Rychlá vycházková…

Hostili jsme kamarády. Jelikož před večerními domácími burgery bylo potřeba dostatečně vyhladovět, vyrazili jsme na krátkou procházku k přehradě. A co bych to byl za fotografa, kdybych s sebou nevzal foťák a alespoň jeden blesk. Ideu jsem v hlavě měl. Rychlý portrét dvojice s tmavě modrým pozadím. Takový shot-4-fun. Hlavně rychle, ať moc nezdržuju.

Toto je oficiální omluva všem, kteří se mnou chodí na procházky a já je zdržuji svým focením.

Ale mohou mi věřit, že vždy konám tak rychle, jak jen můj singletaskingový (jsem prachobyčejný jednoduchý muž) mozek dovolí. Aby si dokázali představit, co všechno mi musí proběhnout hlavou, než se uskuteční „ten jeden povedený“ cvak. A že věru nesvádím boj jen s těmi, kteří se mnou chodí na procházky („Už pooooojď, taaaaatiiiiii.“). Svádím také hluboký vnitřní boj se sebou samým. Nuže, k věci.

Příchod k přehradě.

Levá hemisféra:
Vytáhnout foťák. Kontrola snímacího režimu – priorita clony. Vypnout Auto ISO. Nastavit bílou (WB) na žárovku (modré podání denního světla). Expoziční kompenzace -1 EV, pro začátek (tmavší ladění fotky, saturované barvy). Klik. Testovací snímek. Vypadá docela dobře, ještě trošku ztmavit. Celkově -1,7 EV.
Vyklopit vestavěný blesk. Režim – Commander. Kanál 1, skupina A. Kompenzace 0,0 EV (už má -1,7 EV z globálního nastavení). Vypnout skupinu B, která zůstala nastavena z posledního focení (proč bych taky posílal signál skupině B, když nemám žádný blesk ve skupině B?).
Vytáhnout externí blesk z brašny. Na hlavu nasadit oranžový konverzní filtr CTO (resp., na hlavu blesku – na té vlastní mám čepici, protože mrzne). Teplotu záblesku tím „vyrovnám“ s nastavením WB foťáku na žárovkových 2700 Kelvínů. Zapnout. Režim – Remote. Kanál 1, skupina A. Chci osvětlit jen obličeje, ne celou fotku. Hlavu blesku zazoomovat na 200 milimetrů. Blesk umístit na hlasově ovládaný stativ (manželka).
Kompozice. Zvolit lepší zaostřovací bod. Tím jsem si rozhodil kompozici. Zkomponovat znovu. OK, už jsme skoro tam. Ale interní blesk bude blýskat dopředu a skupina A (která se nachází metr vedle mě a půl metru nad úrovní mojí hlavy) s nejvyšší pravděpodobností nezachytí řídící záblesky. Přede mnou totiž není skoro nic, od čeho by se mohly odrazit zpět. Levou volnou rukou „přesměrovat“ řídící záblesk z interního blesku směrem k externímu (taková ruka má poměrně slušnou odrazivost).
Klik. Nic. Blesk neodpálil. Upozornit hlasově ovládaný stativ, že zakrývá prstem infračervený přijímací senzor blesku.
Klik. Bleskové světlo je moc tlumené. Jít do menu a upravit korekci zábleskové expozice. Skupina A +0,7 EV. Výsledná korekce je: -1,7 EV pozadí a -1 EV popředí (-1,7 + 0,7)
Klik. Lepší. Čtyři až pět kliků (teď nemyslím ty cviky pro zahřátí, nechci přece zdržovat) s drobnou změnou kompozice.

Pravá hemisféra (směrem k lévé hemisféře):
MOHLA BYS UŽ KONEČNĚ ZAVŘÍT ZOBÁK?!?! SNAŽÍM SE TADY TVOŘIT!!!

Odchod, pokračujeme v procházce.

Úvodní fotka je s expozicí 1/5 s, f/5, ISO 100 (bez stativu). Lehká retuš v Lightroomu. Původní nápad nepočítal se světly na přístavišti. Ani s celými postavami. Ale když se TOHLE před vámi objeví, nepohrdnete. Světla dodávají fotce další rozměr, báječnou symetrii a pomáhají expozičně vytáhnout to, co by se jinak utopilo ve tmě. A co hlavně – světelný zdroj zobrazený na fotce pomáhá navodit iluzi, že to moje světlo (bleskové) je tam tak nějak…..přirozenější, lépe stravitelné. Že tam není úplným vetřelcem.

A ten burger za drobné zdržení určitě stál. 🙂