Každý rok na dvoře filozofické fakulty v Brně. Je to jako růžové mámení. Začíná to nenápadně – celý rok jakoby spící sakura se na pár dní probudí k životu a rozkvete. Pak zavane lehký vánek a odpadne první květ. Pokračovat ve čtení „Růžová…“
Růžová…
O civilizaci…
Bývalá zahrádkářská kolonie, posledních asi 25 let území nikoho. Pár hektarů přírody, o kterou se nikdo nestará. Roste si jak chce a jak se jí líbí. Pokračovat ve čtení „O civilizaci…“
DEDPXL (08) – Náladová černobílá
Tématem vyhlášeným na začátku února byla Náladová černobílá („Moody B&W“). Jak příznačné pro únor, kdy je většinou zamračeno, šedivo, černobílo, mlhavo, depresivno, hnusno. A právě z toho vycházelo zadání – deprese, temno, ticho, lítost, neopětovaná láska, nehybný, ztracený, zlomený, zamyšlený, vážný. Jenže já byl v poměrně optimistické náladě, natěšený na jaro, které už o sobě dávalo sem tam vědět. Pokračovat ve čtení „DEDPXL (08) – Náladová černobílá“
Linie těla (2)
A protože jedna vlaštovka jaro nedělá, přidám i druhou, aby už to jaro konečně přišlo 😉
Linie těla (1)
Myšlenka na tento projekt se zrodila jednoho slunně-mrazivého lednového dopoledne roku 2012 (mimochodem, byl to čtvrtek). Zrovna jsem byl ve floatační vaně, poukaz na její užití jsem dostal od R. B. jako dárek k narozeninám. Pokračovat ve čtení „Linie těla (1)“
Ranní
Vesměs dílem náhody je tato fotka. A vás určitě všechny zajímá, jak vznikla. No tak dobře, když už se ptáte…. 🙂
V dětském pokojíčku máme vestavěnou skříň. A na posuvných dveřích je velké zrcadlo, které žena s dětmi čas od času tématicky zdobí papírovými obrázky. Na velikonoce kuřátka a vajíčka, pak Mikuláš, pak zima a Vánoce (a mezi tím bezpočet nejrůznějších samolepek, které pak nikdy nejdou dolů, grrrr!). Když se nepodaří najít vhodnou motivaci, ranní převlékání je většinou během na dlouhou trať. Nedávno jsem zavítal do pokojíčku a uviděl tenhle obrázek. Ranní slunce svítí oknem přes žaluzie do pokojíčku, dopadá na zrcadlo a od něj se odráží do prostoru pokojíčku. Leč, nese s sebou stín vržený žaluziemi a velkou vystříhanou sněhovou vločkou. A v ten okamžik jsem byl vděčný, že to převlékání trvá tak dlouho. Protože jinak, kdyby nebylo potřeba popohánět, by tahle úžasná fotka vůbec nevznikla.
Obědová
Sedím si takhle na obědě v East Village (z práce to nemám daleko), když ke mně přišel mladík s neobyčejně intenzivním pohledem. Pokračovat ve čtení „Obědová“
Sladká prokrastinace
Mám před sebou dva fotoprojekty. Oba jsou ve fázi rozpracování. Jeden od loňského léta, druhý už téměř tři roky. Proč? P r o k r a s t i n a c e. Pokračovat ve čtení „Sladká prokrastinace“
Rychlá vycházková…
Hostili jsme kamarády. Jelikož před večerními domácími burgery bylo potřeba dostatečně vyhladovět, vyrazili jsme na krátkou procházku k přehradě. A co bych to byl za fotografa, kdybych s sebou nevzal foťák a alespoň jeden blesk. Pokračovat ve čtení „Rychlá vycházková…“
Zima je tu…
„Pozor pozor! Důležité hlášení!
Nastala nám zima a uhodily mrazy.
Hliníkové stativy bývají příčinou úrazů.
Kovové předměty se vlivem mrazu stávají lepkavými
a je nebezpečné na takové předměty sahat, nebo je dokonce olizovat!
Opakuji.
NEOLIZUJTE HLINÍKOVÉ STATIVY! NEOLIZUJTE ANI NAMRZLÉ OBJÍMKY FILTRŮ!!!
Konec hlášení.“