Příroda v pohybu

Příroda u nás na sídlišti. Malý hvozdík z borovic. Před ním loučka, jejíž půlku okupuje psí hřiště. A strom.

Chodíme tu hodně často. Ale ten den to bylo poprvé, kdy jsem uviděl tuto fotku. Snad za to mohlo světlo, které přicházelo zprava, mírně zpoza borovic, čímž poměrně výrazně oddělovalo stromek od tmavého, jakoby tajemného pozadí. Ten den hodně foukalo, stromek se kymácel ve větru sem a tam. Chvíli jsem stál, intenzivně vnímal ten kousek přírody přede mnou a ignoroval všechno ostatní – psy, jejich pány, vítr, pokřikující děti (vlastní). A přemýšlel, co vlastně vidím, co ve mě scéna vyvolává a jak na ni reaguji.

Vzdor proti nepřízni okolí. Vůle přežít. Linie.

Dva prvky, které mi stačily – emoce a geometrie. Prvky, na kterých stojí umělecká fotografie. Je tato fotka umění? Nevím, to nechám na posouzení jiným ;-).