A protože jedna vlaštovka jaro nedělá, přidám i druhou, aby už to jaro konečně přišlo 😉
A protože jedna vlaštovka jaro nedělá, přidám i druhou, aby už to jaro konečně přišlo 😉
Myšlenka na tento projekt se zrodila jednoho slunně-mrazivého lednového dopoledne roku 2012 (mimochodem, byl to čtvrtek). Zrovna jsem byl ve floatační vaně, poukaz na její užití jsem dostal od R. B. jako dárek k narozeninám. Pokračovat ve čtení „Linie těla (1)“
Tématem šestým fotoprojektu Z. Ariase pro širokou veřejnost bylo „vejce“. Obyčejné slepičí vejce. Banalita. Opravdu?
Když nad tím začnete přemýšlet, dojdete k závěru, že až tak úplně banální to není. Jak ztvárnit vajíčko, aby to bylo dostatečně elegantní, originální a odlišné od všech ostatních? Můžete je vyfotit celé. Nebo rozbité. Nebo usmažené, rozšlápnuté, prosvícené, rozstřelené, jen skořápky, atd. Jedinou podmínkou je, aby dominantním objektem fotky bylo fyzické vejce (nebo jeho část).
Jelikož jsem invenčně poměrně omezený (rozumějte na štíru s nápady), rozhodl jsem se ztvárnit vajíčko pomocí krásného světla. A jelikož jsem jedinec podstaty plytké, tady je první pokus (větší na rozklik):
Obrysy vajíčka. Fotka jednoduchá jako já sám. Jen dokonalé obrysy. Nic víc, nic míň. Vejce. Po domácku vyrobený stripbox s mřížkou. Položil jsem jej horizontálně na zem, do něj jeden SB-900, přes střed stripboxu černá látka. Vajíčko drží na špičce na miniaturní kulaté součástce z dětské stavebnice Seva (díky, synu!), kterou jsem v postprodukci vyretušoval. Kdosi poznamenal, že tato fotka nemá daleko k původnímu posteru k filmu Vetřelec. Přísahám, na mou duši na psí uši na kočičí svědomí, že jsem nekopíroval!
Dobrá. Jednoduché, ale trošku nuda. Čas na něco akčnějšího. Následovalo několik vcelku neúspěšných pokusů se sklenkou na víno, napřed prázdnou, pak do poloviny zaplněnou vodou a optické hrátky s lomem světla. Pořád to nebylo ono, ale přivedlo mě to k další myšlence – žbluňk do vody.
Původní představa byla taková, že pozadí bude opět černé a vázu, žbluňk a vajíčko budou osvětlovat dva blesky z boku – každý z jedné strany. Než jsem se ale dostal k této variantě, vyzkoušel jsem napřed bílé pozadí, osvětlené jedním bleskem zezadu – aranžmá bylo jednodušší. Nejtěžší bylo podle očekávání správně načasovat stisk spouště. Vajíčko padalo do vody a předpokladem tedy bylo, že při vstupu do jiného prostředí s nepoměrně vyšší hustotou voda jeho pohyb značně zbrzdí (takhle nějak se to ve fyzice učí, ne?). Voda však, navzdory všem dusičnanům, bakteriím a vodnímu kameni, není tak hustá, jak by jeden čekal… Možná to taky trošku kazil ten téměř dokonalý aero resp. akvadynamický tvar.
Při finálním výběru jsem nakonec upřednostnil variantu s bílým pozadím, jelikož tmavé vejce zde jednoznačně dominuje celému obrazu. Šplíchanec vody je díky své průhlednosti jen subtilním doplňkem, jakýmsi spojovacím mostem mezi negativním a pozitivním prostorem. Varianta s černým pozadím a jiným úhlem světla byla více o té vodě, což vzhledem k zadání bylo vcelku kontraproduktivní. Při akci utrpěla zranění celkem tři vajíčka, která zemřela na následky zranění během následujícího dne (rozklepnutím do pánve). Čestná salva, R. I. P.
Do kritiky se tentokrát ani jedna z fotek nedostala. Holt, není každé téma posvícení. Zpětně si říkám, že jsem neprozkoumal dostatečně všechny možnosti, ale to se holt někdy stává, že máte víc nápadů než času na jejich provedení. I když jde o tak banální věc, jako je vejce.
Tématem číslo pět byly Odrazy („Reflections“). Téma pro mě nadmíru těžké. Proč?
Jak se pár posledních let věnuji fotografii intenzivněji, začínám konečně přicházet na to, co mě (momentálně) zajímá nejvíc. Upletl jsem si proto na sebe malý osobní fotoprojekt. Pokračovat ve čtení „Projekt Portrét: část druhá“
Čtvrté kolo projektu na téma „Zespodu“ („Get Low“). Pokračovat ve čtení „DEDPXL #04 – Zespodu“
Tématem třetího kola projektu DEDPXL byly STÍNY. Stín často vyfotíte nevědomky, nebo jako sekundární motiv, ale málokdy je stín ústředním prvkem kompozice. Na téma jsem měl jsem k dispozici 12 dní. Deset z toho byla obloha zatažená. Co dělat, když máte fotit stíny a sluníčko nikde? Vytáhnete blesk. Nebo dva. Tentokrát to byla sázka na jedinou kartu.
Tématem druhého kola projektu DEDPXL byly opakující se tvary, formy, vzorek a rytmus. Toto kolo bylo subjektivně o dost těžší než první. Linie, ty máte všude – ať už jako spojité čáry (horizont, plaňky plotu či zábradlí, hrany schodů atd.), nebo linie imaginární, tvořené posloupností diskrétních prvků či například hranicí světla a stínu. Pokračovat ve čtení „DEDPXL #02 – Opakující se tvar, forma, vzor, rytmus“
Letos na jaře moje kariéra zaměstnance místo posunu dál ustrnula na mrtvém bodě. Rozhodl jsem se proto přijmout výzvu účasti v dlouhodobém projektu, jehož autorem je úspěšný komerční fotograf a skvělý lektor Zack Arias. Projekt je vyhlášen prostřednictvím jeho nového webu dedpxl.com. Pokračovat ve čtení „DEDPXL #01 – Linie“
Projekt Portrét jsem si vymyslel sám na sebe. Jeho cílem je pomoci mi stát se dobrým portrétním fotografem. Projekt má celkem tři části, které na sebe logicky navazují. Každá část staví na dovednostech nabytých v předchozí fázi.