Life at shutter speed.
Další do série projektu Quit Smoking (Svlečte smoking).
Poděkování patří všem, kteří jakkoliv přispěli ke vzniku této série:
modely – Radim Brychta, Alena Taranzová, Julie Tomaňová
zajištění plynové masky – Magdaléna Dvořáčková
lokace – restaurace East Village Bar & Diner
Díky!
Fotíte-li portréty, odrazná deska 5in1 je pravděpodobně tím prvním vybavením (po fotoaparátu a objektivu), které si pořídíte. Je to levné víceúčelové zařízení, které vám dovolí pracovat s dostupným světlem – odrážet ho, směrovat do tmavých míst, rozptylovat, změkčovat, pohlcovat, případně měnit jeho charakter tím, jaký povrch máte zrovna nasazen (bílý, stříbrný, zlatý…).
. . .
Odraznou desku však můžete použít i způsobem, který výrobce původně nezamýšlel – například k vytvoření proudu vzduchu, kterým rozevlajete dlouhé vlasy modelu, který zrovna fotografujete (pokud zrovinka nemáte před objektivem partičku skinů). Stačí jedno mocné máchnutí ze strany a máte fotku, jako je tato. Pravda, potřebujete k tomu máchání asistenta. Ale – řekněme si to na rovinu – kdo, v dnešní době, jednoho nebo dva na každém focení nemá, že? 🙂
Selfie cestou do práce aneb volné/zájmové pokračování projektu DEDPXL ve stylu devátého kola (autoportrét). Pokračovat ve čtení „Astro-selfie“
Ranní „modrá hodinka“ je kouzelná. Tma se pomalu mění v pološero, světlo je ještě dlouhé desítky minut daleko. Brněnská přehrada. Postáváte na břehu s rukama v kapsách a sledujete, jak se obloha na východě začíná červenat. Pokračovat ve čtení „Brněnská přehrada za úsvitu“
Čas od času v dlouhých zimních večerech nemáte co dělat. Všichni už vzorně spí – děti ve svém pokojíčku, manželka u televize. A tak máte sem tam čas ponořit se do archivu fotografií a hledáte ztracené klenoty.
Někdy narazíte na fotku, kterou jste předtím přehlédli, nebo se vám prostě jen nezdála dost dobrá. A tak se vrátíte zpět k původnímu negativu. Kliknete na fotku pravým myšítkem a z místní nabídky zvolíte Develop Settings → Reset. A vyvoláváte negativ znovu od začátku. Uvědomíte si, jak vám zrovna je a co potřebujete z fotky cítit, když se na ni podíváte. Jak se časem zlepšují vaše dovednosti, fotka na konci procesu vypadá úplně jinak, než když jste ji tehdy vyvolali poprvé. Úplně jinak. Tak nějak… …líp.
Nezáleží na tom, co děláte. Jestli fotíte, malujete, vaříte, vyšíváte, nebo střílíte na terč. Trénujte a pracujte na sobě. Výsledky se po čase dostaví a budete ze sebe mít radost. A to stojí za to, věřte mi.
Další cesta do práce s krátkou zajížďkou na Brněnskou přehradu, přesně do stejného místa, kde jsem vloni v červnu pořizoval tuto fotku pro článek o HDR. Jenže tentokrát je začátek března, krátce po zimě. Hladina přehrady je popuštěná asi o půl metru níž než obvykle. Přestože denní teploty už jdou hodně nad nulu, je přehrada ještě celá zamrzlá a jen u krajů, kde se v předešlých dnech opřelo slunko, se led místy rozpustil. Na vodě vidím plavat hezké „minikry“, jdu to prozkoumat blíž. Je ale zataženo, s vyhlídkou na celodenní déšť, a tak málem ani nevytáhnu foťák z brašny. Víceméně jen skepticky stojím tam, kde v létě už bývá voda, a tlačím do sebe banán (do snídaně s pořádnou, čerstvě mletou filtrovanou kávou je daleko). Nakonec přece jen foťák vytáhnu (stativ ani nesundávám z ramene), zkomponuji výrazné popředí a z ruky pořídím tři fotky. Když už jsem přece přijel, neodjedu s prázdnou. Z-A-S-E se cítím vinen z porušení prvního přikázání („nevyfotíš bez dobrého pocitu“), což ze mě pro tuto chvíli dělá namísto forografa jen prachsprostého majitele fotoaparátu. Jinými slovy „děvku digitálu“, která cvakne, protože může.
Doma mi to ale nedá a začnu nad fotkou přemýšlet. Představoval jsem si, že uvidím úžasný úsvit – těch nádherných pár desítek minut, kvůli kterým vstáváme tak brzo. Jenže realita nic moc. Přání je ale otcem myšlenky a už chyběl jen maličký krůček:
Co kdybych ten krásný východ slunce udělal?
V archivu mám několik desítek tisíc fotek. To by bylo, aby na některé z nich nějaký pěkný úsvit nebyl… Otevřu Photoshop a snažím se zužitkovat techniky, které jsem se za uplynulý rok naučil. Zdali se povedlo nebo ne, můžete zhodnotit sami. Tady jsou původní fotky:
Je to podvod, vytvářet něco, co v tu chvíli neexistovalo? Dnes spíš běžná praxe. Takhle nějak jsem si tu scénu představoval. Je podvod ztvárnit svoji vizi? Začínám milovat Photoshop. Pomáhá mi vytvářet svět podle mých představ. Přivolat úsvit, uklidit nepořádek, vymazat ze světa nepohodlné lidi. Jde přece o výsledek.
Někdy se vracím ke starším fotkám a vyvolávám je z digitálního negativu znovu. Proč? Jen tak. Pro trénink. Dřív jsem svoje fotky vyvolával podle toho, co moje oči viděly v okamžiku focení. Poslední dobou ale vyvolávám spíše podle toho, jak jsem se cítil. Nebo, jak se cítím ve chvíli, kdy retušuji. V různých časech nepřekvapivě má člověk různé nálady a rozpoložení a tak se stává, že z jednoho okamžiku mám fotky, které jsou úplně jiné. A nejinak je tomu i s touto. Pro srovnání, jak vypadala skoro stejná fotka (vyfocená o minutu dříve) po prvním vyvolání:
A jak vypadala ta úvodní ve formě negativu, když vypadla z paměťové karty:
O čem je dnešní příspěvek? Krajinářská fotografie – jak kritické je být na správném místě včas…
Občas si tak vykouknu z okna své ložnice do přírody na cestu pod domem, která vede kolem zahrádkářské kolonie nad Údolím oddechu. Chodím tam pozorovat světlo – jeho směr, intenzitu, barvu. Chodím je pozorovat několikrát denně. O víkendech, kdy jsem doma, tak i několikrát za jedno ráno. A když je světlo zajímavé, vyfotím ho. Pokaždé stejný pohled – stejný směr, stejný výřez. Jen měnící se světlo.
Jeden z nejkrásnějších pohledů je v zimě, na konci roku. Slunko je v takové pozici a v takovém úhlu, že není stíněno vedlejším domem. A když se povede, aby slunko na chvíli prosvitlo mezi horizontem a zimními mraky, a přidá se stoupající mlha a námraza na stromech, je to krásná podívaná. Netrvá ale dlouho. Fotky v úvodu příspěvku jsou vyfoceny s odstupem dvou minut – první v 8:12, druhá v 8:14. V jednu chvíli světlo je a vy máte pocit, že jste v pohádce (nevím proč mě zrovna napadl Mrazík). Za dvě minuty už není. Je to jako okno do jiné dimenze, které se otvírá jednou za čas a jen na krátkou chvíli. Podobně, jako zde nebo zde.
To ráno jsem vyfotil víc fotek. Třeba v 7:25, kdy slunko ještě nebylo nad horizontem (dole). Stejný pohled, úplně jiné světlo. Krajinářská fotografie stojí a padá se zajímavým světlem. A na tom, zda je dokážete zachytit. Na tom, jestli jste ve správnou chvíli na správném místě. Okno se otvírá jen někdy a jen na krátkou chvíli. Buďte připraveni. Buďte tam. Budete odměněni.
Předminulou neděli jsem vyrazil na přehradu. Jen tak, oddychnout. Zabít čas, než se prvorozený s druhorozenou vyspí po obědě. A případně cvaknout, co oko zaujme. Počasí nic moc, zataženo odnevidímdonevidím, všechno tak zoufale šedé. Aspoň že nepršelo. Tentokrát jsem měl více duchapřítomnosti než onehdy na jaře a nezapomněl doma foťák (první předpoklad úspěchu splněn). Chvíli jsem jen tak bloudil a hledal kompozice, ale nenacházel nic pořádného, co by stálo za to. Ze samého zoufalství jsem se dokonce pokoušel vyexperimentovat abstrakci:
Když pak najednou – z ničeho nic – došlo k Osvícení. Mraky se na malou chvíli rozestoupily. No, spíš se jen tak náhodou v jednom místě poskládaly do tenší vrstvy. A zpoza mraků prosvitlo sluníčko a rozzářilo řadu podzimně zbarvených stromů. Vyrazil jsem sprintem na blízké molo (přísahám, že jsem bych rychlejší než Bolt). Foťák na stativ a pár rychlých snímků. Celé to trvalo asi minutu a půl, možná dvě. Dočasně ztenšená vrstva mraků ztloustla a všechno bylo zase šedé jako předtím. Moc jsem toho nestihl.
Jestli tam nahoře někdo poslouchá, chtěl bych navrhnout, aby takové momenty byly hlášeny minimálně dvě hodiny dopředu. Místo a čas konání a doba trvání. Stačil by mejlový newsletter, podle kterého by se člověk mohl rozhodnout, kam a kdy vyrazí. Byl by na místě včas, s drátěnou spouští v ruce připraven zachytit prchavé kouzlo okamžiku. Hned bych se přihlásil k odběru… Celý proces by byl racionalizovaný a ekonomický – najednou by odpadla veškerá nejistota a hodiny čekání na světlo, které nakonec nepřijde. Nádherných snímků by bylo více a z každé fotovýpravy byste se vraceli s kartou plnou dobrých úlovků (kdo by to nechtěl). Paretovské zlepšení? Záleží na úhlu pohledu. Najednou by se na určitých místech srocovaly davy fotografů čekajících na jeden okamžik. Možná by se přestali snažit přemýšlet o tom, jak udělat dobrou fotku (je to tutovka, psali to v tom mejlu přece). Vytratila by se z toho veškerá romantika. Odstranili byste jeden z primárních motivů – totiž to vzrušující čekání, jestli to vyšlo, nebo ne…
Osvícení bývá krátké. Ale obykle stojí za to. Mějte oči otevřené a buďte připraveni. Newsletter se nechystá.
…je tu.
Stejné místo a stejný strom, se kterým jsem před rokem a půl otvíral tenhle blog. Jiná roční doba. Jiné podmínky, jiné světlo, jiné barvy. Jiná perspektiva, jiná rychlost závěrky. A také úplně jiná nálada. Chmurná, pošmourná, chladná. Temnota, tiše a plíživě obklopující poslední ostrůvek optimismu. Brzy i on se bude muset vzdát a na nějaký čas předat vládu temné straně.
Na dovolené. Břestek, Chřiby. Malá ves v bezprostřední blízkosti hradu Buchlova. Do vsi se od Buchlovic sjíždí s kopce. Hned druhý den nad ránem jsem vyrazil zachytit ranní výhled na úrodné lány slováckého kraje.
Mám hrozně rád tu denní dobu. Přijedete zpátky, odložíte brašnu a stativ a plynule se připojíte k ostatním, kteří před chvílí vstali. Ale jste o něco bohatší. Viděli jste východ slunce nad obzorem. Slyšeli jste toho dne poprvé kokrhat kohouta. Viděli jste srny poklidně kráčet polem v tichu, jaké bývá jen před východem slunce. A to všechno v době, kdy ostatní ještě spali… 🙂
******
Jednatřicátého května 2016.
4:55: Obvyklý budíček do práce.
4:59: Příchod do obývacího pokoje.
5:01: Rozlepení očí, pohled z okna. Slunce právě vychází, v údolích se líně převaluje mlha.
5:01: PANIKA. Tohle musím stihnout! Napít, vyčistit zuby. Balím foťák, stativ, klíče od bytu, klíče od garáže, klíče od auta, klíče od práce, doklady a peněženku. Banán.
5:07: Zběsilý úprk směr garáž.
5:15: Odjezd do polí mezi Žebětínem a Starou dálnicí.
5:27: První série záběrů:
Linie, světlo, atmosféra. Dobré, ale ještě to není ono. NĚCO tomu chybí.
5:31: přejezd mezi chatkami do vedlejšího údolí. Snad tam bude lepší záběr.
5:38: Druhá série záběrů. Kdo by poznal, že stojím 10 metrů od autobusové zastávky… Je to tam! Krásné světlo, slunce v záběru, mlha, atmosféra, kompozice (úvodní fotka).
5:39: Pár stovek kroků za hledáním lepšího snímku. Skvělé podmínky díky bohu pořád trvají.
5:42: Třetí série záběrů:
Světlo je pořád tam, trošku zajímavější popředí (rýhy v obilí), ale ve středním poli nejsou ty stromy – výraznému slunci nalevo chybí kompoziční protiváha v pravé polovině snímku. Vyhrává druhá série se sluncem a stromy v záběru.
5:51: Mlha se zvedla a kraj zahalil šedivý stín bez výrazu. Odjezd do práce.
******
To světlo, když začíná nový den. Ta opojná všeobjímající oranžová záře, kterou spáči nikdy neuvidí. TO je ten důvod, proč vstáváme brzy.
Jaro v polích mezi Žebětínem a starou dálnicí. Od přírodní rezervace Pekárna. Rychlá ranní akce. Příjezd, odstavení auta u jezdeckého klubu Eliot. Po cestě při běhu do kopce, abych zbytečně nezdržoval, roztahuju stativ. Nacvaknu foťák, kompozice, párkrát expozice. Pohledy na ostatní strany, jestli mi něco neuniká. Při poklusu zpět, abych zbytečně nezdržoval, skládám stativ.
„Tatíííííííííííí, a proč ti to trvalo tak dlooouhooooooooo?“
🙂
[:cs]
Dnes to venku moc hezky nevypadá (tedy aspoň tady v Brně ne), tak vkládám trošku optimismu pro dnešní šedý den 🙂
Vytaženo z archivů (dovolená 2014).[:en]
Today is not good weather (definitely not here in Brno), so I post a little bit of optimism for this day of grey 🙂
Photo from 2014 archives.
Dnes to venku moc hezky nevypadá (tedy aspoň tady v Brně ne), tak vkládám trošku optimismu pro dnešní šedý den 🙂
Vytaženo z archivů (dovolená 2014).[:]
Jsem rád, že v tom nejsem sám…
*
*
*
…a jen doufám, že jim to vychází. Přál bych jim to.
* * *
Svlečte smoking.
* * *
Přestože bylo nedlouho po poledni, slunko už bylo docela nízko a střídavě se schovávalo za mraky. Vyrazil jsem s prvorozeným na proházku, protože…. znáte to: Všude dobře, tak co doma 🙂 . Foukal sice ledový vítr, ale když slunko zasvitlo, les byl najednou plný lehkosti a optimismu.
Nebyl to takový ten šedý vlhký listopadový hnus. Najednou jako byste se v kalendáři přenesli o měsíc zpět. Stojíte po kotníky v listí a vás i celý les zaplavuje všeobjímající záře, která vaším směrem vysílá neobyčejné množství pozitivní energie. Otočíte se čelem ke zdroji, abyste zachytili co možná nejvíc, zavřete oči, několikrát se zhluboka nadechnete a necháte se na pár okamžiků pohltit a nabít.
A než zase přijde mrak, rychle rozložíte stativ, nastavíte nejnižší ISO, střední clonu, která vám zaručí dostatečnou ostrost a hloubku pole (třeba f/10), a záměrně o jednu clonu přeexponujete. Abyste do fotky dostali tu lehkost a optimismus.
Všechny byly téměř stejné. Přece však jeden jiný. Speciální. Jakoby ještě živý nastavoval tvář nízkým odpoledním paprskům, aby zachytil poslední teplo svého života. Paprsky však záhy zmizí a list nadobro zemře. Zhnědne a splyne se záplavou svých bratrů a sester. Zrození, život a smrt. Koloběh přírody. Koloběh života.
Teplý konec léta je definitivně pryč. Než přijde šedá zima, je tu ještě krátké mezidobí chladných, vlhkých, ranněmrazivěmlhavých, za nehty protivně vlezlých, nádherně barevných podzimních dní. Stačí jen vzít s sebou stativ a hledat hezkou kompozici. Budete-li mít to štěstí, že zároveň najdete i světlo, máte úspěch téměř jistý. Já tentokrát našel jen tu kompozici. Bez světla.
Buďte lepší než já. Najděte i světlo.
Začal podzim. Listí se barví, vítr fouká studeně a teplých prosluněných dnů bude čím dál tím míň. Užívejte si každý z nich, dokud ještě nějaké jsou.
Foceno 28. září na Sokolském koupališti u přehrady. ISO 100, f/16, čas 20 sekund s neutrálním šedým filtrem ND 1000x (minus 10 EV). Ty rozmázlé větve fakt nejsou ušmudlaný objektiv 😉
Jdu si takhle po ulici a vidím Kérku. A říkám si – toho musím mít. Vzhled drsňáka, co pro ránu nejde daleko (tím myslím sebe), přistoupil jsem s obvyklou otázkou. Pokračovat ve čtení „Kérka“
Karolína. Pokračovat ve čtení „Vinárenská“
Dnes ráno nás opustila moje poslední babička. Její odchod byl rychlejší, než jsme si připouštěli. A toto je její poslední fotka, kterou jsem udělal před pěti týdny. Takto navždy zůstane v mé paměti. R. I. P. Pokračovat ve čtení „† 24. 6. 2015“
Zamiloval jsem se do ranního světla. Mám rád ty chvíle, kdy se slunko začne objevovat nad obzorem a město ještě spí. Okamžik zrození nového dne. Žádný jiný se tomu nevyrovná. Stojí za to si přivstat. Pokaždé, když si takovou chvíli můžu vychutnat, cítím se obohacen. Obohacen o zážitek, který pro většinu ostatních zůstal skrytý. Protože jednoduše – ještě leží v posteli. Pokračovat ve čtení „Ranní (2)“
Každý rok na dvoře filozofické fakulty v Brně. Je to jako růžové mámení. Začíná to nenápadně – celý rok jakoby spící sakura se na pár dní probudí k životu a rozkvete. Pak zavane lehký vánek a odpadne první květ. Pokračovat ve čtení „Růžová…“
Bývalá zahrádkářská kolonie, posledních asi 25 let území nikoho. Pár hektarů přírody, o kterou se nikdo nestará. Roste si jak chce a jak se jí líbí. Pokračovat ve čtení „O civilizaci…“
Vesměs dílem náhody je tato fotka. A vás určitě všechny zajímá, jak vznikla. No tak dobře, když už se ptáte…. 🙂
V dětském pokojíčku máme vestavěnou skříň. A na posuvných dveřích je velké zrcadlo, které žena s dětmi čas od času tématicky zdobí papírovými obrázky. Na velikonoce kuřátka a vajíčka, pak Mikuláš, pak zima a Vánoce (a mezi tím bezpočet nejrůznějších samolepek, které pak nikdy nejdou dolů, grrrr!). Když se nepodaří najít vhodnou motivaci, ranní převlékání je většinou během na dlouhou trať. Nedávno jsem zavítal do pokojíčku a uviděl tenhle obrázek. Ranní slunce svítí oknem přes žaluzie do pokojíčku, dopadá na zrcadlo a od něj se odráží do prostoru pokojíčku. Leč, nese s sebou stín vržený žaluziemi a velkou vystříhanou sněhovou vločkou. A v ten okamžik jsem byl vděčný, že to převlékání trvá tak dlouho. Protože jinak, kdyby nebylo potřeba popohánět, by tahle úžasná fotka vůbec nevznikla.
Sedím si takhle na obědě v East Village (z práce to nemám daleko), když ke mně přišel mladík s neobyčejně intenzivním pohledem. Pokračovat ve čtení „Obědová“
Hostili jsme kamarády. Jelikož před večerními domácími burgery bylo potřeba dostatečně vyhladovět, vyrazili jsme na krátkou procházku k přehradě. A co bych to byl za fotografa, kdybych s sebou nevzal foťák a alespoň jeden blesk. Pokračovat ve čtení „Rychlá vycházková…“
„Pozor pozor! Důležité hlášení!
Nastala nám zima a uhodily mrazy.
Hliníkové stativy bývají příčinou úrazů.
Kovové předměty se vlivem mrazu stávají lepkavými
a je nebezpečné na takové předměty sahat, nebo je dokonce olizovat!
Opakuji.
NEOLIZUJTE HLINÍKOVÉ STATIVY! NEOLIZUJTE ANI NAMRZLÉ OBJÍMKY FILTRŮ!!!
Konec hlášení.“
Dnes je pátek a před námi víkend, jinými slovy dva dny odpočinku od každodenní pracovní rutiny. Pokračovat ve čtení „Přestávka“