Bývalá zahrádkářská kolonie, posledních asi 25 let území nikoho. Pár hektarů přírody, o kterou se nikdo nestará. Roste si jak chce a jak se jí líbí. Pokračovat ve čtení „O civilizaci…“
O civilizaci…
DEDPXL (08) – Náladová černobílá
Tématem vyhlášeným na začátku února byla Náladová černobílá („Moody B&W“). Jak příznačné pro únor, kdy je většinou zamračeno, šedivo, černobílo, mlhavo, depresivno, hnusno. A právě z toho vycházelo zadání – deprese, temno, ticho, lítost, neopětovaná láska, nehybný, ztracený, zlomený, zamyšlený, vážný. Jenže já byl v poměrně optimistické náladě, natěšený na jaro, které už o sobě dávalo sem tam vědět. Pokračovat ve čtení „DEDPXL (08) – Náladová černobílá“
Ranní
Vesměs dílem náhody je tato fotka. A vás určitě všechny zajímá, jak vznikla. No tak dobře, když už se ptáte…. 🙂
V dětském pokojíčku máme vestavěnou skříň. A na posuvných dveřích je velké zrcadlo, které žena s dětmi čas od času tématicky zdobí papírovými obrázky. Na velikonoce kuřátka a vajíčka, pak Mikuláš, pak zima a Vánoce (a mezi tím bezpočet nejrůznějších samolepek, které pak nikdy nejdou dolů, grrrr!). Když se nepodaří najít vhodnou motivaci, ranní převlékání je většinou během na dlouhou trať. Nedávno jsem zavítal do pokojíčku a uviděl tenhle obrázek. Ranní slunce svítí oknem přes žaluzie do pokojíčku, dopadá na zrcadlo a od něj se odráží do prostoru pokojíčku. Leč, nese s sebou stín vržený žaluziemi a velkou vystříhanou sněhovou vločkou. A v ten okamžik jsem byl vděčný, že to převlékání trvá tak dlouho. Protože jinak, kdyby nebylo potřeba popohánět, by tahle úžasná fotka vůbec nevznikla.
Obědová
Sedím si takhle na obědě v East Village (z práce to nemám daleko), když ke mně přišel mladík s neobyčejně intenzivním pohledem.
Pokračovat ve čtení „Obědová“Sladká prokrastinace
Mám před sebou dva fotoprojekty. Oba jsou ve fázi rozpracování. Jeden od loňského léta, druhý už téměř tři roky. Proč? P r o k r a s t i n a c e. Pokračovat ve čtení „Sladká prokrastinace“
Rychlá vycházková…
Hostili jsme kamarády. Jelikož před večerními domácími burgery bylo potřeba dostatečně vyhladovět, vyrazili jsme na krátkou procházku k přehradě. A co bych to byl za fotografa, kdybych s sebou nevzal foťák a alespoň jeden blesk. Pokračovat ve čtení „Rychlá vycházková…“
Zima je tu…
„Pozor pozor! Důležité hlášení!
Nastala nám zima a uhodily mrazy.
Hliníkové stativy bývají příčinou úrazů.
Kovové předměty se vlivem mrazu stávají lepkavými
a je nebezpečné na takové předměty sahat, nebo je dokonce olizovat!
Opakuji.
NEOLIZUJTE HLINÍKOVÉ STATIVY! NEOLIZUJTE ANI NAMRZLÉ OBJÍMKY FILTRŮ!!!
Konec hlášení.“
PF 2015
Další rok je pryč a na programu dne je zúčtování. Každý rok si tak soukromě bilancuji plusy a mínusy a dávám si takový výhled na to, co bych chtěl v příštím roce zvládnout. Občejně vychází zhruba tak polovina z předsevzatého. Je to organizační neschopnost nebo příliš ambiciozní plán?
V uplynulém roce 2014 se stalo hodně věcí. Některé z nich plánovaně, jiné naprosto nečekaně. Jedním z produktů spletitých cestiček, které nám vesmír připravil, je tento blog.
Jsem rád, že ho mám…
Jsem rád, že mám místo, kde si mohu při psaní utřídit myšlenky.
Jsem rád, že zde mohu publikovat svoje fotografické výžblepty.
Jsem rád, že jste ochotní moje výžblepty číst a navíc ještě koukat na obrázky.
Díky.
Vše nej do nového roku 2015!
Best Of 2014
Výběr toho nejlepšího, co uplynulý fotorok 2014 přinesl. Byl, pravda, poněkud chudší, než jsem původně očekával, ale i tak se podařilo zachytit některé pěkné okamžiky… Většina fotek byla v průběhu roku k vidění zde buď v galeriích nebo v příspěvcích blogu.
Děkuji svým pravidelným čtenářům (všem třem) za přízeň a jazykové korektorce za dobře odvedenou práci 😉
O nechuti a víře
Čas od času člověka přepadne melancholická. Čas od času bezmezná euforie, jindy zase splín (cíleně se vyhýbám výrazu „deprese“, jelikož to je diagnóza, ne nálada… podobně jako třeba „učitelka“ taky není povolání). A někdy člověka přepadne nechuť. Pokračovat ve čtení „O nechuti a víře“