Nedělní fotovýprava

Žena lehce ochořela, druhorozená 3 dny po ní. Já a prvorozený se zatím držíme (a snad se i udržíme). Ráno klasický nákup, rychlé vaření, nedělní oběd. Jenže co odpoledne? Jaký je plán? Předně minimalizovat riziko nákazy zdravých jedinců zkrácením pobytu v zavirované zóně našeho bytu. OK, na přehradu chodíme pořád, tak pro změnu vyrazíme do centra. Je krásně šedivě zataženo, lehce větrno, počasíčko jak dělané pro toulky s fotoaparátem :-). Dlouhodobě plánuji zdokumentovat současné Brno – v černobílé, hezky „postaru“. Takový pokus o fine art.

Jsme oblečení, chystám potřebné vybavení. Šalinkarta, klíče, peněženka, svačina. Jdu nalehko – D7000 + širokáč, základní zoom jako záloha pro nečekané situace a vybavení pro dlouhé expozice – stativ, šedý filtr (ND 1000x), dálkový ovladač a krytka očnice. Po cestě musím zaparkovat auto do garáže (do centra jedeme tramvají). Takže ještě klíče od auta a klíče od garáže. Taky musím zavolat babičce a zajistit hlídání na zítra pro druhorozenou, já i žena musíme do práce. Mobil mám v kapse. Takže zbývá batoh, klíče, stativ na rameno. Ještě odpadky cestou vyhodit. Bundu mám v autě před domem od dopoledních nákupů. Prvorozený jde po schodech, já sjíždím výtahem. Popelnice, nasednout do auta, přejezd do garáže, cesta na tramvaj. Zavolat babičce. Tramvaj už jede. Nasedáme a jsme konečně na cestě do centra.

V plánu je Petrov, dominanta nejbrněnštější. Uděláme si kolečko, mrkneme dovnitř, vystoupáme do věží na vyhlídku. Stativ mám u nohou, batoh vedle něj. D7000 se širokáčem mi visí přes rame….? (Okamžik zmatení). Moment, proč mi foťák nevisí přes rameno? Ajo, mám ho přece v batohu. Hlava děravá. Zběžná kontrola batohu. Náhradní objektiv, lahev s pitím, doklady, peněženka, dva pardubické perníky na svačinu.

A D7000 se širokáčem doma v obýváku na skříni…

Šok. Míra okamžité frustrace: 100%. Doplněná o pocit marnosti, že celé odpoledne s sebou budu vláčet věci, které nemám šanci využít (zejména ten tříkilový stativ…). Vracet se už nemá cenu, jsme 3 zastávky od nástupu. Než bychom se vrátili domů, protáhlo by to celou výpravu minimálně o tři čtvrtě hodiny (je neděle, tramvaje jezdí ne častěji než po deseti minutách). Pokračujeme podle plánu. Akorát ty fotky žádné nebudou… Přichází mi na mysl slova jednoho slovenského sportovního komentátora:

„Naši hráči majú chuť, ale nemajú puk…“

I tak to byl výlet krásný, zpestřený nečekaným duněním kostelního zvonu 3 metry nad hlavou a náhodným nákupem sušeného ovoce a zeleninových chipsů :-).

Úvodní fotka pořízena před dvěma dny. Hrad Špilberk, 144 sekund, f/16, ISO 100.