Autor: David Taranza

Publikováno

The Power of a Photograph

The Power of a Photograph – Síla fotografie

Fotografové mají tu moc zachytit okamžiky lidských životů,…
…výjimečné okamžiky,…
…ikonické momenty,…
…vtipné momenty.

Fotky dokáží zachytit okamžiky ztráty a zoufalství…
…okamžiky vzdoru…
…statečnost…
…lásku a respekt…
…a také momenty triumfálního vítězství.

Takže vezměte svůj fotoaparát,…
…a je-li to třeba jen prostý okamžik lásky,…
…umělecké dílo…
…nebo prostě jen polední přestávka.

Nikdy nevíte, který moment inspiruje svět.
NEPŘESTÁVEJTE FOTIT.

Publikováno

Etika digitálních úprav

Dnes přichází na řadu krátká polemika o manipulaci digitálního obrazu. Podíváme se na to, proč se fotografie upravují a jaká je etika digitálních úprav.

Co jsou to úpravy?

Nejprve a také pro celistvost článku je zřejmě nutné vypořádat se s pojmem (digitální) „úprava fotky“. Pokud neuvedu jinak, budu tím myslet jakýkoliv zásah do zdrojové fotky (digitálního negativu) v obrazovém editoru typu Lightroom, Photoshop atd. A to jak globální (celé fotky), tak také lokální (části fotky).

Pokud se domníváte, že úpravy fotek jsou doménou dnešní digitální éry, jste na omylu. Fotky se upravovaly už od nepaměti. A kupodivu nešlo jen o úpravy globální. Již v dobách dávno minulých trávili fotografové v temných komorách hodiny či dny experimentováním, aby při vyvolávání filmového negativu zesvětlili nebo naopak ztmavili jen jednu vybranou část fotky. Jindy vzali štětce a retušovali škrábance nebo třeba původně černobílé negativy ručně kolorovali. A jindy zase skládali fotku z více různých snímků (či z jednoho, použitého vícekrát). Dnešní doba se od té minulé liší pouze použitým médiem a tím, že úprav dnes dosahujeme podstatně jednodušeji a efektivněji než dříve. V dobách kinofilmu byly postupy o něco složitější. Pokud jste chtěli fotku zesvětlit, bylo nutné na negativ na příslušném místě déle svítit. Pokud jste chtěli větší nebo menší kontrast, bylo nutné použít rozdílné druhy papíru. Pokud jste chtěli saturovanější barvy nebo naopak fotky černobílé, bylo nutné do fotoaparátu založit jiný film. Stejně jako když jste chtěli fotit s vyšší citlivostí ISO. A nedej bože, když jste měli fotit v interiéru s převážně umělým světlem. OPĚT založit jiný film. Dnes stačí jen pomačkat pár čudlíků a pootočit rollerem a máte všechno nastaveno. A pokud ani to nezvládnete, není ještě nic ztraceno. Množství detailů zachycené v digitálním negativu (zrcadlovky) je úctyhodné a pokud správně potaháte táhla v editoru, může i z původně zdánlivě zkažené fotky vzniknout obstojný výsledek. Dnes, zkrátka, je to jednodušší a fotky může upravovat každý pablb (třeba já). Což ovšem neznamená, že to v hledáčku můžete odfláknout. Za prvé, ani Photoshop NEMÁ žádný filtr s názvem „odpodělat“. A za druhé: v okamžiku, kdy si začnete myslet „to je dobrý, to zachráním v PC“, to můžete zabalit, protože se z vás stal líný fotograf a takoví se moc daleko nedostanou (teda, doufám).

Proč se fotky upravují?

Podle motivu bych rozdělil úpravy do dvou základních skupin – korekční a estetické/umělecké. Ty první používají zejména ti z nás, kteří mají problém správně exponovat nebo zapomínají správně nastavit vyvážení bílé. Cílem je napravit chyby, které jsme natropili před stiskem spouště. Ty druhé používají zejména ti, kteří mají vizi, a fotografie právě zachycená neodpovídá tomu, jak scénu vidí, co cítí a co chtějí fotografií vyjádřit oni sami. Do této skupiny patří i takové úpravy, které něco přidávají, ubírají nebo libovolně křiví zachycenou „realitu“ (záměrně zde používám uvozovky, protože dále se pokusím lehce nabourat běžnou percepci fotografie jako žánru) tak, že vlastně vznikne něco, co v původní předloze neexistovalo.

Já osobně vnímám úpravy v editoru jako druhou polovinu kreativního procesu. První polovina je správně vyfotit to, co mám před sebou. Správně zkomponovat – najít bod nejsilnějšího vidění. Světlem, perspektivou a hloubkou ostrosti zdůraznit důležité a potlačit irelevantní. Poté správně exponovat – zachytit dostatečné množství detailů ve světlech a ve stínech. Ve druhé polovině procesu potom fotku „vyvolat“ – zdůraznit důležité a potlačit irelevantní, pokud se to z libovolného důvodu nepovedlo už při kompozici (což ovšem není omluva). Vtisknout fotce osobní vizi.

Jaké úpravy jsou eticky přijatelné?

Od samého začátku se nabízí otázka, která je podstatou tohoto článku – zda jsou úpravy fotek eticky přijatelné a do jaké míry.

Odpověď v zásadě závisí na žánru fotografie. Pokud fotíme dokument nebo reportáž, snažíme se reprodukovat realitu – zobrazit ji co nejvěrněji, takovou, jaká skutečně byla. V takovém případě jsou akceptovatelné maximálně úpravy korekční. Pokud ale je naším cílem fotografie coby umělecké dílo, jsme podle mého názoru oprávněni dělat jakékoliv úpravy. Tvoříme-li umělecké dílo, realita nebývá mnohdy až tak podstatná, protože často je jen nástrojem – v obraze reality se ukrývá obraz něčeho jiného, něčeho, co chtěl umělec komunikovat směrem k divákovi svého díla.

Obecně zažité dogma, že fotky by se neměly upravovat „nerealisticky“ (vždyť přece fotoaparátem zachycujeme reálně existující věci), je veskrze liché. Tvoříme-li umělecké dílo, nemůžeme se přece nechat svázat něčím tak plytkým, jako je realita. Základem uměleckého díla je vize, která vzniká v autorově hlavě. Podívejme se na jiné žánry umění. Například v hudbě existují tóny, samy o sobě však nic neznamenají. Teprve až je skladatel zkompiluje v určitém pořadí, vzniká harmonie celku – umělecké dílo. Přitom toto dílo nemá žádnou (a to ani nepřímou) souvislost s realitou. Pokud malíř maluje obraz na plátno, začíná z ničeho a postupně tvoří jednotlivé vrstvy, dokud obraz nevypadá tak, jak malíř sám chtěl. Přitom toto dílo nemusí mít žádnou souvislost s realitou (malíř si maluje co chce a jak chce). Píše-li spisovatel román nebo báseň, používá sice slova, ale konkrétní význam jim dává až smysl celé věty (odstavce/kapitoly). Přitom může popisovat situace, které se nikdy nestaly (fantasy). Nebo může popisovat situace, které se staly, ale jednotlivé detaily si upravuje, přidává a ubírá podle svého uvážení. Jeho dílo taktéž nemusí (a zpravidla ani nebývá) zakotveno v realitě. Proč by tedy fotograf měl být existencí reality omezen? Protože používá médium, které má schopnost zachytit obraz skutečnosti? To je argument dost chabý. Výběr formy přece nemůže determinovat prostředky a hranice uměleckého díla. Právě z podstaty toho, co je to umělecké dílo. Úpravy fotografií tedy mohou mít jen jediné kritérium přijatelnosti – jestli se mi subjektivně líbí a umožňují směrem k divákovi komunikovat to, co jsem chtěl sdělit. Potom mohu použít jakoukoliv úpravu. A bude to přijatelné.

Publikováno

Ranní (3)

Výpisek z deníčku krajinářského fotografa

******

Jednatřicátého května 2016.

4:55: Obvyklý budíček do práce.
4:59: Příchod do obývacího pokoje.
5:01: Rozlepení očí, pohled z okna. Slunce právě vychází, v údolích se líně převaluje mlha.
5:01: PANIKA. Tohle musím stihnout! Napít, vyčistit zuby. Balím foťák, stativ, klíče od bytu, klíče od garáže, klíče od auta, klíče od práce, doklady a peněženku. Banán.
5:07: Zběsilý úprk směr garáž.
5:15: Odjezd do polí mezi Žebětínem a Starou dálnicí.
5:27: První série záběrů:
DSC_1519-Edit Linie, světlo, atmosféra. Dobré, ale ještě to není ono. NĚCO tomu chybí.

5:31: přejezd mezi chatkami do vedlejšího údolí. Snad tam bude lepší záběr.

5:38: Druhá série záběrů. Kdo by poznal, že stojím 10 metrů od autobusové zastávky… Je to tam! Krásné světlo, slunce v záběru, mlha, atmosféra, kompozice (úvodní fotka).

5:39: Pár stovek kroků za hledáním lepšího snímku. Skvělé podmínky díky bohu pořád trvají.
5:42: Třetí série záběrů:
DSC_1532-EditSvětlo je pořád tam, trošku zajímavější popředí (rýhy v obilí), ale ve středním poli nejsou ty stromy – výraznému slunci nalevo chybí kompoziční protiváha v pravé polovině snímku. Vyhrává druhá série se sluncem a stromy v záběru.

5:51: Mlha se zvedla a kraj zahalil šedivý stín bez výrazu. Odjezd do práce.

******

To světlo, když začíná nový den. Ta opojná všeobjímající oranžová záře, kterou spáči nikdy neuvidí. TO je ten důvod, proč vstáváme brzy.

Publikováno

5 důvodů, proč fotit portrét v atelieru

Váháte, jestli vyzkoušet focení v ateliéru? Třeba vám těchto 5 důvodů pomůže v rozhodování.

1. Můžete fotit kdykoliv

Focení v exteriéru většinou počítá s tím, že bude nějaké světlo. A že bude takové normální, nejlépe otevřený stín. Že nebude moc tma, že nebude světla příliš, že nebude ostré slunko, které dělá ošklivé ostré stíny. A že třeba bude hezky barevné, což většinou bývá jen brzy ráno a pak večer. Naproti tomu v atelieru (interieru) nejste na množství a kvalitě denního světla (vlastně na jeho existenci vůbec) zcela závislí. V atelieru zpravidla bývá nějaké umělé světlo, které vám postačí k tomu, aby fungovalo automatické ostření fotoaparátu. Pokud chcete, můžete toto světlo využít expozičně. Pokud nechcete, můžete ho ze scény pohodlně vymazat nastavením rychlého času závěrky, větší clony nebo nízké citlivosti ISO. Ráno, v poledne či ve 2 hodiny v noci. Čas fotografování můžete přizpůsobit svým aktuálním potřebám.

 

2. Nejste ovlivněni počasím

V interiéru můžete fotit, i když venku prší, praží slunce, mrzne, nebo z nebe padají kroupy, trakaře a komunisti. Nemusíte čekat, až slunce zajde za mrak nebo naopak vysvitne (protože zrovna chcete protisvětlo). Fouká-li venku byť jen mírný větřík, není radno dávat na stojany fotografické deštníky, větší softboxy  nebo odrazné desky. Tyto věci rády fungují jako plachta na lodi a není-li stojan zatížen pár pytlíky s pískem, spolehlivě uletí. Neuletí sice moc daleko, ale můžete počítat se škodou na vybavení, která v případě blesků může jít do desítek tisíc Kč. V lepším případě uletí jen jeden stojan, v horším případě vezme po cestě ještě něco dalšího s sebou. V interiéru můžete sice způsobit něco podobného vlastní nešikovností, ale riziko je podstatně menší.

 

3. Nemusíte přenášet vybavení na lokaci

V interiéru máte všechno hezky na jednom místě. Chcete-li fotit v exteriéru, vyplatí se cestovat na lehko. Někomu postačí fotoaparát a jeden objektiv. Někdo přidá odraznou desku, někdo blesk, někdo dva. Nemáte-li po ruce asistenta, k odrazce či blesku potřebujete stojan. A nedej bože, když chcete použít blesk i odrazku zároveň. Pokud pofukuje, bude potřeba pytlík se zátěží (sandbag) v počtu alespoň jeden na každý stojan. K tomu přidejte stativ, abyste nemuseli pořád zvedat a pokládat fotoaparát (a měnit tím kompozici, byť nechtěně). V některých situacích to bez něj v podstatě nejde. Ani se nenadějete a máte toho plný kufr auta.
„Nosič, prosím!“

 

4. Máte k dispozici zázemí

V interiéru je většinou k dispozici veškeré zázemí – toaleta, tekoucí voda, elektřina, u zámožnějších také catering. Teda, pokud nemáte atelier někde v detašované garáži. V interiéru také máte možnost připojit notebook nebo PC a právě vyfocené fotky rovnou nahlížet na monitoru. Tedy, ne že v exteriéru by taková možnost nebyla. Tablety už jsou na tom dnes s kvalitou baterií a displejů na vysoké úrovni. A když už těch krámů stejně máte plný kufr, tak jeden tablet už se tam ztratí. 😉

 

5. Nemusíte dělat expoziční kompromisy

V exteriéru se musíte přizpůsobovat aktuálním světelným podmínkám. Jen málokdy jsou zrovna takové podmínky, abyste nemuseli dělat expoziční kompromisy. Bez blesku to není samozřejmě problém, můžete volit expoziční hodnoty dle libosti. Pokud ale zaměstnáte blesk, začínají kompromisy od samého začátku. Musíte se „vejít“ do synchročasu fotoaparátu. Obvyklé maximum bývá 1/250 sekundy (rychleji to mechanická závěrka nezvládne), což s sebou přináší nutnost volit podstatně vyšší clony. Je-li správná (resp. vámi chtěná) expozice pozadí 1/8000 sec. při f/2, s bleskem můžete mít maximálně 1/250 sec. a f/11 (při kratších časech závěrky neosvětlí blesk celou plochu snímku). A při tak vysoké cloně nemůže být o hezky rozostřeném pozadí ani řeč. Dále, musíte mít k dispozici dostatečně výkonný blesk, aby mohl konkurovat úrovni okolního osvětlení v závislosti na nastavené cloně. Čím vyšší clona, tím kratší vzdálenost blesk dosvítí.

To bylo top 5 důvodů, proč fotit portréty v interiéru. Tímto neříkám, že nefotím v exteriéru nebo že se rád zavírám doma. Obě prostředí mají své přednosti a omezení. V exteriéru se dá fotit bez blesku a poskytuje nepřeberné množství pozadí.  Interiér naopak skýtá prostředí, ve kterém máte ultimátní kontrolu nad situací a světlo je jen takové, jaké si sami uděláte. Neznamená to však, že obě prostředí se apriori vylučují. Když se dobře naučíte řemeslo, můžete obě prostředí skloubit do nekonečné řady působivých kompozitů, jako třeba Joel Grimes.

Publikováno

3D nadšenec

Portrét Prvorozeného s 3D brýlemi aneb další náhled pod fotografovu pokličku. Co vše obnáší fotka jako je tahle? Tak především zdrojovou fotku.

Zdrojová fotka

Jako primární a zcela nezbytné se jeví využít počátečního nadšení Prvorozeného ze zapůjčených brýlí. Železo se má kout, dokud je žhavé… A vzhledem k tomu, že jeho přirozená ochota spolupracovat při focení s rostoucím věkem klesá, musíte konat rychle.
Fotoaparát v manuálním režimu, ISO 100 (pro nejnižší šum), clona 5,6 (pro dobrou hloubku ostrosti) a čas 1/250 (maximální synchročas blesku).
Svíceno je třemi blesky. Hlavní světlo je 50 cm softbox uprostřed, těsně nad objektivem. Světla po stranách jsou dva deštníky (Fomei EW-114) s odnímatelným návlekem.

lighting-diagram-14

Deštníky jsou svléknuté jen napůl. Potřebuji, aby světlo šlo jen dopředu, nikoliv na pozadí. A takový „polonaháč“ poskytuje (pro tuto situaci) dostatečné množství kontroly nad světlem. Zde je potřeba pohlídat, aby světla po stranách byla symetrická, tj. aby deštníky byly stejně veliké, ve stejné vzdálenosti od fotografovaného a blesky nastaveny na stejný výkon (ideálně by to měly být dvě identické jednotky). Polovina každého deštníku směřující na pozadí je zakrytá, takže světlo nepropouští a nedělá pozadí zbytečně světlé. Toto světelné schéma (tmavší pozadí + boční světla) mi poskytuje maximální flexibilitu pro pozdější úpravy v editoru – zejména pro snadné vyříznutí postavy od pozadí a tím možnost vytvořit působivý kompozit. Zde je fotka tak, jak vypadla z fotoaparátu:

DSC_5965

Retuš

V Adobe Lightroom (Lr) jsem provedl jen základní úpravu tonality, expozice (zesvětlit) a kontrastu (pro začátek snížit; přidat mohu kdykoliv později). Bílá je vyvážená dobře, fotka nemá žádný barevný nádech. Pro složitější úpravy se přesouvám do Adobe Photoshopu (Ps). Zde dochází k úpravám, které nelze provést v Lr – retuš pleti, odstranění odlesků v pravém sklíčku brýlí (klonovacím razítkem), zesvětlení očí, lehké zesvětlení zubů, vytažení detailů ve stínech, zvýšení kontrastu ve středních tónech. Také jsem si všimnul, že na této fotce je velikost hlavy a těla v lehoučkém nepoměru – to je způsobeno tím, že Prvorozený je v pase lehce nakloněn směrem k fotoaparátu. Objektiv střední délky 50 mm nedokáže zcela potlačit perspektivní zkreslení, na to by bylo potřeba delšího teleobjektivu (nebo větší celkové vzdálenosti Prvorozeného od fotoaparátu). Rozhodl jsem se tento nepoměr ještě trošku zvýraznit a umocnit tak jeho nadšený výraz lehkou karikaturou. Filtrem „Zkapalnit“ – jsem nepatrně zvětšil hlavu a stejně tak nepatrně zmenšil ramena. Precizní „vyříznutí“ mi pak umožnilo přidat nové pozadí, vyplnit je doplňkovou barvou k modrým brýlím (co je doplňková barva se dočtete zde) a částečně zesvětlit od středu do stran radiálním gradientem (zní to jako hodně sprosté slovo, ale je to obyčejný kruhový přechod). Celkem asi 15 vrstev úprav, nic moc složitého. Nakonec už jen doostřit a dílo je hotovo. Pro srovnání přidám ještě šoupací obrázek „před/po“ úpravách:

Archiv roku 2014.

Publikováno

BARVA jako kompoziční prvek

Občas si tak přemýšlím, jakým technologickým vývojem fotografie od svého začátku prošla. Nejdříve byly fotografie jen monochromatické (tj. jednobarevné). Dlouhá desetiletí trvala éra černobílých negativních filmů, než přišly na trh materiály barevné. To byla v zásadě revoluční změna, která umožnila vytvářet papírové fotografie takové, které odpovídaly našemu běžnému vidění. Heuréka! Je však barva ve fotografii vždy k užitku? Pokračovat ve čtení „BARVA jako kompoziční prvek“

Publikováno

Na cestách – Lednice

Čas od času se mi podaří na rodinném výletě udělat docela slušnou fotku, tak mě napadlo, že bych si tu otevřel takové malé cestovatelské okénko pro občasné odlehčení od fotografických filosofických témat (snad nebude moc velký průvan). Fotky nebudou takové, na jaké jsme zvyklí z výstav a galerií. Bohužel se musím přizpůsobovat zejména možnostem a potřebám Prvorozeného a Druhorozené a tím pádem zpravidla neideální denní době. Uvidíte zde vybrané obrázky z navštívených míst, tak jak je vidělo moje oko.

Začínáme u perly jižní Moravy – Lednice.
Minulou sobotu jsem dal do hlasování, zda v neděli výšlap na kopec (z Pavlova na zříceninu hradu Děvičky) nebo courání po zámeckém parku Lednice s rozhlednou a lodičkami. Obojí – pochopitelně – s obědem v hospodě s kofolou a hranolkami. Bez toho bych mohl vyrazit leda sám 😀 Jsouce oba lehce leniví, vyhrála druhá varianta. Ráno se asi už nemohli dočkat, takže Druhorozená přiťapkala ve čtvrt na šest se slovy „Tatííí, mamíííííííí, už bude snídaně?“

Plán byl veskrze typický – od zámku procházkou přes akvadukt k minaretu (2 km), odtud lodičkou na Janohrad a z Janohradu procházkou zpět k zámku (2,5 km). Poté pozdní oběd v Restauraci U Tlustých.
Zámek Lednice
Po prohlídce zámeckého tropického skleníku jsme vyrazili. Již v půlce cesty k minaretu Druhorozenou „straašně bolela nožička, ale počkej, ještě musím vylézt tady na ten pařez“. Po prohlídce minaretu směřujeme na přístaviště. 20 minut před odjezdem jsme koupili lodní lístky a ve zbylém čase jsem si odskočil (kvůli úvodní fotce). Po návratu na mě čekala změna plánu. Únava je totiž prevít a bylo nutné zamířit na hranolky a kofolu. Tak alespoň pár fotek cestou.Lednice2
Ale co, tak už to někdy bývá. Buďme vděční za to, co máme. Janohrad přijde na řadu při příští návštěvě 🙂

Publikováno

Jaro na jižní Moravě

Jaro v polích mezi Žebětínem a starou dálnicí. Od přírodní rezervace Pekárna. Rychlá ranní akce. Příjezd, odstavení auta u jezdeckého klubu Eliot. Po cestě při běhu do kopce, abych zbytečně nezdržoval, roztahuju stativ. Nacvaknu foťák, kompozice, párkrát expozice. Pohledy na ostatní strany, jestli mi něco neuniká. Při poklusu zpět, abych zbytečně nezdržoval, skládám stativ.

„Tatíííííííííííí, a proč ti to trvalo tak dlooouhooooooooo?“

🙂

Publikováno

Druhorozená

Druhorozená. Anděl s ďáblem v těle. Je jako kočka – dělá si, co chce. Pokud má udělat něco, co chce kdokoliv jiný (vypnout televizi, jít si vyčistit zuby, převléknout se atd.), nese to velmi nelibě. Na svůj věk nadprůměrně zdatná v mnoha disciplínách, například:

  • jízda na kole (brzdí zásadně pokřikem „Tatííííí, zastaviiiiiiiit!!!“)
  • škemrání o sladkosti
  • psaní číslic a písmen (téměř stejně dobře jako Prvorozený)
  • vztekání se
  • sociální interakce
  • lepení náplastí kamkoliv
  • malování na vlastní obličej
  • psychologická manipulace (zejména s dospělými)

Překypuje sebevědomím. Překypuje energií. Zejména ve chvílích, kdy je zakázáno běhat nebo je čas jít spát.

Živel.
Anděl s ďáblem v těle.
Správná ženská.
Druhorozená.
Moje.

DSC_3383

Publikováno

Jak fotit svatbu (6) – Úpravy v PC

Předchozí díly:

Jak fotit svatbu (1) – Úvod
Jak fotit svatbu (2) – Přípravy
Jak fotit svatbu (3) – Obřad a portréty skupin
Jak fotit svatbu (4) – Portréty novomanželů
Jak fotit svatbu (5) – Hostina

 

Svatba skončila, přijeli jste domů. Co obvykle dělám ihned po návratu nebo jako první věc druhý den ráno, je ZÁLOHA. Přehraju všechny fotky do počítače, ale na paměťových kartách je zatím nechávám. Na čím více místech jsou, tím menší je pravděpodobnost, že o ně přijdete.

Software

Na úpravy fotek se mi nejvíce osvědčil Adobe Lightroom (LR). Aby zde nedošlo k elementární desinterpretaci. Popisuji zde svůj vlastní způsob. Nikomu nic nevnucuji, jsem si vědom, že každý má své vlastní postupy, takže tento díl berte spíš jako náhled toho, jak se to taky dá dělat (když o tom tak přemýšlím, platí to vlastně pro všechny díly Průvodce). Volím právě LR – kvůli skvělému workflow už od okamžiku, kdy vložíte paměťovou kartu do čtečky. V jednom kroku fotky hromadně překopírujete na HDD počítače, importujete do katalogu LR pro úpravy, můžete jim také přiřadit klíčová slova, do metadat vložit informace o copyrightu a třeba provést přednastavenou základní tonální úpravu. Ještě v tomtéž kroku můžete zvolit, zda chcete vytvořit sekundární zálohu všech fotek.

Úpravy

Poté, ještě před úpravou, všechny fotky jednu po druhé prohlédnu a označuji odpad pro smazání – fotky neostré, expozičně a kompozičně zpackané, horší z dvojic atd. Prostě všechny, u nichž „odpad“ je to první, co vás při pohledu na ně napadne. Obvykle to bývá plus mínus 10% z celkového počtu. Beru to tak, že čím víc fotek smažu, tím míň jich budu v další fázi zpracovávat. Po smazání odpadu přicházejí na řadu úpravy. Barevnost, tonalita, základní retuš (pokud je nezbytná), ostrost, vinětace, ořez. Podstatnou výhodou LR je možnost kopírovat úpravy z jedné fotky na jinou – takže u typově stejných fotek upravíte zpravidla jen tu první a u ostatních prostě jen synchronizujete nastavení (teď už víte, proč se vyplatí fotit obřad v manuálním režimu) a individuálně doladíte jen ořez. Každý upravuje podle sebe a vlastního vkusu, takže asi nemá smysl chodit do větších podrobností.
DSC_9806-final2

Edit

Jakmile jsou fotky upraveny, přichází na řadu edit. Zde si dovolím otevřít malé lingvistické okénko: anglické „edit“ se do češtiny obvykle překládá otrocky jako „úprava“, přičemž se tím myslí úprava barevných a tonálních parametrů fotky. Tyto úpravy se však v angličtině řadí pod výraz „retouch“ (retušovat) nebo (v terminologii LR) přesnější „develop“ (vyvolat), což zřejmě cíleně evokuje temnou komoru z doby kinofilmu. Proces se v podstatě nezměnil, akorát chemikálie teď mají podobu jedniček a nul (a nepáchnou). „Edit“ významově odpovídá procesu tvorby výběru (omezení počtu). LR dovoluje každé fotce přiřadit až pět stupňů hodnocení. Všechny fotky znovu prohlédnu a ty, které se mi líbí, označím třemi hvězdičkami. Mám na paměti, že vyprávím příběh svatebního dne, takže v tomto primárním výběru nesmí chybět žádný důležitý okamžik. Tento prvotní edit poté redukuji tak dlouho, dokud nezbude finální výběr o velikosti 70-110 fotek (cca 10-15% celkového počtu). To zabere několik dní (člověk získá větší odstup) a obvykle vyžaduje spolupráci další osoby (nezaujatý pohled). Poté všechny fotky exportuji do univerzálního formátu jpg (obvykle ve třech velikostech rozlišení – původní, střední pro tisk do 12×18 a malé pro web a posílání mejlem. Samozřejmostí je záloha provedených úprav pro každou fotku (abych případně příště nemusel fotky upravovat znovu).

LR nabízí další možnosti zpracování hotových fotek v modulech Tisk, Web (vytvoření jednoduché html fotogalerie a odeslání na FTP server), Kniha (design fotoknihy a odeslání do výroby ke zpracovateli Blurb do USA, což je sice technicky možné, ale pro nás Evropany asi zbytečně drahé) a Slideshow (tvorba videoklipu). Já osobně tyto moduly nevyužívám, což samozřejmě neznamená, že úpravou fotek to pro mě končí. Můžete také nabídnout řadu doplňkových služeb.

Webová galerie

Jakmile je finální výběr připravený, ujasním si chronologické a logické pořadí fotek v příběhu svatebního dne a vytvořím na svém webu novou stránku s galerií (internet už mají dnes všichni a toto je nejrychlejší způsob doručení). Přístup na stránku opatřím (dočasně) heslem, které poté sdělím novomanželům – mají právo vidět fotky jako první a mají také právo si vybrat, komu povolí přístup (pamatujete se na to, když jsem zdůrazňoval, že všechno řídí oni?). Poskytuje jim to také určitý čas k tomu, aby fotky zhodnotili a případně upozornili, pokud se jim některé z nich nelíbí a proč. Jakmile novomanželé dovolí, heslo odstraním a galerii používám pro vlastní prezentaci.

Záloha

Fotky předávám novomanželům vypálené na DVD. Focení mě neživí (aktuálně, ale nikdy neříkej nikdy), takže si mohu dovolit dělat věci, které profesionální fotografové běžně nedělají. Kdyby profesionál dal novomanželům DVD s fotkami ve vysokém rozlišení, už by si od něj asi nekoupili tištěné fotky. Špatné pro business. Kromě tohoto DVD jsou všechny fotky vč. zdrojových souborů zálohovány u mě. Gigabyty jsou dnes levné a technologicko-cenový výhled do budoucna je veskrze příznivý.

Tisk

Pokud se na tom domluvíte, můžete zajistit i další služby – tisk fotografií dle vlastního výběru (vlastního novomanželům, ne vlastního vám) nebo třeba vytvoření luxusní fotoknihy. Pokud si novomanželé budou tisk zajišťovat sami, doporučte kvalitní minilab, se kterým máte zkušenosti. Bohužel se i tak někdy nevyhnete situaci, kdy ze své strany odvedete maximum – fotíte kvalitními skly, do RAWů, abyste zachytili maximum detailů, ladíte barvy Kelvin po Kelvinu na nelevném kalibrovaném monitoru tak aby byly co nejpřesnější atd. – a v posledním kroku celého procesu novomanželé vaše dosavadní úsilí o kvalitní výsledek spláchnou do toalety tím, že fotky pošlou vytisknout do nejmenované drogerie. Protože tam právě probíhá akce 0,99 Kč/ks na 100+ kusů. No nevemte to, když je to tak levné… Co na tom, že jsou na fotkách všichni oranžoví jako mandarinka. Tohle je prostě risk, který musíte být připraveni přijmout, když dáte z ruky digitální soubory. Útěchou vám může být to, že se na takové fotky nebudete muset dívat:-). Pokud takový risk nechcete přijmout, nedávejte digitální soubory ve vysokém rozlišení z ruky. Výčet doplňkových služeb tím zdaleka nemusí skončit. Záleží jen na vaší fantazii, jak pestrou paletu možností chcete nabízet.

* * *

Tímto vám upřímně gratuluji, prokousali jste se šestidílným pokusem o sepsání Fotografova průvodce po svatebním dni. Nečekal jsem, že to vydržíte tak dlouho. Pokud vám Průvodce v nějakém směru pomohl lépe se připravit, utřídit myšlenky či optimalizovat proces focení svatby, pak splnil svůj účel. Pokud ne, tak buď A) jste frajeři a máte to zmáknuté, nebo B) někde jsem udělal chybu. Pokud B) je správně a víte kde, dejte mi prosím vědět. Díky a dobré světlo!

 

Návrat na Přehled