stativ na rameno. Ještě odpadky cestou vyhodit. Bundu mám v autě před domem od dopoledních nákupů. Prvorozený jde po schodech, já sjíždím výtahem. Popelnice, nasednout do auta, přejezd do garáže, cesta na tramvaj. Zavolat babičce. Tramvaj už jede. Nasedáme a jsme konečně na cestě do centra.

V plánu je Petrov, dominanta nejbrněnštější. Uděláme si kolečko, mrkneme dovnitř, vystoupáme do věží na vyhlídku. Stativ mám u nohou, batoh vedle něj. D7000 se širokáčem mi visí přes rame….? (Okamžik zmatení). Moment, proč mi foťák nevisí přes rameno? Ajo, mám ho přece v batohu. Hlava děravá. Zběžná kontrola batohu. Náhradní objektiv, lahev s pitím, doklady, peněženka, dva pardubické perníky na svačinu.

A D7000 se širokáčem doma v obýváku na skříni…

Šok. Míra okamžité frustrace: 100%. Doplněná o pocit marnosti, že celé odpoledne s sebou budu vláčet věci, které nemám šanci využít (zejména ten tříkilový stativ…). Vracet se už nemá cenu, jsme 3 zastávky od nástupu. Než bychom se vrátili domů, protáhlo by to celou výpravu minimálně o tři čtvrtě hodiny (je neděle, tramvaje jezdí ne častěji než po deseti minutách). Pokračujeme podle plánu. Akorát ty fotky žádné nebudou… Přichází mi na mysl slova jednoho slovenského sportovního komentátora:

„Naši hráči majú chuť, ale nemajú puk…“

I tak to byl výlet krásný, zpestřený nečekaným duněním kostelního zvonu 3 metry nad hlavou a náhodným nákupem sušeného ovoce a zeleninových chipsů :-).

Úvodní fotka pořízena před dvěma dny. Hrad Špilberk, 144 sekund, f/16, ISO 100.

První sníh

Letošní první sníh! 26. listopadu! Ve srovnání s předchozími roky extrémně brzy. Že by prosinec byl po dlouhých letech na blátě znovu zimním měsícem? Nechme se překvapit a přejme si, aby tomu tak opravdu bylo. Aby byly bílé Vánoce. Aby si děcka užily trochu sněhu. Nemusí být úplně ladovská zima, stačí když bude normální. A když pak včas skončí a dá zase prostor jaru.

Ne jako v roce 2013, kdy to na Velikonoce kousek za Brnem vypadalo takhle:

velikonoce

😀