Čtvrté kolo projektu na téma „Zespodu“ („Get Low“).
Ve třetím kole jsem celkem zaválel a ve čtvrtém chtěl zopakovat předchozí úspěch. Přemýšlel jsem nad námětem a došel k závěru, že to bude chtít něco sepciálního, jako třeba jít a plivnout na osmičku. Na to ale nejsem dost velký frikulín (free-cool-in), takže redukcí rizika z toho nakonec vznikla úvodní fotka.
Širokoúhlý objektiv. Vybrat místo, kde je dostatečně dlouhá zastávka. Udělat důlek mezi kameny. Priorita času, 1/10 sekundy. Vypnout automatické zaostřování, aby byla co nejmenší prodleva spouště (ostrost byla zajištěna vysokou clonou při tomto „relativně dlouhém“ času) Režim spouštění infračerveným dálkovým ovládáním. Pár zkušebních fotek a výběr stanoviště, ze kterého fotoaparát bezchybně reaguje na dálkové ovládání. Čekání na příjezd tramvaje. A odhadnutí správného okamžiku.
Měl jsem štěstí, že v časné ranní hodině tramvaje ještě svítily a zrovna vycházelo slunce, které hezky posvítilo na kolejnici a přidalo fotce na zajímavosti (opravdu jen šťastná náhoda). O přístroj jsem se nebál. Vždyť D70 už je 10 let starý veterán, pomalu pokukující po zaslouženém odpočinku na polici technického muzea. Tři tramvaje a bylo hotovo. Moje favoritní fotka pro toto kolo. Do výběru se ale nedostala. Škoda, vkládal jsem do ní velké naděje.
Místo toho se tam dostaly obě „doplňkové“, s hodnocením C- a C+ respektive. U první byly výhrady k „přehnaným úpravám“ (jistě, vždyť je to kompozit), u druhé k uspořádání prvků v obraze. Nemyslím si, že by byly špatné. Obě dvě pro mě znamenají něco víc, i když každá z jiného úhlu pohledu. Nebylo to těžké téma, jen najít způsob, jakým dostat fotoaparát co nejvíc k zemi. Popojedem, není čas přemýšlet, kdo je kdo. Další kolo běží.
