Autor: David Taranza

Předchozí díly:

Jak fotit svatbu (1) – Úvod
Jak fotit svatbu (2) – Přípravy
Jak fotit svatbu (3) – Obřad a portréty skupin
Jak fotit svatbu (4) – Portréty novomanželů
Jak fotit svatbu (5) – Hostina

 

Svatba skončila, přijeli jste domů. Co obvykle dělám ihned po návratu nebo jako první věc druhý den ráno, je ZÁLOHA. Přehraju všechny fotky do počítače, ale na paměťových kartách je zatím nechávám. Na čím více místech jsou, tím menší je pravděpodobnost, že o ně přijdete.

Software

Na úpravy fotek se mi nejvíce osvědčil Adobe Lightroom (LR). Aby zde nedošlo k elementární desinterpretaci. Popisuji zde svůj vlastní způsob. Nikomu nic nevnucuji, jsem si vědom, že každý má své vlastní postupy, takže tento díl berte spíš jako náhled toho, jak se to taky dá dělat (když o tom tak přemýšlím, platí to vlastně pro všechny díly Průvodce). Volím právě LR – kvůli skvělému workflow už od okamžiku, kdy vložíte paměťovou kartu do čtečky. V jednom kroku fotky hromadně překopírujete na HDD počítače, importujete do katalogu LR pro úpravy, můžete jim také přiřadit klíčová slova, do metadat vložit informace o copyrightu a třeba provést přednastavenou základní tonální úpravu. Ještě v tomtéž kroku můžete zvolit, zda chcete vytvořit sekundární zálohu všech fotek.

Úpravy

Poté, ještě před úpravou, všechny fotky jednu po druhé prohlédnu a označuji odpad pro smazání – fotky neostré, expozičně a kompozičně zpackané, horší z dvojic atd. Prostě všechny, u nichž „odpad“ je to první, co vás při pohledu na ně napadne. Obvykle to bývá plus mínus 10% z celkového počtu. Beru to tak, že čím víc fotek smažu, tím míň jich budu v další fázi zpracovávat. Po smazání odpadu přicházejí na řadu úpravy. Barevnost, tonalita, základní retuš (pokud je nezbytná), ostrost, vinětace, ořez. Podstatnou výhodou LR je možnost kopírovat úpravy z jedné fotky na jinou – takže u typově stejných fotek upravíte zpravidla jen tu první a u ostatních prostě jen synchronizujete nastavení (teď už víte, proč se vyplatí fotit obřad v manuálním režimu) a individuálně doladíte jen ořez. Každý upravuje podle sebe a vlastního vkusu, takže asi nemá smysl chodit do větších podrobností.

Edit

Jakmile jsou fotky upraveny, přichází na řadu edit. Zde si dovolím otevřít malé lingvistické okénko: anglické „edit“ se do češtiny obvykle překládá otrocky jako „úprava“, přičemž se tím myslí úprava barevných a tonálních parametrů fotky. Tyto úpravy se však v angličtině řadí pod výraz „retouch“ (retušovat) nebo (v terminologii LR) přesnější „develop“ (vyvolat), což zřejmě cíleně evokuje temnou komoru z doby kinofilmu. Proces se v podstatě nezměnil, akorát chemikálie teď mají podobu jedniček a nul (a nepáchnou). „Edit“ významově odpovídá procesu tvorby výběru (omezení počtu). LR dovoluje každé fotce přiřadit až pět stupňů hodnocení. Všechny fotky znovu prohlédnu a ty, které se mi líbí, označím třemi hvězdičkami. Mám na paměti, že vyprávím příběh svatebního dne, takže v tomto primárním výběru nesmí chybět žádný důležitý okamžik. Tento prvotní edit poté redukuji tak dlouho, dokud nezbude finální výběr o velikosti 70-110 fotek (cca 10-15% celkového počtu). To zabere několik dní (člověk získá větší odstup) a obvykle vyžaduje spolupráci další osoby (nezaujatý pohled). Poté všechny fotky exportuji do univerzálního formátu jpg (obvykle ve třech velikostech rozlišení – původní, střední pro tisk do 12×18 a malé pro web a posílání mejlem. Samozřejmostí je záloha provedených úprav pro každou fotku (abych případně příště nemusel fotky upravovat znovu).

LR nabízí další možnosti zpracování hotových fotek v modulech Tisk, Web (vytvoření jednoduché html fotogalerie a odeslání na FTP server), Kniha (design fotoknihy a odeslání do výroby ke zpracovateli Blurb do USA, což je sice technicky možné, ale pro nás Evropany asi zbytečně drahé) a Slideshow (tvorba videoklipu). Já osobně tyto moduly nevyužívám, což samozřejmě neznamená, že úpravou fotek to pro mě končí. Můžete také nabídnout řadu doplňkových služeb.

Webová galerie

Jakmile je finální výběr připravený, ujasním si chronologické a logické pořadí fotek v příběhu svatebního dne a vytvořím na svém webu novou stránku s galerií (internet už mají dnes všichni a toto je nejrychlejší způsob doručení). Přístup na stránku opatřím (dočasně) heslem, které poté sdělím novomanželům – mají právo vidět fotky jako první a mají také právo si vybrat, komu povolí přístup (pamatujete se na to, když jsem zdůrazňoval, že všechno řídí oni?). Poskytuje jim to také určitý čas k tomu, aby fotky zhodnotili a případně upozornili, pokud se jim některé z nich nelíbí a proč. Jakmile novomanželé dovolí, heslo odstraním a galerii používám pro vlastní prezentaci.

Záloha

Fotky předávám novomanželům vypálené na DVD. Focení mě neživí (aktuálně, ale nikdy neříkej nikdy), takže si mohu dovolit dělat věci, které profesionální fotografové běžně nedělají. Kdyby profesionál dal novomanželům DVD s fotkami ve vysokém rozlišení, už by si od něj asi nekoupili tištěné fotky. Špatné pro business. Kromě tohoto DVD jsou všechny fotky vč. zdrojových souborů zálohovány u mě. Gigabyty jsou dnes levné a technologicko-cenový výhled do budoucna je veskrze příznivý.

Tisk

Pokud se na tom domluvíte, můžete zajistit i další služby – tisk fotografií dle vlastního výběru (vlastního novomanželům, ne vlastního vám) nebo třeba vytvoření luxusní fotoknihy. Pokud si novomanželé budou tisk zajišťovat sami, doporučte kvalitní minilab, se kterým máte zkušenosti. Bohužel se i tak někdy nevyhnete situaci, kdy ze své strany odvedete maximum – fotíte kvalitními skly, do RAWů, abyste zachytili maximum detailů, ladíte barvy Kelvin po Kelvinu na nelevném kalibrovaném monitoru tak aby byly co nejpřesnější atd. – a v posledním kroku celého procesu novomanželé vaše dosavadní úsilí o kvalitní výsledek spláchnou do toalety tím, že fotky pošlou vytisknout do nejmenované drogerie. Protože tam právě probíhá akce 0,99 Kč/ks na 100+ kusů. No nevemte to, když je to tak levné… Co na tom, že jsou na fotkách všichni oranžoví jako mandarinka. Tohle je prostě risk, který musíte být připraveni přijmout, když dáte z ruky digitální soubory. Útěchou vám může být to, že se na takové fotky nebudete muset dívat:-). Pokud takový risk nechcete přijmout, nedávejte digitální soubory ve vysokém rozlišení z ruky. Výčet doplňkových služeb tím zdaleka nemusí skončit. Záleží jen na vaší fantazii, jak pestrou paletu možností chcete nabízet.

* * *

Tímto vám upřímně gratuluji, prokousali jste se šestidílným pokusem o sepsání Fotografova průvodce po svatebním dni. Nečekal jsem, že to vydržíte tak dlouho. Pokud vám Průvodce v nějakém směru pomohl lépe se připravit, utřídit myšlenky či optimalizovat proces focení svatby, pak splnil svůj účel. Pokud ne, tak buď A) jste frajeři a máte to zmáknuté, nebo B) někde jsem udělal chybu. Pokud B) je správně a víte kde, dejte mi prosím vědět. Díky a dobré světlo!

 

Návrat na Přehled

Předchozí díly:

Jak fotit svatbu (1) – Úvod
Jak fotit svatbu (2) – Přípravy
Jak fotit svatbu (3) – Obřad a portréty skupin
Jak fotit svatbu (4) – Portréty novomanželů

 

Tady jste už zase fotoreportérem, takže mějte oči otevřené, čočky čisté a buďte připraveni.

Hostina má v českých luzích a hájích určitá pravidla, pramenící ze zvyklostí. Mezi okamžiky, které by určitě neměly na fotkách chybět, patří zejména:

– úvodní přípitek novomanželů s překvapením aneb kdo bude nosit „kalhoty“
– zametání střepů
– slavnostně prostřená svatební tabule
– společné krmení
– dort a jeho krájení
– proslovy důležitých a přípitek
– první tanec

Času je dost, teď už se nikam nespěchá. Soustřeďte se tedy na to, ať máte pokryto vše důležité. Můžete přidat portréty svatebních hostů v průběhu večera, zejména u rodin s dětmi to mívá smysl.

Za velmi důležité považuji detaily. Pro celistvost příběhu asi nemá moc význam fotka, na které švagr tlačí knedlík do hlavy. Bude-li ale v konečném výběru chybět detail dortu nebo výzdoby stolů, je to trošičku průšvih. V této fázi platí více než kde jinde: detaily, detaily, DETAILY! K většině focení budete asi potřebovat blesk na drobné přisvětlení. Je-li to možné, využijte přirozeného světla. Platí zde vesměs to stejné, co pro obřad. Těžkou práci koná přirozené světlo (pokud je).

 

Experimentujte

Máte-li stativ, můžete u večerních radovánek zkusit pár experimentů s expozičním časem, nastavení bílé atd. Zkuste zapojit i blesk. Kombinace dlouhých časů závěrky a synchronizace blesku na druhou lamelu umí vyprodukovat zajímavé výsledky. (Poznámka pro nezasvěcené, věci znalí mohou přeskočit: dlouhý čas závěrky způsobí, že fotka je rozmazaná. Čím delší čas, tím je fotka rozmazanější. Pokud scénu osvětlíte bleskem na konci expozice, na malilinkatou chviličku, těsně před zavřením závěrky, všechno zmrazíte. Blesk je totiž opravdu bleskový, trvá třeba tisícinu nebo dvoutisícinu vteřiny.) S rychlostí závěrky experimentujte, zkuste půl vteřiny, vteřinu, dvě, tři a vraťte se k tomu, co podle vás fungovalo nejlíp. Když v průběhu expozice ještě „zazoomujete“, vznikne například něco takového:

Znovu zdůrazním, že v této fázi je dostatek času na experimenty. Tou dobou už stejně 99% všech fotek i důležitých momentů máte za sebou, takže už nemůžete nic ztratit, jen získat. Zkuste použít i blesk mimo sáňky fotoaparátu (jak jste si v minulé kapitole prokázali tu laskavost). Někdy se vám může podařit fotka, kterou jste původně ani nečekali (ale to novomanželům neříkejte – celou dobu se musíte tvářit, že víte, co děláte ;-)). Takhle třeba nasadíte blesk na stojan, na blesk plný CTO gel, aktivujete bezdrátový režim (nebo připojíte rádiový odpalovač) a postavíte ho na chodník před recepci (spolu s asistentkou, která stojan pohlídá, aby nepadl do nepravých rukou). A simulujete západ slunce, který v červnu v 5 hodin odpoledne je i na severní hemisféře na míle a hodiny daleko. Vhodnou kombinací expozičního času, clony a výkonu blesku sladíte denní světlo s tím bleskovým (pozor na synchročas) a je to :-). Scénu si nachystejte dopředu a realisticky vyhodnoťte její potenciál, ať novomanžele nezatěžujete půl hodiny něčím, co pak v PC rovnou smažete.

Rada č. 9 sestává ze dvou pravidel a je asi tou nejuniverzálnější, na kterou jsem kdy narazil. Neplatí jen pro svatby, ale veškeré focení čehokoliv.
Pravidlo č. 1: Vyfoťe to.
Pravidlo č. 2: Vyfoťte to líp.
Smyslem prvního pravidla je, abyste nezmeškali žádný důležitý okamžik (jakákoliv fotka je lepší než žádná fotka). Smyslem druhého pravidla je, abyste neusnuli na vavřínech. Na každou fotku, kterou uděláte, existuje lepší fotka té samé věci. Najděte ji a vyfoťte. Pokud uvidíte něco, co vás vizuálně přitahuje, udělejte klidně dvacet fotek toho samého. Každou trošku jinou, pochopitelně. Drobná změna kompozice, světla či focení z úplně jiné strany. Cokoliv. Cítíte-li potenciál, vyždímejte ho do sucha. Stojí to za to. Času je dost a pixely jsou zadarmo (i ty, co jsou mega), tak toho využijte.

 

Následuje: Jak fotit svatbu (6) – Úpravy v PC

Předchozí díly:

Jak fotit svatbu (1) – Úvod
Jak fotit svatbu (2) – Přípravy
Jak fotit svatbu (3) – Obřad a portréty skupin

 

Tato fáze přichází obvykle mezi obřadem a hostinou nebo před obřadem. Pokuste se zajistit, abyste na focení měli minimálně jednu celou hodinu času. Za každou chvíli navíc buďte rádi, ale hodinu považuji za rozumné minimum. Máte-li možnost, vezměte si s sebou asistenta nebo asistentku, která bude svítit, odrážet světlo a dbát na detaily (!), které vy jako fotograf můžete přehlédnout (nesrovnaný závoj, vykukující konec kravaty apod.). Zkrátka, víc očí víc vidí a víc uhlídá. Nemáte-li vlastního asistenta, zkuste pohledat mezi hosty. Na každé svatbě se najde někdo, kdo si rád zpestří program nevšedním zážitkem, který mu nabídkou asistence poskytnete.

Vaší devízou je možnost popustit uzdu svojí fantazii bez jakýchkoliv omezení. Vaším cílem je vytvořit ty nejkrásnější a nejoriginálnější fotky novomanželů, které jste kdy udělali. I vy se přece chcete zlepšovat a vyvíjet, takže se pokuste překonat výkon z minulé svatby. A příště zase zkusíte překonat výkon z této svatby.

Rekognoskujte

Rada č. 8: Máte-li tu možnost, zajeďte si na místo obřadu ještě před svatbou a v klidu si projděte možné lokace v okolí, pokud jste tam ještě nebyli. Ve svatební den už budete mít díky tomu představu kam zajít a kam se naopak nepouštět. Někdy se třeba stává, že se u zámku či v kostele objeví lešení, jindy se může kácet starý strom apod. Jinými slovy – čas, který ušetříte při hledání vhodné lokace, můžete věnovat focení. A to je podle mě lepší 😉

Tvořte

V ostatních fázích dne jste víceméně pozorovatelem a snažíte se pečlivě vybrat a zachytit důležité okamžiky, které se dějí okolo vás. V této fázi naopak – jste architektem situací. Nezapomeňte, že svatební den patří novomanželům. Ale také vězte, že tato fáze je nejkreativnější z celého dne. Role se do určité míry obracejí a právě v této fázi můžete (a často musíte) novomanželům říkat, co mají dělat, aby fotky vypadaly dobře. Zkrátka, tady se od vás přímo očekává, že si budete vědět rady. Vy jste umělec, vy jste zodpovědný za výsledek. Pokud se fotky nepovedou, nebude za to moci nikdo jiný, než právě vy. Pro focení můžete mít připravené různé scénáře. Mám však za to, že lepší než vytvářet konkrétní situace, je vytvářet podmínky pro situace. Vytvoříte-li pouze podmínky a ne celou situaci, mají vzniklé okamžiky něco důležitého navíc – autenticitu. Docela se mi osvědčilo přivést novomanžele na lokaci a dát jim nekonkrétní úkol, např. „věnujte se sami sobě“.
Tím jsem vytvořil podmínky. Jak novomanželé se situací naloží, co udělají a jak se budou chovat, je jen na nich. Vaším úkolem je zachytit tyto jejich autentické momenty, pracovat se světlem a hlídat si pozadí a kompozici. V průběhu můžete udílet drobné pokyny, abyste vylepšili fotku, kterou jste právě udělali. Některé páry kooperují lépe než jiné a samy vymýšlejí variace situací. Když máte možnost spolupracovat s takovým párem, radujte se a nechte je tvořit, případně dotahujte jejich myšlenky do konce. Ve většině případů však vy jako fotograf vytváříte kostru (tzv. „drátěný model“) dění. Pokud se vám zdá, že situace „nefunguje“, přejděte dál a/nebo vymyslete něco jiného.

Když jste nafotili „jistotu“, zkuste trochu experimentovat. Světelně, kompozičně. Záleží jen na vás, kde máte hranu, jak moc k ní nebo za ni hodláte zajít a kolik z vašich návrhů budou novomanželé ochotni akceptovat.

Jak na světlo

Z hlediska světelného to bývá zpravidla o tom, jestli svítí ostré slunce nebo ne. Možnosti jsou zhruba následující:

• Je pod mrakem

Máte vesměs volné pole působnosti. Lokačně nejste nijak omezeni – můžete jít, kam chcete (a kam nevěsta v šatech a lodičkách zvládne). Nebudete mít ostré hluboké stíny, což je bezpochyby výhoda. Ale pokud chcete vytvořit světelně zajímavější fotky, bude to chtít asi blesk.

• Svítí slunce

V tomto případě máte k dispozici více světelných variant a možností, se kterými ale musíte umět pracovat. V každém případě se chcete vyhnout ostrým hlubokým stínům. Strategií je tedy

1. najít (nebo vytvořit) expozičně milosrdný otevřený stín nebo
2. polohovat novomanžele tak, abyste fotili do protisvětla (poloha slunce 10 až 14 hodin), čímž dostanete jejich obličeje do otevřeného stínu.

Variantou 1 se částečně přesouváte do situace „pod mrakem“, jen si pohlídejte pozadí. Varianta 2 je světelně zajímavější, někdy (častěji než zřídka) si však budete muset pomoci dodatečným světlem. Pokud se rozhodnete zaměstnat blesk, zpravidla budete nuceni volit vyšší clony (abyste se vešli do synchročasu blesku, zpravidla 1/200 nebo 1/250 sec.) a tím pádem budete mít méně rozostřené pozadí. Prokažte si jednu laskavost – v této fázi nepoužívejte přímý blesk nasazený na fotoaparátu. Pokud nevíte jak na to, začněte studovat (poděkujete mi později).

Alternativou je pak použití odrazné desky, kterou světlo ohnete zpět do tváří svatebního páru. Práce s odraznou deskou má 2 pravidla:
1. svítit z pozice „nad hlavou“ – spodní světlo je nepřirozené (většina běžného světla přichází shora), v extrémních situacích může být až strašidelné. A takové svatební fotky asi dělat nechcete.
2. čím je odrazná deska větší, tím více světla a na větší plochu můžete odrazit a tím lépe můžete světlo „dávkovat“. S odraznou deskou velikosti kapesního zrcátka moc velkou plochu nepokryjete. Plochu s rozměrem 1 metr považuji za minimum, nemusíte se bát ani mít odraznou desku velikosti (nad)průměrného asistenta, kterou můžete využít třeba i k vytvoření již zmíněného otevřeného stínu. Odrazná deska má proti blesku navíc 2 velké výhody: je levná a není omezena synchročasem. Můžete tedy používat libovolné kombinace expozičních hodnot tak, abyste co nejlépe dosáhli svého záměru (vize).

To je k této fázi asi tak všechno. Máte k dispozici omezený čas, tak ho využijte co nejlépe.

 

Následuje: Jak fotit svatbu (5) – Hostina

Předchozí díly:

Jak fotit svatbu (1) – Úvod
Jak fotit svatbu (2) – Přípravy

 

Když je všechno připraveno, celý ensemble nasedá do aut a odjíždí do místa, kde se koná obřad. Po příjezdu obvykle nějakou dobu trvá, než se všichni rozkoukají, posilní koláčkem a štamprlí něčeho ostřejšího a seřadí do tvaru. V tuto chvíli máte jako fotograf jedinečnou příležitost prosáknout do obřadní místnosti, „osahat“ si světlo a určit expoziční strategii.

Obřad

Jelikož ve většině obřadních síní, kostelů a kaplí se světlo nemění příliš dramaticky, osvědčilo se mi nastavit plně manuální režim (M) a následující hodnoty: čas takový, jaký bezpečně udržíte i na delším ohnisku svého zoomu (cca od 1/80 nahoru, podle toho, jak „gramlavé“ má kdo ruce), clonu někde v rozmezí f/4 až f/5,6 a citlivost ISO takovou, která vám dovolí správnou expozici, obvykle někde mezi 400 a 1600. Je to takový rozumný kompromis mezi dostatečně krátkým časem, dostatečnou hloubkou ostrosti a šumem, přičemž platí, že šum je rozhodně menší zlo než pohybová nebo clonová neostrost (odšumět se později v editoru dá, ale rozmazanou fotku nezachrání ani Scott Kelby). Výhodou manuálního režimu je to, že všechny fotky budou exponované stejně (resp. s minimálními rozdíly), což vám dost usnadní práci při úpravách. Na tělo nasazuji také externí blesk, který ve většině případů funguje jen pro přisvětlení stínů (režim TTL obvykle s kompenzací 1 až 2 EV do mínusu), protože

hlavní práci koná přirozené světlo

v místnosti. Všichni naštěstí známe fotky typu přepálená hlava v černém tunelu, takže víme, jak to nemá vypadat. Mám-li sekundární tělo (protože je A: zálohou hlavního těla pro případ problému a B: na detaily), nasazuji na ně delší pevné sklo s vyšší světelností (obvykle 85 mm f/1,8), které mívám v režimu priority clony (A) a nastavuji větší díru (f/2 až f/4 podle požadované hloubky ostrosti) a o stejnou hodnotu snižuji citlivost (ISO 200 většinou stačí).

Velkou proměnnou v expoziční rovnici, kterou musíte vyřešit dopředu, je vyvážení bílé. Logicky máte na výběr buď denní světlo (piktogram sluníčka či blesku) nebo žárovka (piktogram žárovky). Zelenožluté barevně oscilující šílenství zvané zářivka jsem naštěstí v žádné obřadní síni ani kostele zatím nepotkal. Výběr bude záležet hlavně na tom, který druh světla v obřadní místnosti dominuje. Pokud převládá žárovkové světlo, nezapomeňte odpovídajícím způsobem barevně korigovat také blesk, jinak lidé v popředí (na které dosvítí blesk) budou mrtvolně namodralí. A to, zpravidla, nechcete.

Při tomto nastavení vás mohou překvapit už jen dvě věci: 1) skokově se měnící úroveň denního světla (když vyjde/zajde slunce), kterou musíte v manuálním režimu korigovat změnou parametrů expozice a 2) když si při východu z obřadní místnosti zapomenete foťák vrátit zpátky do některého z poloautomatických režimů ;-).

Při samotném obřadu už se řiďte citem – zachyťte všechny podstatné okamžiky, nejdůležitější lidi a taktéž se snažte průběh obřadu příliš nenarušovat. Čím méně budete vidět viděn, tím lépe. Pozor na polibek:
Rada č. 4: Svatební pár dopředu instruujte, že musí stát kolmo k vám (aby na fotce bylo víc než jen ženichova záda) a že mají při polibku napočítat do 3. Ta chvíle patří jen jim a byla by přece škoda, aby byla za vteřinu pryč. A vy jako fotograf budete mít dostatek času na 2 až 3 fotky, protože tohle se úspěšně opakovat opravdu nedá ;-).

Portréty skupin

Po obřadu je obvykle vhodný čas na fotky skupin. Je úkolem fotografa, aby si dav návštěvníků vhodně zorganizoval. Je asi zřejmé, že čím více lidí, tím obtížnější to je. Měli byste mít dopředu stanovené logické pořadí skupin, aby focení šlo co možná nejrychleji (pro svatební hosty to není bůhvíjaká zábava, všichni mají hlad a už se vidí na hostině) a abyste hosty nehonili zbytečně sem a tam. U velkých skupin si před stiskem spouště zkontrolujte, jestli všechny vidíte (pozor, někteří se rádi schovávají). Pro menší skupinky platí, že vyšší lidé by měli být blíže ke středu, menší pak na krajích. U všech skupin pak platí, že novomanželé patří doprostřed (protože kolem nich se ten den všechno točí).

Rada č. 5: Seznam skupin si napište dopředu. Pravděpodobně neznáte všechny účastníky svatby a jen obtížně budete odhadovat jejich důležitost pro svatební pár. Dopředu zaúkolujte budoucí novomanžele, aby vám poslali seznam skupin, které chtějí nafotit. Na běžné svatbě o 30-50 lidech bývá cca 10-15 skupin. Nevím jak vy, ale já si všechny nepamatuji. Jistě, můžete je namemorovat, pokud to dokážete. Já, protože jsem hlava děravá jak cedník, si do kapsy beru logicky uspořádaný seznam. Aneb jak říká moje oblíbené rčení: „Kdo je blbej, ať si koupí notes. Já mám dva!“ Minimalizuji tím pravděpodobnost, že na něco zapomenu.

Rada č. 6: Hlídejte si rozestupy. Na fotkách skupinek není nic horšího, než volný prostor mezi lidmi. Lidé nemají rádi, když někdo narušuje jejich osobní prostor a instinktivně si od ostatních udržují „bezpečný“ odstup. Pokud takovou fotku někdy uvidíte, svědčí to o nepřipravenosti fotografa. Vysvětlete celé skupině, že se musí tlačit co nejvíc do středu fotky. Vyjádřete empatii – i vy samozřejmě chápete, že mnohým je nepříjemné lepit se na jiné lidi, ale že na tu chvíli se musí překonat a pro novomanžele to udělat.

U mužů dávejte obzvláště dobrý pozor na postoj „penalta“ (kolmo k vám s rukama sepjatýma před tělem). Jakmile toto uvidíte (a to vám můžu garantovat, že to uvidíte na každé svatbě), poučte dotyčného gentlemana o lepší póze – natočit na 30-45 stupňů k ose objektivu a zadní rameno schovat za vedle stojícího člověka. A – namáčknout k sobě!
Tady je zdárný příklad toho, jak to NEMÁ vypadat (ano, je bohužel můj):

Rada č. 7: Buďte rázní a nekompromisní. Stojí před vámi velká nesourodá skupina lidí a vy jste teď její velitel. A velitel si musí sjednat respekt. Žabka Kuňkalka si nesjedná nic (a focení jí bude trvat třikrát déle). Nemusíte se bát být teatrální – cokoliv, co vám pomůže udržet pozornost davu.

Z expozičního hlediska zde nehledejte žádné záludnosti. Obvykle volím režim P (programová automatika) nebo A (priorita clony) a blesk v režimu TTL bez kompenzace. Fotky skupin jsou – více než cokoliv jiného – dokumentární. Na umění tady zapomeňte, to přijde později. Omezte se na zachycení toho, že na svatbu přijela i teta Růža z Pejřimova, aby byl pokud možno vidět její obličej a aby byla správně exponovaná (a na fotce ji tím pádem všichni poznali). Víc se od vás – v této fázi – snad ani nečeká.

Po nafocení skupin následuje buď focení portrétů novomanželů nebo přemístění na hostinu, podle časových dispozic dne.

 

Následuje: Jak fotit svatbu (4) – Portréty novomanželů