Štítek: krajina

Čas od času v dlouhých zimních večerech nemáte co dělat. Všichni už vzorně spí – děti ve svém pokojíčku, manželka u televize. A tak máte sem tam čas ponořit se do archivu fotografií a hledáte ztracené klenoty.

Někdy narazíte na fotku, kterou jste předtím přehlédli, nebo se vám prostě jen nezdála dost dobrá. A tak se vrátíte zpět k původnímu negativu. Kliknete na fotku pravým myšítkem a z místní nabídky zvolíte Develop Settings → Reset. A vyvoláváte negativ znovu od začátku. Uvědomíte si, jak vám zrovna je a co potřebujete z fotky cítit, když se na ni podíváte. Jak se časem zlepšují vaše dovednosti, fotka na konci procesu vypadá úplně jinak, než když jste ji tehdy vyvolali poprvé. Úplně jinak. Tak nějak…    …líp.

Nezáleží na tom, co děláte. Jestli fotíte, malujete, vaříte, vyšíváte, nebo střílíte na terč. Trénujte a pracujte na sobě. Výsledky se po čase dostaví a budete ze sebe mít radost. A to stojí za to, věřte mi.

. . . [ o ] . . .

O čem je dnešní příspěvek? Krajinářská fotografie – jak kritické je být na správném místě včas…

Občas si tak vykouknu z okna své ložnice do přírody na cestu pod domem, která vede kolem zahrádkářské kolonie nad Údolím oddechu. Chodím tam pozorovat světlo – jeho směr, intenzitu, barvu. Chodím je pozorovat několikrát denně. O víkendech, kdy jsem doma, tak i několikrát za jedno ráno. A když je světlo zajímavé, vyfotím ho. Pokaždé stejný pohled – stejný směr, stejný výřez. Jen měnící se světlo.

Jeden z nejkrásnějších pohledů je v zimě, na konci roku. Slunko je v takové pozici a v takovém úhlu, že není stíněno vedlejším domem. A když se povede, aby slunko na chvíli prosvitlo mezi horizontem a zimními mraky, a přidá se stoupající mlha a námraza na stromech, je to krásná podívaná. Netrvá ale dlouho. Fotky v úvodu příspěvku jsou vyfoceny s odstupem dvou minut – první v 8:12, druhá v 8:14. V jednu chvíli světlo je a vy máte pocit, že jste v pohádce (nevím proč mě zrovna napadl Mrazík). Za dvě minuty už není. Je to jako okno do jiné dimenze, které se otvírá jednou za čas a jen na krátkou chvíli. Podobně, jako zde nebo zde.

To ráno jsem vyfotil víc fotek. Třeba v 7:25, kdy slunko ještě nebylo nad horizontem (dole). Stejný pohled, úplně jiné světlo. Krajinářská fotografie stojí a padá se zajímavým světlem. A na tom, zda je dokážete zachytit. Na tom, jestli jste ve správnou chvíli na správném místě. Okno se otvírá jen někdy a jen na krátkou chvíli. Buďte připraveni. Buďte tam. Budete odměněni.

. . . [ o ] . . .

…je tu.

Stejné místo a stejný strom, se kterým jsem před rokem a půl otvíral tenhle blog. Jiná roční doba. Jiné podmínky, jiné světlo, jiné barvy. Jiná perspektiva, jiná rychlost závěrky. A také úplně jiná nálada. Chmurná, pošmourná, chladná. Temnota, tiše a plíživě obklopující poslední ostrůvek optimismu. Brzy i on se bude muset vzdát a na nějaký čas předat vládu temné straně.

. . . [ O ] . . .

Na dovolené. Břestek, Chřiby. Malá ves v bezprostřední blízkosti hradu Buchlova. Do vsi se od Buchlovic sjíždí s kopce. Hned druhý den nad ránem jsem vyrazil zachytit ranní výhled na úrodné lány slováckého kraje.

Mám hrozně rád tu denní dobu. Přijedete zpátky, odložíte brašnu a stativ a plynule se připojíte k ostatním, kteří před chvílí vstali. Ale jste o něco bohatší. Viděli jste východ slunce nad obzorem. Slyšeli jste toho dne poprvé kokrhat kohouta. Viděli jste srny poklidně kráčet polem v tichu, jaké bývá jen před východem slunce. A to všechno v době, kdy ostatní ještě spali… 🙂

. . . [ O ] . . .

Výpisek z deníčku krajinářského fotografa

******

Jednatřicátého května 2016.

4:55: Obvyklý budíček do práce.
4:59: Příchod do obývacího pokoje.
5:01: Rozlepení očí, pohled z okna. Slunce právě vychází, v údolích se líně převaluje mlha.
5:01: PANIKA. Tohle musím stihnout! Napít, vyčistit zuby. Balím foťák, stativ, klíče od bytu, klíče od garáže, klíče od auta, klíče od práce, doklady a peněženku. Banán.
5:07: Zběsilý úprk směr garáž.
5:15: Odjezd do polí mezi Žebětínem a Starou dálnicí.
5:27: První série záběrů:
Linie, světlo, atmosféra. Dobré, ale ještě to není ono. NĚCO tomu chybí.

5:31: přejezd mezi chatkami do vedlejšího údolí. Snad tam bude lepší záběr.

5:38: Druhá série záběrů. Kdo by poznal, že stojím 10 metrů od autobusové zastávky… Je to tam! Krásné světlo, slunce v záběru, mlha, atmosféra, kompozice (úvodní fotka).

5:39: Pár stovek kroků za hledáním lepšího snímku. Skvělé podmínky díky bohu pořád trvají.
5:42: Třetí série záběrů:
Světlo je pořád tam, trošku zajímavější popředí (rýhy v obilí), ale ve středním poli nejsou ty stromy – výraznému slunci nalevo chybí kompoziční protiváha v pravé polovině snímku. Vyhrává druhá série se sluncem a stromy v záběru.

5:51: Mlha se zvedla a kraj zahalil šedivý stín bez výrazu. Odjezd do práce.

******

To světlo, když začíná nový den. Ta opojná všeobjímající oranžová záře, kterou spáči nikdy neuvidí. TO je ten důvod, proč vstáváme brzy.

Jaro v polích mezi Žebětínem a starou dálnicí. Od přírodní rezervace Pekárna. Rychlá ranní akce. Příjezd, odstavení auta u jezdeckého klubu Eliot. Po cestě při běhu do kopce, abych zbytečně nezdržoval, roztahuju stativ. Nacvaknu foťák, kompozice, párkrát expozice. Pohledy na ostatní strany, jestli mi něco neuniká. Při poklusu zpět, abych zbytečně nezdržoval, skládám stativ.

„Tatíííííííííííí, a proč ti to trvalo tak dlooouhooooooooo?“

🙂

[:cs]

Dnes to venku moc hezky nevypadá (tedy aspoň tady v Brně ne), tak vkládám trošku optimismu pro dnešní šedý den 🙂

Vytaženo z archivů (dovolená 2014).[:en]

Today is not good weather (definitely not here in Brno), so I post a little bit of optimism for this day of grey 🙂

Photo from 2014 archives.

Dnes to venku moc hezky nevypadá (tedy aspoň tady v Brně ne), tak vkládám trošku optimismu pro dnešní šedý den 🙂

Vytaženo z archivů (dovolená 2014).[:]

Přestože bylo nedlouho po poledni, slunko už bylo docela nízko a střídavě se schovávalo za mraky. Vyrazil jsem s prvorozeným na proházku, protože…. znáte to: Všude dobře, tak co doma 🙂 . Foukal sice ledový vítr, ale když slunko zasvitlo, les byl najednou plný lehkosti a optimismu.

Nebyl to takový ten šedý vlhký listopadový hnus. Najednou jako byste se v kalendáři přenesli o měsíc zpět. Stojíte po kotníky v listí a vás i celý les zaplavuje všeobjímající záře, která vaším směrem vysílá neobyčejné množství pozitivní energie. Otočíte se čelem ke zdroji, abyste zachytili co možná nejvíc, zavřete oči, několikrát se zhluboka nadechnete a necháte se na pár okamžiků pohltit a nabít.

A než zase přijde mrak, rychle rozložíte stativ, nastavíte nejnižší ISO, střední clonu, která vám zaručí dostatečnou ostrost a hloubku pole (třeba f/10), a záměrně o jednu clonu přeexponujete. Abyste do fotky dostali tu lehkost a optimismus.

Všechny byly téměř stejné. Přece však jeden jiný. Speciální. Jakoby ještě živý nastavoval tvář nízkým odpoledním paprskům, aby zachytil poslední teplo svého života. Paprsky však záhy zmizí a list nadobro zemře. Zhnědne a splyne se záplavou svých bratrů a sester. Zrození, život a smrt. Koloběh přírody. Koloběh života.

Teplý konec léta je definitivně pryč. Než přijde šedá zima, je tu ještě krátké mezidobí chladných, vlhkých, ranněmrazivěmlhavých, za nehty protivně vlezlých, nádherně barevných podzimních dní. Stačí jen vzít s sebou stativ a hledat hezkou kompozici. Budete-li mít to štěstí, že zároveň najdete i světlo, máte úspěch téměř jistý. Já tentokrát našel jen tu kompozici. Bez světla.

Buďte lepší než já. Najděte i světlo.

Začal podzim. Listí se barví, vítr fouká studeně a teplých prosluněných dnů bude čím dál tím míň. Užívejte si každý z nich, dokud ještě nějaké jsou.

Foceno 28. září na Sokolském koupališti u přehrady. ISO 100, f/16, čas 20 sekund s neutrálním šedým filtrem ND 1000x (minus 10 EV). Ty rozmázlé větve fakt nejsou ušmudlaný objektiv 😉