Výběr svatebního fotografa je důležité rozhodnutí. Jeho úkolem je zachytit jeden z nejdůležitějších dnů Vašeho života, a proto se vyplatí výběr nepodcenit. Zde je několik tipů, které Vám mohou pomoci se rozhodnout, případně poradí, na co si dát pozor.
Jaký styl fotek se Vám líbí? Preferujete pózované, inscenované fotky, nebo upřednostňujete spíše minimalistický, reportážní styl? Máte rádi světlé, tonálně lehké fotky, nebo spíše vyšší kontrast a saturované barvy?
Jaký máte rozpočet? Ceny jednotlivých fotografů se mohou značně lišit, a proto je dobré mít alespoň orientační představu, kolik jste schopni a ochotni za služby fotografa zaplatit. Obvykle platí, že dražší fotograf je zárukou kvalitního výsledku. Pokud Vám někdo z rodiny nebo přátel říká, že sestřenice nebo strýc má dobrý foťák, a tudíž fotky budou určitě krásné, nevěřte tomu. V takto důležitý den CHCETE MÍT U SEBE ČLOVĚKA, KTERÝ VÍ, CO DĚLÁ.
Udělejte si průzkum trhu. Můžete využít doporučení od přátel nebo rodiny. Můžete si vzít na pomoc strýčka Gůgla a projít pár webů. Hledejte fotografa, jehož fotky odpovídají tomu, co se Vám líbí. Fotografové obvykle mívají vyvěšený ceník, který Vám napoví, jestli daný fotograf připadá v úvahu. Pokud se jeho cena značně liší od Vašeho předpokládaného rozpočtu, a to i směrem dolů (!), hledejte dál. Při prohlížení jednotlivých webů se zaměřte na to, zda portfolio obsahuje celé svatební dny. Někteří fotografové se prezentují pouze výběrem několika nejlepších fotografií z každé svatby (pozor na sociální sítě – IG apod.!) nebo fotografiemi ze svatebních workshopů, kde pracovali pod dohledem lektora a s profesionálními modelkami. Vy nechcete jen tu pověstnou třešničku z nejvyššího patra dortu. Vy chcete vědět, jak chutná celý dort. Hledejte schopnost zachytit emoce, důležité okamžiky a detaily. Jakmile zúžíte výběr na cca 3-4 fotografy, můžete se směle pustit do kontaktování. Nezapomeňte zmínit termín svatby.
Ceny. Obvykle platí, že dražší fotograf je zárukou kvalitnějšího výsledku. Přesto však doporučuji nemít kritérium ceny na prvním místě. Do cen se promítají různé faktory – nejčastěji počet hodin focení, množství zkušeností, dostatek kvalitního vybavení (např. záložní fotoaparát pro případ poruchy apod.) a doplňkové služby – doprava na místo svatby, online galerie, tištěné fotografie, systém zálohy fotek atd. Vždy si ujasněte, co je a co není součástí ceny, ať předejdete případnému nedorozumění. Někdy se cena za svatebního fotografa může zdát vysoká, ale fotografie důležitých momentů Vašeho velkého dne ve stylu, který se Vám líbí, za to určitě stojí.
Seznamte se. Naplánujte si osobní schůzku nebo aspoň telefonát – to Vám napoví, zda si s konkrétním fotografem „sednete“ po lidské stránce a zda vám tím pádem bude spolupráce fungovat. Hledáte člověka, který Vás při focení „povede“ a řekne, co a jak chce nebo potřebuje a dokáže si Vás napózovat? Nebo hledáte člověka, který bude v zásadě neviditelný, nebude nijak narušovat běh svatebního dne, ale přesto dokáže zachytit atmosféru, emoce a vytvoří vzpomínky na celý život? Sdělte mu svoje představy a očekávání. Vnímejte své pocity, protože Vás pravděpodobně bude provázet celý den.
Věřte svým pocitům a instinktům. Pokud jste se setkali s vybraným fotografem a cítíte se v jeho přítomnosti pohodlně, budete s výsledkem s největší pravděpodobností spokojeni. Osobnostní „kompatibilita“ je klíčem k pozitivnímu zážitku a krásným fotografiím z Vašeho svatebního dne.
Možná jste si někdy řekli, že svatební fotografové nemají až tak špatný život. Účastní se slavnostních dnů, obdivují krásné nevěsty v krásných šatech, pojídají koláče a cukroví, sem tam cvaknou nějaký obrázek (co je na tom, prostě přiloží foťák k oku a zmáčknou) a ještě za to všechno dostanou najíst a pěkný honorář. Není tohle dream job?
Ano, takhle to skutečně může při pohledu zvenčí vypadat. Sundáme teď ale růžové brýle a já zkusím trochu přiblížit, jak to obvykle vypadá zevnitř. Tedy přesněji, jak taková „jednodenní zakázka“ vypadá u mě.
Příprava na svatební den
Náročnost: 1-4 hodiny
Práce svatebního fotografa obvykle nezačíná v den svatby ráno, ani den předtím večer. Začíná nejpozději přijetím objednávky (resp. rezervací termínu), což bývá klidně půl roku dopředu, často i více. A to zcela pomíjím, že klient se o fotografovi musí odněkud dozvědět, musí mít možnost někde vidět jeho práci (nechce přece kupovat zajíce v pytli) a musí mít možnost fotografa snadno zkontaktovat.
Já si s nastávajícími vždy dávám osobní schůzku, kde se snažím získat co nejvíce informací o tom, jak si svůj den představují, s čím můžu počítat a s čím naopak počítat nemám. Potřebuji vědět, co se kdy bude dít a co nastávající chtějí, abych mohl svoji službu maximálně přizpůsobit a individualizovat. Zároveň mám možnost jim sdělit, na co je dobré při plánování myslet, aby to stran focení proběhlo hladce a dobře. Sběr těchto „tvrdých“ dat je však jen polovina podstaty setkání. Druhá polovina jsou „měkká“ data neboli pocit. Jestli si budeme lidsky vyhovovat, jestli jsme na stejné vlně a jestli naše spolupráce bude tím pádem fungovat. Pokud ano, je napůl vyhráno. V den svatby mám pak pocit, že už to nejsou cizí lidé, že už se přece známe.
Asi týden před svatbou, je-li to možné a účelné, následuje prohlídka místa, kde se má svatba odehrát, a zvažování možných lokací pro portrétování. V den svatby už totiž moc není čas vymýšlet, kam by se asi tak dalo zajít. („A neznáte tady v okolí nějaké pěkné místo? Ne? Tak co budeme teda dělat?!?“)
Vybavení
Náročnost: veeelký balík prachů. V anglofonních zemích by pravděpodobně řekli „shitload of money“. Tyto věci sice nekupujete na každou svatbu zvlášť, ale je to netriviální vstupní investice. Navíc technologie v dnešním digitálním světě jdou rychle kupředu a po pár letech budete chtít svoje morálně zastaralé nástroje obměnit.
Den před svatbou je na řadě příprava vybavení. Máte-li fotit svatbu, není toho málo, co potřebujete. Klíčové věci navíc chcete mít dvakrát jako zálohu pro případ selhání („No, víte…. až po příchod nevěsty k oltáři to mám všechno, ale pak mi bohužel odešla závěrka, takže dál už nic není. Sorry jako!“). Takže:
Dvě těla fotoaparátu – za prvé – záloha, za druhé – je pohodlné nemuset během dne 100x měnit objektivy na jednom těle. Velice praktické je mít taková těla, která mají stejný typ paměťových karet i baterií. Úplně ideálně dvě stejná těla. Nebudete se muset učit dvoje rozložení čudlíků, dva systémy menu atd.
Každé tělo fotoaparátu s duálním slotem pro paměťové karty a nastavením funkce druhého slotu jako „backup“, neboli záznam téhož na obě karty současně. Paměťové karty selhávají. Jestli vám ještě žádná neselhala, každým dnem se zvyšuje pravděpodobnost, že se tak stane.
Paměťové karty musí mít dostatečnou kapacitu a být prázdné, tj. čistě zformátované. Nechcete v poledne zjistit, že karta je plná, protože jste zapomněli smazat fotky z loňské dovolené. Mějte raději kartu navíc pro případ poruchy některé z těch aktuálně používaných. Kupujte vždy jen karty, které mají nejvyšší rychlost zápisu. Levné karty jsou pomalé – plýtvají časem, omezují rychlost sekvenčního snímání, spotřebovávají více energie a své majitele přivádějí k šílenství.
Objektivy čisté a funkční. Někdo má rád pevná skla, já preferuji kvalitní zoomy s konstantní světelností (24-70 mm f/2,8, 70-200 mm f/4) pro jejich univerzálnost. Vyplatí se mít UV filtry. Může se totiž stát, že u kadeřnice nechtěně schytáte spršku lakem na vlasy. V takovém případě je jednodušší nahradit UV filtr za pár stovek než celý objektiv za 30-50 tisíc.
Přesvědčte se, že kombinace vašich těl a objektivů zvládá obstojně ISO 6400. Ne vždy budete mít k dispozici tolik světla, kolik byste si přáli, nebo nízký strop neutrální barvy, od kterého byste odrazili svůj blesk.
Alespoň jeden systémový blesk. Neříkám, že to nejde bez něj, ale budete víc v klidu, pokud jej budete mít v arzenálu.
Nabijte všechny baterie (fotoaparáty, blesk) a mějte náhradní. Záloha, znáte to. Bez šťávy si totiž ani necvaknete. Pokud jste zatím nepodlehli marketingové masáži výrobců bezzrcadlovek a stejně jako já jedete takzvaně „oldskůl“ s DSLR, máte v tomto o trochu jednodušší život.
To je výčet nezbytného minima. Další vybavení je volitelné podle toho, co všechno chcete dělat – odrazná deska, druhý blesk, korekční gely na blesk, softbox, deštník, stojan a zátěžový vak, schůdky pro případ, že byste potřebovali fotit shora nebo je využít při portrétování (třeba v případě, že ženich a nevěsta mají znatelný výškový rozdíl).
Když už jsme u toho vybavení, nelze nezmínit i to, co budete potřebovat po svatbě – obstojně výkonný počítač, kalibrovaný grafický monitor, software pro zpracování fotek, zálohovací zařízení, volitelně třeba grafický tablet.
Svatební den
Náročnost: 12-15 hodin
Vybavení máte připravené a při troše štěstí jste se dobře vyspali. Začíná svatební den. Já nejraději fotím svatbu jako celek, tj. od ranních příprav až do večera. Taková šichta standardně trvá 12, někdy i 15 hodin. Většinu času na nohou, neustále ve střehu. Hledáte dobré světlo, pěkné kompozice a záběry, které vystihnou atmosféru, zachytí emoce a pomohou vyprávět příběh svatebního dne. Na nic nesmíte zapomenout. Je to fyzicky i duševně vyčerpávající, ale takhle to dělám rád, protože takhle mi to dává největší smysl.
Po svatbě
Náročnost: 15-45 hodin
Po příchodu domů se může stát, že vaše hlava je přehlcená dojmy z dlouhého dne, kolečka uvnitř se ještě točí vesmírnou rychlostí a nemůžete usnout, i když jste za celý den kromě tří espress neměli ani jeden RedBull. A tak je klidně možné, že ještě než jdou novomanželé po veselce spát, vy už jste zase vzhůru a pracujete na fotkách. Co jiného byste asi tak dělali, že. Selekce, úpravy, záloha. Předání fotek.
Pokud to děláte z lásky (k fotografii), můžete nabídnout i navazující služby – například tvorbu webové galerie, kterou mohou novomanželé snadno nasdílet svatebním hostům. Nebo fotoknihy. S tím je spojená obvykle další selekce vhodných fotek, volba zpracovatele, materiálů, druhu papíru, design obálky a uspořádání vnitřních stran tak, aby fotky k sobě ladily příběhově, barevně, logicky.
Suma sumárum, jednodenní svatba znamená pro fotografa cca 40-60 hodin práce, pokud nevyužívá k úpravě fotek služeb umělé inteligence. A tak jako jsem v úvodu úmyslně vynechal čas a náklady na vytvoření a údržbu portfolia a funkčních webových stránek (s vlastní doménou, samozřejmě), tak v závěru nezmiňuji čas spotřebovaný studiem fotografie a souvisejících oblastí: fyzika světla, estetika, teorie barev, kompozice, pózování lidí, ovládání a testování vybavení, techniky zpracování obrazu a mnoho dalšího. Četba knih, workshopy, nekonečné hodiny na YouTube. Náročnost – roky.
Připomíná mi to celé jeden starý příběh o chlapíkovi, který sedí v kavárně a kreslí na ubrousek. Jiný zákazník kavárny to uvidí, kresba se mu zalíbí a chce ji od chlapíka koupit:
„Kolik byste chtěl za tu kresbu?“ „500 dolarů.“ odpoví chlapík. „Cože?!? Vždyť jste to kreslil ne víc než 10 minut! Nestydíte se, chtít 500 dolarů za 10 minut práce?“ „Víte pane, trvalo mi celých 20 let, než jsem se naučil takto kreslit. Není 500 dolarů férová cena za 20 let dřiny?“
K tomu všemu si ještě přičtěte klíčovou komponentu – tíhu odpovědnosti za výsledek patrně jednoho z nejdůležitějších dnů jejich životů (pro nevěstu určitě). Odpovědnost za zachycení okamžiků, které nejdou opakovat. Pokud se vám teď zadnice sevřela na f/22, je to tak správně.
Až příště půjdete na svatbu a uvidíte fotografa (případně kameramana) v akci, možná si vzpomenete na tento článek a budete vědět, že práce svatebního fotografa nemusí být zase až taková legrace, jak se na první pohled zdá.
I met Jana about 15 years ago as a schoolmate of my sister-in-law. She visited my ministudio for a couple of sessions (see my portrait work), nothing special. Tuck I knew only by hearsay as her colleague and later as a friend. We shortly met a few times. Until a couple of months ago a somewhat surprising e-mail landed in my mailbox that they decided to get married and would like me to be their wedding photographer.
Friday, June 14th, Mahen theatre foyer. Everyone gets married at a city hall, a church or in a meadow. But not everyone gets married in a theatre. Duolingo, as Tuck is Canadian. That’s the kind of offer you just can’t turn down.
A couple of weeks prior to the wedding we met to clarify the assignment, day schedule and to align expectations. Jana and Tuck had a clear idea as both are very organised and professional in whatever they do. Traditionally, a wedding day includes a time slot for photographing the newlyweds. But they did not want it that way. At the theatre, after the ceremony, there was supposed to be a cocktail hour during which they preferred to walk among the guests, have conversations and receive congratulations. Then, at the restaurant, all their attention was paid to the invited guests again, which was very thoughtful and respectful and perfectly aligned with their personalities. So the assignment was rather less artistic and more journalistic.
I tried to gently suggest small modifications to the schedule in order to gain a little bit of time to take a few „traditional“ portraits of the bride and groom. But I didn’t urge and respected their plan and wishes. The photographer’s job really is not to make the bride and groom do what the photographer wants. His job is to seamlessly fit into the day plan and deliver the product he had been asked to supply.
Either way, I think I managed to take a few nice portraits to complement the story of their wedding day. And they made my job easier by being natural and spontaneous all day. They let me capture a lot of emotive moments with their loved ones. Honestly, I couldn’t ask for more and I did my best to translate those emotions and spontaneity into the pictures. If you have read this far, make sure to check the photogallery.
I would also like to express my thanks and gratitude to them for giving me the opportunity and their trust. They both were very cooperative and generous and the amount of respect I experienced during the day made me feel like a guest, not like a contractor.
CZ:
Janu jsem poznal asi před patnácti lety jako spolužačku své švagrové. Párkrát zavítala do mého miniatelieru na pár portrétů (které najdete zde), nic velkého. Tucka jsem znal spíše jen z doslechu jako jejího kolegu a kamaráda, později přítele. Asi dvakrát jsme se krátce potkali. Až před pár měsíci mi v mejlu přistála překvapivá zpráva, že se chtějí vzít a že by byli rádi, kdybych já byl u toho se svým foťákem.
Pátek 14. 6. ve foyer Mahenova divadla. Na úřadě, v kostele nebo na louce se bere kdekdo. Ale ne každý se bere v divadle. A protože Tuck je Kanaďan, tak dvojjazyčně. Taková nabídka se prostě neodmítá.
Pár týdnů před svatbou jsme se potkali, abychom si ujasnili zadání, představy a harmonogram celého dne. Jana i Tuck jsou oba velmi organizovaní, profesionálové každým coulem a měli jasný plán. Tradičně je ve svatebním dni vyčleněný slot, ve kterém fotograf portrétuje novomanžele. Jana a Tuck to takhle ale nechtěli. V divadle měla po obřadu být cocktail hour, ve které chtěli chodit mezi hosty, přijímat gratulace a vyprávět si. Poté přejezd na hostinu do restaurace a opět všechna pozornost pozvaným hostům, což je velice ohleduplné a perfektně to odpovídá jejich osobnostem. Zadání tedy bylo méně umělecké a více žurnalistické.
Pokusil jsem se jemně navrhnout nějaké malé úpravy v harmonogramu a vydobýt si tím trochu času na ty „tradiční“ portréty ženicha a nevěsty. Nijak jsem ale nenaléhal a respektoval jejich plán a přání. Ruku na srdce – úkolem fotografa není přesvědčit je, aby dělali, co chce fotograf. Jeho úkolem je snažit se zapadnout do celkového plánu dne a udělat to, co potřebují oni.
I tak se mi ale myslím povedlo udělat pár pěkných portrétů, aby ani tyto fotky v příběhu dne nechyběly. A Jana i Tuck mi celý den usnadnili tím, že byli naprosto přirození a dovolili mi zachytit mnoho spontánních a emotivních okamžiků s jejich blízkými. Víc jsem si ani nemohl přát. A snažil jsem se, abyste ty emoce z fotek cítili i vy. Pokud jste dočetli až sem, určitě se podívejte do galerie.
Chtěl bych jim také poděkovat za důvěru a příležitost, kterou mi svěřili. Spolupráce s nimi byla naprosto skvělá. Díky respektu a úctě, které mi v průběhu dne věnovali, jsem se na jejich svatbě cítil jako host, nikoli jako dodavatel.
Natálka se před mým objektivem objevila poprvé před dvanácti lety, na svatbě její tety. Pak ještě asi dvakrát (třeba tady) a znovu minulou sobotu, tentokrát sama v roli nevěsty. Martina jsem do té doby neznal, a taky proto jsem se s oběma chtěl před svatbou vidět osobně (což dělám vždy, pokud je to možné).
Dohodli jsme všechny detaily a já si všechno pečlivě zapsal do notýsku, protože moje hlava ráda zapomíná a ze všeho nejraději zapomíná důležité věci. Na focení včetně skupinek jsem dostal dvě hodiny. Musel jsem se sice o čas dělit s kameramanem, ale i tak byl rozsah zcela dostatečný.
Svatební den probíhal (až na drobné zpoždění před obřadem) podle dohodnutého harmonogramu. Musím ocenit, jak promyšlené to všechno měli. Že mysleli nejen na dospělé, ale nezapomněli ani na děti a celiaky. Každý si mohl najít to, co chtěl a potřeboval.
Během celého dne jsem se snažil fotit opravdu hodně, abych pak neměl nouzi při tvorbě výběru. Hlavní události, detaily, momentky. Všeho hodně. Overshooting. Největší celkový objem fotek, který jsem kdy na svatbě pořídil, a výsledný výběr rozsáhlejší než kdy jindy. Pro vlastní pocit bezpečí, že dodám důstojný výsledek. Výsledek, za který se nebudu muset stydět.
Pokud jste tam byli, zažili jste na vlastní kůži, jaké to bylo. Pokud jste tam nebyli, můžete atmosféru jejich svátečního dne nasát aspoň z fotek. 🙂
„Pátek, 27. května.“ „Jasný, v zásadě nou problém.“ „Čtyři lidi plus fotograf.“ „Jasný, jaký si to uděláte…“ „Na Bezdězu.“ „Jasný. Cože – moment, KDE?!?“
Zakázek sice nemám plný diář (fotky mě neživí), ale v tu chvíli jsem si musel ujasnit, jaké zakázky chci dělat a jaké ne. 300 km není zrovna za rohem.
Oba jsem znal zběžně od loňského června – Lucku jako svědkyni Kačky a Martina, Zdendu jako jejího přítele. A protože jsme si lidsky skvěle vyhovovali, byla volba po chvilce vnitřního dialogu o pořadí priorit krystalicky jasná. Deset dnů před termínem jsme se potkali k doladění detailů a malé fotozkoušce. Jen tak, pár obrázků. Aby si zvykli být před objektivem.
Na místo jsem na nabídku Lucky přijel už ve čtvrtek večer (ostatní tam byli už od středy). To jednak umožnilo zredukovat stres z včasného příjezdu na minimum a jednak značně rozšířilo repertoir „nesvatebních“ fotek, které dokreslily atmosféru celé události. Pátek pak byl od rána naprosto pohodovým dnem. Nahoře nás sice trošičku zaskočilo počasí (chvílemi silný déšť, mlha, studený vítr a pocitová teplota asi 6° C), ale pochopil jsem to jako příležitost ke zhotovení více fotek. Zakončení u Máchova jezera pak už bylo jen třešničkou na dortu.
I když jsem měl s sebou dva malé blesky a jeden velký, snažil jsem se co nejvíc pracovat hlavně s přirozeným světlem, kompozicí a grafikou. Tím, že byla svatba takto minimalistická, nebylo nic, co by se nutně muselo a nebylo nic, co by se nemohlo. Lucka se Zdendou mi dali téměř absolutní kreativní svobodu. Záměrně píšu „téměř“, jelikož v určitém okamžiku se mi podařilo hranice té svobody objevit – když jsem se jim na nádvoří Bezdězu (za ne zcela příznivého počasí a teploty) pokoušel nastínit vizi své „signature fotky“, při které se měli asi do půli lýtek namočit do jezera (podobně jako třeba tady), Zdenda zchoulený v budně a kapuci přimhouřil oči, ústa se roztáhla do úsměvu od ucha k uchu a ledově klidným hlasem prohlásil: „Ty si se asi úplně pos*al, ne?“ A tak jsem je do vody nenamáčel a zůstali jsme raději na suchu.
Před pár týdny jsem měl tu čest fotit svatbu Kačce a Martinovi. Full-day event, z domu jsem vyrážel po páté ráno, domů přijel před desátou večer.
Fotit svatbu je vždycky tak trochu adrenalin a tak trochu hodně tíha zodpovědnosti za očekávaný výsledek z akce, která se nedá zopakovat. Kdybyste se v pozici svatebního fotografa někdy ocitli, můžete se inspirovat v sérii mých článků Jak fotit svatbu.
Když jsme si domlouvali parametry zakázky, chtěl jsem se s nimi sejít osobně. Na rozdíl od všech předchozích svateb jsem totiž nastávající novomanžele vůbec neznal. Jen jeden opatrný telefonát kvůli rezervaci termínu, ze kterého nepoznáte téměř nic. Jedině z osobního setkání totiž máte šanci „nasát“ jací jsou. Jestli si s nimi budete vyhovovat. A mimo jiné taky navnímat, jak daleko budete moci při focení zajít.
Překvapilo mě, jak moc milí, přátelští, vstřícní a ohleduplní Martin a Kačka jsou. Opatrně sdělovali svá přání a představy a pokud si něčím nebyli zcela jistí, neměli problém nechat si poradit. Obvykle se při focení svatby potýkáte s nedostatkem času. Dvě samostatné hodinové fotící session na různých místech (dopoledne + podvečer) a k tomu svědkyně jako asistentka na mě proto působily jako dar z nebes. Jediné, co na chvíli překazilo plány, bylo počasí. Obřad měl být na rodinné vinici, nakonec jej museli přesunout do interiéru. Byli však dobře připraveni i na takovou variantu.
Při focení neměli problém věnovat dostatek své pozornosti objektivu a byli pro každou hloupost, kterou jsem vymyslel. Dovolím si říct, že svou prezenci před fotoaparátem si vyloženě užívali. Dobře totiž chápali, že fotograf je tam pro ně a že pustit jej k sobě dostatečně blízko je investice, která má vysokou návratnost a prémiové dividendy. A já myslím, že na fotkách je to znát.
A kdyby to někomu znělo jako „standardní svatba“, pro mě přece jen byla něčím výjimečná. Poprvé jsem totiž vyráběl zakázkovou fotoknihu. Ale o tom zase až někdy jindy 😉
Nedávno se oženil můj nejlepší přítel (Rusovlasá promine), svědek, První rytíř a bratr v životě i smrti. Známe se už přes dvaadvacet let. Pořád jsem čekal, kdy z kluka dospěje v muže. Zatímco většina jeho vrstevníků je po třicítce už dávno ženatá/vdaná a vychovává děti, on nic. Pokračovat ve čtení „Svatba mého nejlepšího přítele“
Alenka a Marek. Jsou jeden pro druhého stvořeni a spolu kráčí světem už pěkných pár let. A mně se dostalo té cti, být s nimi v jejich nejdůležitější den. Kdo nechce číst dál, může hned přejít na stránku s fotografiemi.
Když fotíte pro někoho, koho dobře znáte, je to o to těžší. Nemůžete si dovolit selhat. Tedy, ne že v komerční rovině byste si to dovolit mohli, ale u cizích lidí vás výčitky svědomí nestraší tak dlouho. Obvyklá ranní neuróza (moje) mi napovídala, že to určitě nedopadne špatně. Technika fungovala, jak měla (naštěstí!), harmonogram dne byl víceméně pozvolný a ani celková atmosféra nebyla nijak nervózně hektická a zmatečná, jak to na svatbě někdy umí být. A protože se svatbovalo na Valašsku, trnky tekly proudem od začátku až do samého konce.
Z fotografického hlediska šlo o běžný standard – tmavý kostel s lešením uvnitř a tmavá restaurace („Děkujeme Ti, Pane náš, za moderní nešumící čipy, světelná skla a externí blesky…“), a tak jsem stavěl na osvědčených pilířích – dostatek času na portrétové fotky a (tentokrát dopředu domluvená) asistentka Eva (svědkyně a sestra nevěsty), která skvěle zvládala všechny (nejen mnou) svěřené úkoly a funkce. O Alenku a Marka sem se bát nemusel. Oba byli uvolnění, bezprostřední a skvěle spolupracující. Přesně takoví, jak je znám z běžného života.
Svatba skončila, přijeli jste domů. Co obvykle dělám ihned po návratu nebo jako první věc druhý den ráno, je ZÁLOHA. Přehraju všechny fotky do počítače, ale na paměťových kartách je zatím nechávám. Na čím více místech jsou, tím menší je pravděpodobnost, že o ně přijdete.
Software
Na úpravy fotek se mi nejvíce osvědčil Adobe Lightroom (LR). Aby zde nedošlo k elementární desinterpretaci. Popisuji zde svůj vlastní způsob. Nikomu nic nevnucuji, jsem si vědom, že každý má své vlastní postupy, takže tento díl berte spíš jako náhled toho, jak se to taky dá dělat (když o tom tak přemýšlím, platí to vlastně pro všechny díly Průvodce). Volím právě LR – kvůli skvělému workflow už od okamžiku, kdy vložíte paměťovou kartu do čtečky. V jednom kroku fotky hromadně překopírujete na HDD počítače, importujete do katalogu LR pro úpravy, můžete jim také přiřadit klíčová slova, do metadat vložit informace o copyrightu a třeba provést přednastavenou základní tonální úpravu. Ještě v tomtéž kroku můžete zvolit, zda chcete vytvořit sekundární zálohu všech fotek.
Úpravy
Poté, ještě před úpravou, všechny fotky jednu po druhé prohlédnu a označuji odpad pro smazání – fotky neostré, expozičně a kompozičně zpackané, horší z dvojic atd. Prostě všechny, u nichž „odpad“ je to první, co vás při pohledu na ně napadne. Obvykle to bývá plus mínus 10% z celkového počtu. Beru to tak, že čím víc fotek smažu, tím míň jich budu v další fázi zpracovávat. Po smazání odpadu přicházejí na řadu úpravy. Barevnost, tonalita, základní retuš (pokud je nezbytná), ostrost, vinětace, ořez. Podstatnou výhodou LR je možnost kopírovat úpravy z jedné fotky na jinou – takže u typově stejných fotek upravíte zpravidla jen tu první a u ostatních prostě jen synchronizujete nastavení (teď už víte, proč se vyplatí fotit obřad v manuálním režimu) a individuálně doladíte jen ořez. Každý upravuje podle sebe a vlastního vkusu, takže asi nemá smysl chodit do větších podrobností.
Edit
Jakmile jsou fotky upraveny, přichází na řadu edit. Zde si dovolím otevřít malé lingvistické okénko: anglické „edit“ se do češtiny obvykle překládá otrocky jako „úprava“, přičemž se tím myslí úprava barevných a tonálních parametrů fotky. Tyto úpravy se však v angličtině řadí pod výraz „retouch“ (retušovat) nebo (v terminologii LR) přesnější „develop“ (vyvolat), což zřejmě cíleně evokuje temnou komoru z doby kinofilmu. Proces se v podstatě nezměnil, akorát chemikálie teď mají podobu jedniček a nul (a nepáchnou). „Edit“ významově odpovídá procesu tvorby výběru (omezení počtu). LR dovoluje každé fotce přiřadit až pět stupňů hodnocení. Všechny fotky znovu prohlédnu a ty, které se mi líbí, označím třemi hvězdičkami. Mám na paměti, že vyprávím příběh svatebního dne, takže v tomto primárním výběru nesmí chybět žádný důležitý okamžik. Tento prvotní edit poté redukuji tak dlouho, dokud nezbude finální výběr o velikosti 70-110 fotek (cca 10-15% celkového počtu). To zabere několik dní (člověk získá větší odstup) a obvykle vyžaduje spolupráci další osoby (nezaujatý pohled). Poté všechny fotky exportuji do univerzálního formátu jpg (obvykle ve třech velikostech rozlišení – původní, střední pro tisk do 12×18 a malé pro web a posílání mejlem. Samozřejmostí je záloha provedených úprav pro každou fotku (abych případně příště nemusel fotky upravovat znovu).
LR nabízí další možnosti zpracování hotových fotek v modulech Tisk, Web (vytvoření jednoduché html fotogalerie a odeslání na FTP server), Kniha (design fotoknihy a odeslání do výroby ke zpracovateli Blurb do USA, což je sice technicky možné, ale pro nás Evropany asi zbytečně drahé) a Slideshow (tvorba videoklipu). Já osobně tyto moduly nevyužívám, což samozřejmě neznamená, že úpravou fotek to pro mě končí. Můžete také nabídnout řadu doplňkových služeb.
Webová galerie
Jakmile je finální výběr připravený, ujasním si chronologické a logické pořadí fotek v příběhu svatebního dne a vytvořím na svém webu novou stránku s galerií (internet už mají dnes všichni a toto je nejrychlejší způsob doručení). Přístup na stránku opatřím (dočasně) heslem, které poté sdělím novomanželům – mají právo vidět fotky jako první a mají také právo si vybrat, komu povolí přístup (pamatujete se na to, když jsem zdůrazňoval, že všechno řídí oni?). Poskytuje jim to také určitý čas k tomu, aby fotky zhodnotili a případně upozornili, pokud se jim některé z nich nelíbí a proč. Jakmile novomanželé dovolí, heslo odstraním a galerii používám pro vlastní prezentaci.
Záloha
Fotky předávám novomanželům vypálené na DVD. Focení mě neživí (aktuálně, ale nikdy neříkej nikdy), takže si mohu dovolit dělat věci, které profesionální fotografové běžně nedělají. Kdyby profesionál dal novomanželům DVD s fotkami ve vysokém rozlišení, už by si od něj asi nekoupili tištěné fotky. Špatné pro business. Kromě tohoto DVD jsou všechny fotky vč. zdrojových souborů zálohovány u mě. Gigabyty jsou dnes levné a technologicko-cenový výhled do budoucna je veskrze příznivý.
Tisk
Pokud se na tom domluvíte, můžete zajistit i další služby – tisk fotografií dle vlastního výběru (vlastního novomanželům, ne vlastního vám) nebo třeba vytvoření luxusní fotoknihy. Pokud si novomanželé budou tisk zajišťovat sami, doporučte kvalitní minilab, se kterým máte zkušenosti. Bohužel se i tak někdy nevyhnete situaci, kdy ze své strany odvedete maximum – fotíte kvalitními skly, do RAWů, abyste zachytili maximum detailů, ladíte barvy Kelvin po Kelvinu na nelevném kalibrovaném monitoru tak aby byly co nejpřesnější atd. – a v posledním kroku celého procesu novomanželé vaše dosavadní úsilí o kvalitní výsledek spláchnou do toalety tím, že fotky pošlou vytisknout do nejmenované drogerie. Protože tam právě probíhá akce 0,99 Kč/ks na 100+ kusů. No nevemte to, když je to tak levné… Co na tom, že jsou na fotkách všichni oranžoví jako mandarinka. Tohle je prostě risk, který musíte být připraveni přijmout, když dáte z ruky digitální soubory. Útěchou vám může být to, že se na takové fotky nebudete muset dívat:-). Pokud takový risk nechcete přijmout, nedávejte digitální soubory ve vysokém rozlišení z ruky. Výčet doplňkových služeb tím zdaleka nemusí skončit. Záleží jen na vaší fantazii, jak pestrou paletu možností chcete nabízet.
* * *
Tímto vám upřímně gratuluji, prokousali jste se šestidílným pokusem o sepsání Fotografova průvodce po svatebním dni. Nečekal jsem, že to vydržíte tak dlouho. Pokud vám Průvodce v nějakém směru pomohl lépe se připravit, utřídit myšlenky či optimalizovat proces focení svatby, pak splnil svůj účel. Pokud ne, tak buď A) jste frajeři a máte to zmáknuté, nebo B) někde jsem udělal chybu. Pokud B) je správně a víte kde, dejte mi prosím vědět. Díky a dobré světlo!
Tady jste už zase fotoreportérem, takže mějte oči otevřené, čočky čisté a buďte připraveni.
Hostina má v českých luzích a hájích určitá pravidla, pramenící ze zvyklostí. Mezi okamžiky, které by určitě neměly na fotkách chybět, patří zejména:
– úvodní přípitek novomanželů s překvapením aneb kdo bude nosit „kalhoty“
– zametání střepů
– slavnostně prostřená svatební tabule
– společné krmení
– dort a jeho krájení
– proslovy důležitých a přípitek
– první tanec
Času je dost, teď už se nikam nespěchá. Soustřeďte se tedy na to, ať máte pokryto vše důležité. Můžete přidat portréty svatebních hostů v průběhu večera, zejména u rodin s dětmi to mívá smysl.
Za velmi důležité považuji detaily. Pro celistvost příběhu asi nemá moc význam fotka, na které švagr tlačí knedlík do hlavy. Bude-li ale v konečném výběru chybět detail dortu nebo výzdoby stolů, je to trošičku průšvih. V této fázi platí více než kde jinde: detaily, detaily, DETAILY! K většině focení budete asi potřebovat blesk na drobné přisvětlení. Je-li to možné, využijte přirozeného světla. Platí zde vesměs to stejné, co pro obřad. Těžkou práci koná přirozené světlo (pokud je).
Experimentujte
Máte-li stativ, můžete u večerních radovánek zkusit pár experimentů s expozičním časem, nastavení bílé atd. Zkuste zapojit i blesk. Kombinace dlouhých časů závěrky a synchronizace blesku na druhou lamelu umí vyprodukovat zajímavé výsledky. (Poznámka pro nezasvěcené, věci znalí mohou přeskočit: dlouhý čas závěrky způsobí, že fotka je rozmazaná. Čím delší čas, tím je fotka rozmazanější. Pokud scénu osvětlíte bleskem na konci expozice, na malilinkatou chviličku, těsně před zavřením závěrky, všechno zmrazíte. Blesk je totiž opravdu bleskový, trvá třeba tisícinu nebo dvoutisícinu vteřiny.) S rychlostí závěrky experimentujte, zkuste půl vteřiny, vteřinu, dvě, tři a vraťte se k tomu, co podle vás fungovalo nejlíp. Když v průběhu expozice ještě „zazoomujete“, vznikne například něco takového:
Znovu zdůrazním, že v této fázi je dostatek času na experimenty. Tou dobou už stejně 99% všech fotek i důležitých momentů máte za sebou, takže už nemůžete nic ztratit, jen získat. Zkuste použít i blesk mimo sáňky fotoaparátu (jak jste si v minulé kapitole prokázali tu laskavost). Někdy se vám může podařit fotka, kterou jste původně ani nečekali (ale to novomanželům neříkejte – celou dobu se musíte tvářit, že víte, co děláte ;-)). Takhle třeba nasadíte blesk na stojan, na blesk plný CTO gel, aktivujete bezdrátový režim (nebo připojíte rádiový odpalovač) a postavíte ho na chodník před recepci (spolu s asistentkou, která stojan pohlídá, aby nepadl do nepravých rukou). A simulujete západ slunce, který v červnu v 5 hodin odpoledne je i na severní hemisféře na míle a hodiny daleko. Vhodnou kombinací expozičního času, clony a výkonu blesku sladíte denní světlo s tím bleskovým (pozor na synchročas) a je to :-). Scénu si nachystejte dopředu a realisticky vyhodnoťte její potenciál, ať novomanžele nezatěžujete půl hodiny něčím, co pak v PC rovnou smažete.
Rada č. 9 sestává ze dvou pravidel a je asi tou nejuniverzálnější, na kterou jsem kdy narazil. Neplatí jen pro svatby, ale veškeré foceníčehokoliv.
Pravidlo č. 1: Vyfoťe to.
Pravidlo č. 2: Vyfoťte to líp.
Smyslem prvního pravidla je, abyste nezmeškali žádný důležitý okamžik (jakákoliv fotka je lepší než žádná fotka). Smyslem druhého pravidla je, abyste neusnuli na vavřínech. Na každou fotku, kterou uděláte, existuje lepší fotka té samé věci. Najděte ji a vyfoťte. Pokud uvidíte něco, co vás vizuálně přitahuje, udělejte klidně dvacet fotek toho samého. Každou trošku jinou, pochopitelně. Drobná změna kompozice, světla či focení z úplně jiné strany. Cokoliv. Cítíte-li potenciál, vyždímejte ho do sucha. Stojí to za to. Času je dost a pixely jsou zadarmo (i ty, co jsou mega), tak toho využijte.
