Sladká prokrastinace

Mám před sebou dva fotoprojekty. Oba jsou ve fázi rozpracování. Jeden od loňského léta, druhý už téměř tři roky. Proč? P r o k r a s t i n a c e.

Dlouhou dobu odkládám to, co chci udělat. Vždycky se najde něco, proč to odložit.

Dnes jsem unavený.
Dnes koukáme s manželkou na film.
Dnes je Den vína.
Dnes nemám doma světelný stojan, který potřebuju.
Dnes není dost času. A stejně nemám tvořivou.
Ještě jednu karetní hru, vždyť netrvá ani 10 minut.
Dnes vychází nový díl The Big Bang Theory.
Dnes musím ke kadeřníkovi, už mi
padají vlasy do očí.
Dnes nemůžu doma večer fotit, manželka usnula u televize.

Znáte to taky? Nenávidím se za to. Slovník cizích slov dokonce uvádí, že je to rizikový faktor pro duševní zdraví. Neměl bych v zájmu zachování příčetnosti přestat odkládat a začít konat? Problém je, že mě nic nenutí. Zaměstnání mám (zatím), takže o stravu, šat a přístřeší je postaráno. Focení je pro mě „jen“ koníčkem, a tak může být beztrestně odsunuto na jindy, na volné chvíle, na neurčito. Tím se nic závažného nestane. Život jde dál a zůstává jen nenaplněná touha. Nic životně důležitého.

Projekt, který před sebou tlačím už bezmála 3 roky, má pracovní název „Linie těla“ a balancuje někde na pomezí portrétu a aktu. Speciálně pro tenhle projekt jsem si doma vyráběl stripbox s mřížkou z kartonové krabice od televize, sololitu a alumatky (Kutil Tim je moje druhé a třetí jméno). Nemá žádné vyšší ambice, je to v podstatě osvětlovací cvičení a touha vyzkoušet zase něco nového. A stripbox je jenom jeden, takže cvičení s jedním světlem.
Projekt, který jsem si vymyslel vloni, už vyšší ambice má. Pracovně se jmenuje „StopSmoking“ a jeho cílem je vyjádřit osobní názor a postoj, jak jsem zmínil v příspěvku Cesta fotografa. Nápady jsou, dokonce mám i nějaké zdrojové fotky, ale ne a ne se dostat k postprocessingu a realizaci dalších nápadů.

Oba projekty mají jedno společné: několik hodin práce, ale žádné výsledky. Ostuda. A to vědomí začaté a nepokračující práce tam někde na pozadí mysli pořád šimrá, provokuje, straší, vyplouvá na povrch a zase spontánně mizí, ale pořád je tam.

POŘÁD JE TAM!!!

Dokud se s tím nevypořádáte. Dokud se s tím nějakým způsobem nepoperete a nezkusíte. Jako kostlivec zavřený ve skříni. Může to samozřejmě skončit špatně a výsledek se bude diametrálně odlišovat od původní vize. Může to ale dopadnout i tak, že tam tak velký rozdíl nebude. Buch! Pššššš. (Zvuk otvírané láhve sektu.) Budu věřit, že letos se to konečně prolomí a oba projekty přesunu do pozice „za mnou“. Nebo aspoň „částečně za mnou, s nenulovým výsledkem“. Záměrně nenastavuji laťku moc vysoko. Aby se nedala tak snadno podlézt 🙂

4 odpovědi na “Sladká prokrastinace”

  1. Vítej do klubu 😉 Ale věřím, že letos se to zlomí… A už se nemůžu dočkat, až si ty projekty prohlídnu!!

  2. V těch prokrastinačních důvodech jeden chybí… A zrovna hodně důležitý a hodně častý…
    „Nemůžu doma večer fotit, manželka usnula u televize“ ;-D

Napsat komentář