† 24. 6. 2015

Dnes ráno nás opustila moje poslední babička. Její odchod byl rychlejší, než jsme si připouštěli. A toto je její poslední fotka, kterou jsem udělal před pěti týdny. Takto navždy zůstane v mé paměti. R. I. P.
Na její portrét jsem se chystal několik měsíců. Jelikož jsme se vídali maximálně jednou za tři týdny, možnosti byly omezené. Jsem rád, že jsem to stihl, i když na poslední chvíli.

Teď už vím, že rozhodnutí vzít do ruky fotoaparát byla v mém životě správná volba. Clonová čísla, expoziční časy, kvantita a kvalita světla, způsoby bezdrátové komunikace mezi blesky…. ….všechno jsou to podružné banality. Odpovědi na otázky „jak“.

Ale ten lehký úsměv na tváři a oči plné laskavosti.

To je ta motivace. To je ta odpověď na primární otázku: proč?

Jen mě mrzí, že jsem nevzal fotoaparát do ruky o deset, patnáct let a několik příbuzných dřív.